Fotbal už jednou vztahy mezi USA a Íránem léčil. Jak to bude s pikantní bitvou v Kataru?

Vztahy mezi Spojenými státy a Íránem mají k ideálu předaleko. Už to není tak horké jako na začátku roku 2020, kdy reálně hrozilo vypuknutí konfliktu, stále ale ještě nelze mluvit o zakopané válečné sekyře. O to bude zajímavější sledovat fotbalové mistrovství světa v Kataru, na kterém si rozhádané státy proti sobě zahrají. Svým způsobem půjde o návrat o 24 let zpět.

Z fotbalového hlediska slibuje podle pátečního losu nejvíce zábavy ve skupinové fázi světového šampionátu například duel Španělska s Německem, případně Chorvatska s Belgií. Ale pokud do hry vstoupí atribut pikantnosti, „vyhrává“ mistrovství světa střetnutí reprezentace Spojených států amerických a Íránu.

Oba tyto dva týmy přistály po více než 40 letech napjatých vztahů do stejné skupiny. Do úterý 29. listopadu, kdy bude výkop zápasu v Kataru, může napětí takřka vymizet, nebo naopak eskalovat. Záleží na tom, jak dopadne dohoda o nukleárních zbraních – pokud bude obnovena, musí Írán brzdit svůj jaderný program, ale výměnou za to budou zrušeny tvrdé ekonomické sankce.

Na prahu války se USA s Íránem ocitly začátkem ledna 2020. Armáda Donalda Trumpa zabila vysoce postaveného íránského generála, Írán odpověděl několika útoky na americké objekty v Iráku. Ale žádné velké krveprolití se naštěstí nekonalo.

Neporuší výměna dresů sankce?

Všechny neshody by mohl pomoci urovnat i fotbal. Aspoň trenéři obou reprezentací se zatím tváří jako mírotvůrci. „Myslím, že ve výsledku jde především o fotbal. A nejlepší projev přátelství, který můžete učinit, je tvrdé, ale férové soupeření na hřišti. A o tom mistrovství světa je,“ řekl pro CNN americký stratég Gregg Berhalter.

„Myslím jen na fotbal, nikoliv na vnější věci. Doufám, že fotbal může sbližovat a vytvářet dobré vztahy mezi lidmi, a to je také to, co lidé od sportu očekávají,“ poznamenal jeho protějšek Dragan Skočič. Byť, jak jméno napovídá, jde o kouče z Chorvatska, který nemusí reprezentovat běžný íránský pohled na zajímavé setkání ve skupině „mundialu“.

Ohledně utkání na šampionátu zavtipkoval Ali Vaez, ředitel íránského projektu nevládní organizace International Crisis Group. „Před zápasem s Íránem byla zřízena americká meziagenturní pracovní skupina, která má určit, zda lze jejich útok odvrátit, rozsah následných jednání v případě remízy, a zda výměna dresů po zápase neporušuje sankce,” napsal na apríla na Twitteru.

A U.S. interagency working group has been set up in advance of the Iran game to determine if their offence can be deterred, the scope of follow-on negotiations in the event of a draw, and whether exchanging jerseys violates sanctions. #AprilFoolsDay

— Ali Vaez (@AliVaez) April 1, 2022

Doposud se Írán s USA utkal teprve dvakrát. Premiéra na mistrovství světa ve Francii v roce 1998 byla ostře sledovaná. Udála se necelých 20 let od íránské revoluce, jež stála za postupným vyostřováním vztahů, kterým moc neprospělo, že Američané v 80. letech v íránsko-irácké válce podporovali Irák.

Za 90 minut jsme udělali víc než politici za 20 let

K utkání se vázal celý balík procedur, který měl za nepříznivého kontextu zajistit pokud možno klidný průběh zápasu. FIFA vložila velkou zodpovědnost do rukou Mehrdada Masoudiho narozeného v Íránu. Ten obstarával politikou nabité utkání po diplomatické stránce. Například zvyklosti říkají, že hostující tým má před duelem být tím, který obejde protihráče a podá si s nimi ruku. Jenže takzvaným „B týmem“ byl tehdy Írán a nejvyšší muž islámského režimu Alí Chameneí vysloveně zakázal hráčům jít směrem k Američanům. A tak Masoudi s reprezentací USA vyjednal, že to bude ona, která se vydá k soupeřům.

Prezident Íránské fotbalové federace pak chtěl, aby ze zápasu vyšel jeho stát jako ten dobrý, a tak nařídil kustodovi, aby každému hráči opatřil kytici bílých růží, kterými měli obdarovat fotbalisty USA a vyjádřit tím snahu o mír.

Velké obavy vytvořil fakt, že na utkání v Lyonu si zakoupili sedm tisíc vstupenek zástupci íránského hnutí Lidoví mudžáhedíni financovaného Saddámem Husajnem, které nějaký čas figurovalo na seznamu teroristických organizací. Usilovalo o svržení íránského režimu a pro duel mezi USA a Íránem si připravilo mnoho transparentů s politickými slogany. Zpravodajci ale tušili, kdo jsou největší potížisté a kameramani dostali jejich fotografie, díky kterým věděli, koho nezabírat do přímého přenosu. Strach z invaze na hřiště zůstal i díky výrazně posilněné ostraze pouze nenaplněnou obavou, na vběhnutí na trávník nedošlo.

Samotný zápas přinesl vítězství Íránu 2:1 – vůbec první triumf státu v historii mistrovství světa. Porážka odsoudila USA ke konci ve skupině, přesto si hráči uvědomovali, jakou roli v historickém zápase sehráli. „Za 90 minut jsme udělali víc než politici za 20 let,“ řekl tehdy americký obránce Jeff Agoos.

O 18 měsíců později se znovu týmy potkaly, a to v přátelském utkání na území USA v kalifornské Pasadeně. „V mnoha ohledech byl tento zápas mnohem významnější než ve Francii, protože byl přátelský a potřeboval spolupráci obou stran,“ uvedl zmiňovaný Masoudi pro magazín FourFourTwo. „Ale mohlo se to uskutečnit jen díky tomu, že se zápas ve Francii odehrál bez problémů.“

Poslouží i Katar jako vzor pro to, jak by spolu měly USA s Íránem vycházet?