Stopy po sovětské okupaci Československa (21. srpna 1968 až 21. června 1991) jsou dosud viditelné na řadě míst v zemi. Téměř nikdo ale netuší, že na nádražním skladu ve Vysokém Mýtě se dodnes uchovaly nápisy od stovek sovětských vojáků. A to z celého někdejšího Sovětského svazu, například z ukrajinského Chersonu, Záporoží anebo Lvova, z ruské Tuly a Moskvy, z Turkmenistánu i zapadlých obcí Dálného východu. Dějiny jsou plné paradoxů, prohlédněte si galerii podpisů okupantů Československa.
Skladiště vedle výpravní budovy nádraží ve Vysokém Mýtě je postaveno ze stovek neomítaných režných cihel. A každičká z nich obsahuje vyrytý nápis v azbuce. Často lze na jediné cihle číst i více vzkazů, ty starší se asi sovětští vojáci snažili přerýt novým poselstvím. První cihla, na kterou nám padne zrak, obsahuje nápis: Džankoj 82. Znamená to snad, že nějaký sovětský branec Džankoj, tedy zřejmě voják neruské národnosti, ukončil základní vojenskou službu u motostřelců ve Vysokém Mýtě v roce 1982? Znamená, ale i neznamená.
Džankoj leží na okupovaném Krymu
Džankoj není osobní jméno, jde o místní název asi čtyřicetitisícového města na ukrajinském Krymu. Celý poloostrov i s městem Džankoj přitom od roku 2014 okupuje ruská armáda. Zda nápis vyryl do cihly etnický Rus, Ukrajinec anebo Krymský Tatar už asi nezjistíme. Jisté je, že tento sovětský okupační voják opustil Československo v roce 1982.
„Prozrazovat totožnost měli sovětští vojáci přísně zakázáno, proto identitu nahrazovali hrdým odkazem na domovskou příslušnost. Často je k místopisu přidána i číslovka, která datuje odchod do civilu,“ vysvětluje Marek Bohuš z Univerzity Palackého v Olomouci. Germanista, nicméně se již léta zajímá o paleografické „památky“ po sovětské okupaci z let 1968 až 1991. Tedy o nápisy, které tu po sobě armáda zanechala.
Na nádraží ve Vysokém Mýtě čteme mimo jiné: Buguruslan 87. To je původně baškirská vesnice v povodí Volhy, kde byly v roce 1936 objeveny velké zásoby ropy. Voják mohl být Baškir i Rus, ve městě dnes stojí i velká mešita. Je to součást ruské Orenburské oblasti a právě tady začíná plynovod Sojuz, kterým Sovětský svaz přivedl v roce 1979 zemní plyn i do Československa. Zdánlivě nezajímavé místní jméno Buguruslan má tedy přímou souvislost s aktuální energetickou krizí v Evropě. A s Putinovou válkou.
Branci z Asie
Záporoží 72. Tak se čte další rytina. O Záporoží média permanentně informují, ruští okupanti se tam zmocnili ukrajinské jaderné elektrárny a využívají ji k vydírání nepřítele i jako živý štít. Evropě pak díky této riskantní „ruské ruletě“ hrozí druhý Černobyl. Co ovšem v tuto chvíli dělá voják, který se v roce 1972 v roli okupanta podepsal ve Vysokém Mýtě na nádraží, netušíme. Když skončil základní vojenskou službu, bylo mu odhadem 21 let, takže dnes určitě překročil sedmdesátku. O výstavbě Záporožská jaderné elektrárny bylo rozhodnuto pět let poté, co se tento vojín vrátil z Československa.
Další nápis je exotický, jde zřejmě o arménské anebo gruzínské písmo, k rozluštění bychom potřebovali jazykovědce. Dnešní Arménie i Gruzie také patřily k Sovětskému svazu a tamní odvedenci mohli v osmdesátých letech skončit na vojně třeba ve východním Německu, Československu i v krajně nebezpečném Afghánistánu. Češi se takzvaně znormalizovali a „dočasný pobyt sovětských vojsk“ přijali, Afghánci s Rusy krvavě válčili.
Moskva posílala tisíce kilometrů od domova brance i z Dálného východu anebo třeba z Turkmenistánu. Čím zapadlejší oblast, tím snadnější odvod, v Moskvě se dalo službě různými způsoby vyhnout. I v tom se dějiny opakují, na Ukrajině teď válčí hlavně neruská etnika. Na jedné cihle ve Vysokém Mýtě je i nápis Nebit-Dag, tohle sídlo dnes leží v Turkmenistánu a jmenuje se Balkanabat.
Tanky u vrátnice
Sovětští vojáci v Čechách a na Moravě se většinou zvěčňovali na výrazných objektech ve vojenských prostorech, podepisovali se i v posádkových městech. Ruská posádka z Ralska například tesala azbuku do zdí hradu Ralsko i Bezděz.
