Už si byl v basi? Něbyl? Tak buděš! To byly výhrůžky soudce Štefana Adama, na které 61letý Chaim Oboda z Frýdku-Místku nikdy nezapomene, a to nejen kvůli frýdeckému nářečí předsedy senátu. V dubnu 1986 Adam poslal Obodu do vězení na 18 měsíců nepodmíněně. „Dost krutý trest za několik nápisů, které jsem s kamarády nasprejoval v místeckém podchodu při srpnovém výročí okupace,“ vzpomíná Oboda. „Chceme svobodu,“ znělo jedno z hesel. Rozsudek byl vyřčen za výtržnictví, nikoli za politický čin. Podobně soudil i Robert Fremr v procesu Olšanské hřbitovy. Komunistická justice se na pokyn strany i StB snažila mnohé protirežimní akce soudit jako trestné činy spáchané vandaly a chuligány.
Frýdeckomístecký taxikář Chaim Oboda si v minulých týdnech znova prožil i svůj příběh. Když média postupně rozkrývala, jak nominant na ústavního soudce Robert Fremr za minulého režimu udělal ze studenta Vysoké školy báňské v Ostravě Alexandra Ereta vandala a výtržníka, načež ho zavřel na šest a půl roku. „Prožil jsem něco podobného. Lidé jako Fremr tehdy soudili všude, ten můj Fremr se jmenoval JUDr. Štefan Adam,“ vzpomíná Oboda.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Seš fašistickej záškodník aneb Básník popisuje, jak mu soudce Fremr zničil život
Estébáci drhli nápisy rejžáky
Štefan Adam soudil na Okresním soudu ve Frýdku-Místku „V hlavním líčení z 28. dubna 1986 mi zásadně změnil život, když mě poslal na rok a půl do kriminálu,“ vypráví pro CNN Prima NEWS Chaim Oboda (jeho občanské jméno tehdy znělo Milan Oboda). Jako taxikář se živí dlouhá léta, miluje však i motorku a díky zkušenosti z vězení si nikdy nepřestal vážit, že může žít v demokratické zemi, v níž je zaručena třeba svoboda slova nebo cestování. „Většině lidí teď přitom bylo úplně jedno, jestli se nějaký Fremr stane ústavním soudcem. Prostě je to nezajímalo. Vím, o čem mluvím, denně si povídám v taxíku s lidmi napříč všemi vrstvami společnosti.“
Vězeňský příběh Chaima Obody začal v roce 1983. Tehdy se v okresním Frýdku-Místku na režim nadávalo maximálně u piva. Pětice mladých mužů to chtěla změnit. „Československo už bylo patnáct let okupované sovětskými vojsky. Národ si zvykl, ale nám to výročí nedalo spát, chtěli jsme lidi trochu probudit z letargie,“ vypráví Oboda. Rozhodli se pro písemný protest. Nasprejovat několik hesel na nejfrekventovanějším bodu ve městě. V podchodu mezi autobusovým nádražím a náměstím ve Frýdku-Místku (v části Místek). „Nebyli jsme ovšem žádní hrdinové. Koupili jsme si spreje, ale pro odvahu jsme si museli zajít na oslavu dožínek,“ vybavuje si Oboda.
Spreji proti sovětským raketám SS-20
V noci na 28. srpna 1983 na travertinové obklady podchodu napsali hesla, jež měla v lidech zburcovat občanské svědomí. Alespoň u těch, kteří budou podchodem spěchat na ranní autobus anebo vlak. „Nevěřili jsme, že hesla na zdech dlouho vydrží. Už brzy ráno v podchodu skutečně pobíhali estébáci se štaflemi a rejžáky drhli písmena. Šlo jim to těžce, travertin na zdech je pórovitý a barva natekla do skulin v kameni,“ líčí Oboda.
Z hesel, které mladí muži odvážné nasprejovali pod rouškou noci, Oboda po čtyřiceti letech cituje:
Lidé bděte 1968–1983
Jan Palach žije
Chceme svobodu
Chceme socialismus, ale jinak
15 (poznámka redakce: číslovka značila 15. výročí sovětské okupace Československa).
Mladíci trnuli, jenže policie jim nepřišla na stopu ani po týdnu. Chaim Oboda s přáteli se proto rozhodli ve sprejování hesel pokračovat. Z původní pětice zůstali jen tři, kromě Obody ještě Igor Kohut a Ivo Kantoš. A počátkem září 1983 v podchodu přibyl třeba nápis: „Nesvoboda 1968–1983.“
A po roční pauze v létě roku 1984 ještě další slogany:
Dejte lidem právo
Co na to říkáš, Vladimíre?
SS-12 smrt
Poslední z citovaných protestních nápisů upozorňoval na sovětské rakety s jadernými hlavicemi SS-12, které byly tehdy rozmisťovány v Československu a namířeny na nepřátelský Západ. Vladimirem byl myšlen Vladimir Iljič Lenin.
