Fitka? Zoufalství střídá smích, vláda nám dala podpásovku, říká kulturistka Mikulcová

Když se posilovny 3. prosince poprvé od 9. října otevřely, věřila jste, že to bude na delší dobu než 14 dní?
Vzhledem k tomu, jak se situace má – tedy že nikdo nic pořádně neříká – jsme si myslely, že nás nechají fungovat do Štědrého dne a až pak nás zavřou. Ale že to bude takhle rychle… To nikdo nečekal, hlavně ne zákazníci. Pořád chodili a moc nevěřili, že se brzy zase zavře. Měli za to, že si děláme srandu.

Jak bolestivé to pro vás bylo, když jste se s přítelkyní dozvěděly, že od 18. prosince musíte vinou zhoršené koronavirové situace znovu zavřít?
Dost špatné. Předtím jsme měly zavřeno opravdu dlouhou dobu a lidé byli nadšení, že se zase mohou do fitka vrátit. Bylo znát, že na tom jsou zejména po psychické stránce blbě – chodili si sem zacvičit, ale zároveň také popovídat. Zkrátka bylo patrné, že je štve, jak jsou doma zavření.

A asi i pro vás osobně to muselo být ubíjející, nepletu se?
V kontextu toho, co vláda předvádí, jsme byly připravené. Nicméně takto brzy? To byla rána pod pás. Říkaly jsme si, že aspoň něco vyděláme, nakonec z toho bylo celkem prdlajs.

Kolik jste si během 14 dnů provozu vydělaly?
Za 14 dní, co jsme otevřely, si aspoň lidé kupovali vánoční poukazy, přicházeli si i prodloužit permanentky. Dva týdny vydělaly tak na 15 až 20 procent nájmu. Ale byly jsme rády aspoň za tohle.

Je to na hlavu. Nemůžete pracovat, musíte odvádět daně

Premiér Andrej Babiš v polovině prosince uvedl, že zavřená zařízení mohou počítat se stoprocentní kompenzací nákladů, rychle se však ukázalo, že toto tvrzení má k realitě daleko. Kolik od státu ve skutečnosti dohromady dostanete?
U fitek jsou kompenzace de facto o ničem. Dostáváme 500 korun na den, ale samozřejmě odvádíme sociální a zdravotní pojištění, takže vám zbyde 300 korun a nějaké drobné. Což je směšné, protože každý má nějaké závazky. A co se týká nájmu, nějaká kompenzace bude. Nájem platíme s daní, ale vyplňovaly jsme formulář, ve kterém se uvádí bez ní. Když například platíte 40 tisíc korun, jste po připočtení daně zhruba na 48 tisících, ale od státu dostanete jen těch 40 tisíc. Zatím jsme ale z kompenzací neviděly až na tu pětistovku nic. Máme jednoho zaměstnance, na kterého jsme neobdržely žádné peníze. Hotely dostaly lůžkovné, hospody 400 korun na zaměstnance a fitka to snad čeká. Zatím to není jisté, jen to v televizi hezky zní. Každopádně fitness centra nejsou většinou velké byznysy, které by měly vyloženě zaměstnance…

Spoustu lidí je OSVČ…
Tak. Takže kompenzace je vyhlášená, ale majitelům fitek vlastně vůbec nepomůže. Hlavně aby to v televizi dobře vypadalo. Realita je však jiná.

Jak moc frustrující je slyšet podobná slova v televizi, když víte, jak se to ve skutečnosti má?
Člověk z toho byl napřed zoufalý. Teď už se zoufalství střídá se smíchem. Není to normální. Nemůžete jít pracovat a vydělat si nějaké peníze, ale zároveň musíte odvádět daně, což je postavené na hlavu. Nechci nijak podceňovat situaci, chápu, že zkrátka máme problém. Nicméně si myslím, že organizace by mohla být lepší. Neříkám, že je to jednoduché, ale podle mě by s určitým omezením mohla být fitka otevřená.

Předpokládám, že hovoříte i s jinými provozovateli posiloven a tento názor sdílíte.
Určitě. Vzájemně si voláme a od majitelů menších fitek se dozvídám, že je to zkrátka položí. Končí, nemají na zaplacení. Když se v prosinci otevřelo, bylo to s určitým omezením na metry čtvereční. My v Jihlavě máme plochu 1 200 metrů čtverečních, takže na nás se to nevztahovalo. Ale malé posilovny mohly dovnitř na hodinu pustit třeba pouze čtyři lidi. A to provozovatelé nedávali, řekli, že už to nemá cenu. Znám lidi, co mají fitko 25 let a zničehonic konec.

Vy zatím věříte, že přežijete?
Jestliže bude zavření trvat do jara, myslím si, že to dáme. Ale bude to hodně těžké. Naštěstí nejsme typy lidí, kteří utrácejí, umíme najet na spořicí režim. Pokud by omezení měla vydržet až do konce roku, bude to už hodně na hraně. Ale s tím jarem je to uskutečnitelné. Musíme to dát, co nám zbývá. (úsměv)

Málo pohybu a nadváha jsou v tuzemsku dlouhodobě diskutované problémy. Myslíte si, že se Češi skrze současnou situaci více upnou k línějšímu způsobu života?
Spousta lidí, které vídám i kolem sebe, je trochu zpohodlnělá a bez nálady, psychika to odnáší. Jdou do práce a pak domů, kde se zavřou a dopřávají si v uvozovkách hody. Možná teď zpohodlní ještě více. Na druhou stranu se nadšenci, kteří chodí cvičit, nemohou dočkat, až se posilovny znovu otevřou. Zkrátka pohyb potřebují.