Usvědčoval je grafolog
Zdálo se, že Veřejná i Státní bezpečnost pořád tápou a pachatele nemohou najít. Občanští aktivisté z Frýdku-Místku se proto pomalu chystali ke sprejování dalších hesel 21. srpna 1985. Příležitost už nedostali. „Byli jsme přitom přesvědčeni, že se ty nápisy v podchodu už vůbec neřeší. Jednoho dne na jaře roku 1985 si pro mě přesto přijeli,“ vypráví Chaim Oboda.
Policisté mu tvrdili, že bude zpátky za půlhodinku, že si kromě občanského průkazu ani nemusí nic brát. „Jen se prý na něco zeptají. Jeden vyšetřovatel byl hodný, druhý zlý, jako ve filmech,“ pamatuje si Oboda. Protáhlo se to. Hlavní důkazy proti Obodovi i dalším sprejerům přinesl u soudu ostravský grafolog, který potvrdil, že rukopis na policejních fotografiích z místa činu souhlasí s rukopisem zadržených.
Všechny nápisy musel Oboda v rekonstrukci případu napsat znovu. Stejně velkým písmem. Směšné bylo, že i několik nápisů navíc, které obžalovaní určitě nenapsali, ale zřejmě se v podchodu také časem objevily. Třeba výmluvný povzdech: „Husák je piča.“
Výtržnictví, to je jako v podchodu jen močit
„Tušil jsem, že jde do tuhého. Zvláště když jsem se seznámil se soudcem Štefanem Adamem, který na mě v místním nářečí pokřikoval: ,Už si byl v basi? Něbyl? Tak buděš!“ A byl. JUDr. Adam poslal Obodu do vězení na 18 měsíců nepodmíněně, ostatní aktéry na šest až 20 měsíců. „Můj případ posuzovali podle paragrafu 202 tehdejšího trestního zákona. Šel jsem tedy bručet za výtržnictví. To bylo, jako kdybych se v tom podchodu vymočil,“ vypráví.
Dodnes ho proto mrzí, že soudce neakceptoval občanský charakter protestu. Okresní tajemníci KSČ však tehdy neměli zájem, aby se o jejich rajónech mluvilo jako o baštách disentu. Lepší bylo protirežimní aktivisty soudit jako vandaly. JUDr. Adam také Obodovi uložil peněžitou pokutu pět tisíc korun za ničení majetku v socialistickém vlastnictví. To bylo skoro pět dělnických výplat.
Bomba od bachaře jen za narovnání
„Vězení bylo hodně tvrdé. Odpracoval jsem ho na opravách kolejí, samá ruční práce, dřina. Nedali nám pořádně najíst a já trpěl permanentním hladem. Do půl roku jsem vážil osmačtyřicet kilo. Dělalo se v poklusu, stačilo se narovnat a chytil jste bombu od bachaře. Cely byly po šestnácti vězních, kde se nedalo s nikým promluvit jediné rozumné slovo,“ vypráví 61letý Chaim Oboda.
Hrdinové podobných protestů vůči komunistickému režimu se po roce 1989 nedočkali satisfakce. Když už je soud jednou označil za výtržníky, tak se z nich nemohli stát ani účastníci třetího protikomunistického odboje. Takových zapomenutých hrdinů je spousta, jejich příběhy po sametové revoluci nikoho nezajímaly. A soudci, kteří je poslali do kriminálu, se stali justičními oporami nové demokracie.
Právě Chaim Oboda přitom u soudu odvážně popisoval podstatu svého údajného vandalství, ostatní zadržovaní se vymlouvali na opilost. „Chtěl jsem připomenout srpnové události v roce 1968 v ČSSR,“ cituje soudní protokol Obodova slova vyřčená při líčení.
Svobodu si nezasloužíme
Oboda se znova vrací ke kauze Robert Fremr. A přemítá nad tím, jak může soudce s podobnou minulostí aktuálně působit v jedné z nejvyšších funkcí české justice, na postu místopředsedy Vrchního soudu v Praze. „Českému národu to vůbec nevadí, v tom je celý ten problém. Demokracie, svoboda, to všechno je lidem fuk a možná víc než 75 procent společnosti by zřejmě uvítala podobný režim jako před rokem 1989,“ skepticky říká odsouzený za protisovětské nápisy. „Fremr sice nemá na vrchním soudu co dělat, drtivou většinu lidí ale víc zajímá třeba cena rohlíků, takže tam Fremr asi i zůstane.“
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Robert Fremr se vzdal nominace na ústavního soudce. Jak reagují politici a experti?
Taxikář vychází z osobního sociologického průzkumu mezi zákazníky. I z hospod, do kterých chodí na kávu a po šichtě na pivo. „Můj názor je, že svobodu si snad Češi ani nezaslouží, vždyť o ni nedokážeme pečovat,“ říká Chaim Oboda v předvečer výročí sovětské okupace Československa z 21. srpna 1968. Právě tahle invaze ho v dubnu 1986 přivedla do vězení. Již v únoru 1986 přitom sovětský vůdce Michail Gorbačov spustil demokratizaci společnosti, když vyhlásil glasnosť (otevřenost) a perestrojku (přestavbu). Českoslovenští vůdci ovšem až do listopadu 1989 hájili tvrdou formu totality.