Dost lidí můj vzhled nedává, já si z toho nic nedělám

Jak moc jste za pandemie ráda, že máte vlastní fitko, kam můžete zajít? Dovedete si představit, že byste neměla kde cvičit?
Představit si to asi moc nedovedu. (úsměv) Pro zapálené jedince to musí být opravdu těžké. Ale i když jdu cvičit já, není to za momentálních okolností ono.

Už v minulosti jste zmiňovala, že ve věku kolem 18 let jste byla obézní, a zejména proto jste začala cvičit. Myslíte si, že kdybyste v té začátečnické době narazila na vládní nařízení zakazující provoz posiloven, že byste u tohoto sportu vydržela?
Já jsem fakt magor, takže bych to nějak vydržela. (úsměv) Asi bych cvičila doma, bylo by to obtížné, ale určitě bych se k tomu vrátila.

Co se tehdy stalo, že jste posilování tak propadla?
Hrála jsem závodně basketbal a stal se mi úraz s kolenem. Byla jsem čím dál obéznější a doktor mi řekl, že musím zhubnout. Tak jsem se vydala cestou fitness. Nejprve jsem šla na rotoped a zalíbilo se mi, jak všichni okolo zvedají činky. Probuzení vášně trvalo zhruba dva týdny. Takže skoro hned.

To je 20 let zpátky. Vysnila jste si tehdy nějakou postavu, kterou byste považovala za ideální?
Stoprocentně. Každý, kdo začíná, má nějaký svůj ideál, bez toho by to nešlo.

Takže vaše současná postava je to, co jste si vysnila?
Myslím si, že ano. Ale to, jak člověk v daný okamžik vypadá, vám nedá pocit uspokojení. V kulturistice není nikdy nikdo sám se sebou maximálně spokojený. Osobní nároky jsou velké, pořád se hledají chyby a neustále je co zlepšovat.

Někteří lidé vám v diskusích na sociálních sítích vyčítají, že jste to s dřinou v posilovně přehnala. Co si o tom myslíte?
Nic si z toho nedělám. Když si člověk rozklikne profily takových komentátorů, už jen jejich fotografie vám řeknou leccos. Když jste sami se sebou spokojení, nemáte potřebu řešit, co kdo říká. Chápu, že to, jak vypadám, není úplně normální a dost lidí to nedává. Já se nicméně cítím dobře a svaly se mi takto líbí.

Čtete vůbec ještě tyto komentáře?
Podívám se, když mi někdo řekne: „Hele, koukni se na tohohle, co tam napsal.“ Takže hlavně skrze reakce lidí v okolí. Spíše mě opravdu vždycky pobaví. Ještě se mi nestalo, že bych z nich byla nějaká zhrzená.

Zároveň i negativní reakce narážející na vaše specifičtější rysy mohou být užitečnou reklamou. Vnímáte to tak?
Máte pravdu. A mezi komentujícími jsou i ženy, které potřebují poradit se stravou, někteří chlapi zase píšou, že chtějí nabrat. Takže i negativní reakce mi dělají dobrou reklamu, protože přitahují jiné lidi. (úsměv)

Sama jste několikrát řekla, že máte zkušenosti s dopingem a že v kulturistické branži bez něj nelze dosáhnout velkých věcí. Jak moc je těžké, když po podobné výpomoci poprvé sáhnete, udržet aspoň jakžtakž rozumnou míru a nespadnout do toho naplno s možným rizikem ohrožení zdraví?
Myslím, že to mám v hlavě srovnané. Pravidelně chodím na krevní testy a zdravotní prohlídky, takže vím, jak na tom jsem. Kdyby něco, okamžitě to stopnu. Pokud by to přesáhlo určitou mez, vím, že mám s kulturistikou skončit. Každopádně lze dělat profesionální kulturistiku s rozvahou a nemusí dojít k žádným zdravotním problémům.

Snažíte se ve své posilovně aspoň přesvědčovat klienty, kteří mohou v budoucnu být potenciálními kulturisty, aby se dopingu vyvarovali?
Občas za mnou někdo přijde, abych mu poradila. Když jde o někoho, kdo cvičí jen kondičně, říkám ne, ať si vezme třeba jen protein. Neděláš to závodně, není tedy důvod, aby ses těmito věcmi zaobíral. Když lidé posilují kondičně, určitě razím tuto cestu.

Kvůli finančním důvodům jste v minulosti musela odříct těžce vybojovanou účast na vrcholné akci Wings of Strength's Rising Phoenix World Championships. Pokud byste se kvalifikovala nyní, bylo by to ještě nemožnější?
Stoprocentně. A v uplynulém roce jsem měla jet na jinou velkou soutěž…

Ms. Olympia, nejprestižnější soutěž v ženské kulturistice, že?
Ano, ano. Ale musela jsem to stopnout kvůli koroně, protože z finančního hlediska bych to zkrátka nedala, když máme zavřeno. Navíc by to obnášelo další komplikace spojené s různými kontrolami a povoleními. Doufám, že letos už někam vyrazím, upínám se především k červenci, kdy bude situace – doufám – klidnější.

A co je v plánu v červenci?
Měla bych letět do Portugalska, kde se koná kvalifikační soutěž na zmiňovanou Olympii. Pokud by to nevyšlo, je ještě šance na závodech v Kanadě.

Nedostatek financí souvisí s malým množstvím sponzorů v české kulturistice. Dokážete říct, jak špatná bude situace v tomto ohledu po odeznění pandemie?
Myslím, že to pořád zůstane v podobném stavu – tedy na mrtvém bodě. A například americké prostředí, kde je kulturistika populární, to podle mě ustojí. Loni se závody konaly, takže nemám za to, že by se nepokračovalo dál.