Hasiči v Charkově bojují s mohutným požárem po ruském útoku Zdroj: AP
Ukrajinský důstojník z 56. samostatné motorizované pěší brigády pálí z raketometu na nákladním vozidle směrem k ruským pozicím na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v úterý 5. března 2024. Zdroj: AP
Nadia se svými třemi dětmi se v Kyjevě loučí s manželem Volodymyrem Golubnyčem. Ukrajinský nadporučík 72. mechanizované brigádybyl zabit během bojů s ruskými silami v obci Vodjane nedaleko Avdijivky 19. února. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou prohledávají záchranáři trosky po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 71. brigády Jaeger pálí z houfnice M101 na ruské pozice na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ruka oběti leží v kaluži krve po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024, při kterém zahynulo nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno. První raketa zasáhla domy, a když na místo dorazily záchranné týmy, dopadla druhá raketa, uvedly úřady. Zdroj: AP
Dým a oheň stoupají nad vodní elektrárnou Dnipro po ruských útocích, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou sedí šokovaný záchranář po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Zdravotník utěšuje ženu na místě ruského leteckého útoku v Záporoží na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 28. samostatné mechanizované brigády pálí ze 122mm minometu na ruské pozice na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v neděli 3. března 2024. Zdroj: AP
Členové rodiny Vitalije Alimova truchlí nad jeho tělem během pohřbu v ukrajinském Bilhorodu-Dnistrovském v pondělí 18. března 2024. Alimov. Hasič, byl zabit při ruském útoku na Oděsu v pátek 15. března. Zdroj: AP
Ukrajinští vojenští experti sbírají zbytky rakety u zničené budovy v Kyjevě, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Muž projíždí na kole kolem elektrárny po ruském útoku v Charkově na Ukrajině, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Poškozené auto na místě ruského útoku v ukrajinském Charkově, středa 20. března 2024. Zdroj: AP
Hasiči pracují poblíž kráteru vzniklém po ruském útoku v Kyjevě, Ukrajina, čtvrtek 21. března 2024. Zdroj: AP
Tank ukrajinské 17. tankové brigády pálí na ruské pozice v Časiv Jaru, dějišti prudkých bojů mezi ukrajinskými a ruskými jednotkami v Doněcké oblasti, čtvrtek 29. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinský voják kontroluje škody na budově v Kyjevě po ruském leteckém útoku, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Zraněný ukrajinský voják Oleksandr leží na lůžku ve zdravotnickém autobusu dobrovolnického praporu „Hospitallers“ během evakuace do bezpečné oblasti v Doněcké oblasti na Ukrajině ve středu 28. února 2024. Zdroj: AP
ukrajinští vojáci nesou národní vlajky a vlajky 3. útočné brigády během pohřebního obřadu 27letého Jehora Vološina, známého také pod volacím znakem „Kobzar“, v Pavlohradu v Dněpropetrovské oblasti. Seržant Vološin z 3. útočné brigády byl zabit v bojích u Avdijivky 21. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 3. útočné brigády se dívají přes brýle nočního vidění (NVG) během noční mise na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině, středa 20. března 2024. Vojáci 3. útočné brigády pokračují v udržování obranných linií v Doněcké oblasti poté, co ukrajinská armáda v únoru 2024 opustila Avdijivku. Zdroj: AP
Příbuzný v Kyjevě truchlí nad rakví s ostatky 28letého Nodara Nasirova, dobrovolníka gruzínské legie, který byl zabit v boji proti ruským jednotkám. Gruzínská legie je vojenská jednotka tvořená převážně etnickými gruzínskými dobrovolníky. Zdroj: AP
Hasiči v Charkově bojují s mohutným požárem po ruském útoku Zdroj: AP
Ukrajinský důstojník z 56. samostatné motorizované pěší brigády pálí z raketometu na nákladním vozidle směrem k ruským pozicím na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v úterý 5. března 2024. Zdroj: AP
Nadia se svými třemi dětmi se v Kyjevě loučí s manželem Volodymyrem Golubnyčem. Ukrajinský nadporučík 72. mechanizované brigádybyl zabit během bojů s ruskými silami v obci Vodjane nedaleko Avdijivky 19. února. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou prohledávají záchranáři trosky po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 71. brigády Jaeger pálí z houfnice M101 na ruské pozice na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ruka oběti leží v kaluži krve po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024, při kterém zahynulo nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno. První raketa zasáhla domy, a když na místo dorazily záchranné týmy, dopadla druhá raketa, uvedly úřady. Zdroj: AP
Dým a oheň stoupají nad vodní elektrárnou Dnipro po ruských útocích, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou sedí šokovaný záchranář po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Zdravotník utěšuje ženu na místě ruského leteckého útoku v Záporoží na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 28. samostatné mechanizované brigády pálí ze 122mm minometu na ruské pozice na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v neděli 3. března 2024. Zdroj: AP
Členové rodiny Vitalije Alimova truchlí nad jeho tělem během pohřbu v ukrajinském Bilhorodu-Dnistrovském v pondělí 18. března 2024. Alimov. Hasič, byl zabit při ruském útoku na Oděsu v pátek 15. března. Zdroj: AP
Ukrajinští vojenští experti sbírají zbytky rakety u zničené budovy v Kyjevě, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Muž projíždí na kole kolem elektrárny po ruském útoku v Charkově na Ukrajině, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Poškozené auto na místě ruského útoku v ukrajinském Charkově, středa 20. března 2024. Zdroj: AP
Hasiči pracují poblíž kráteru vzniklém po ruském útoku v Kyjevě, Ukrajina, čtvrtek 21. března 2024. Zdroj: AP
Tank ukrajinské 17. tankové brigády pálí na ruské pozice v Časiv Jaru, dějišti prudkých bojů mezi ukrajinskými a ruskými jednotkami v Doněcké oblasti, čtvrtek 29. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinský voják kontroluje škody na budově v Kyjevě po ruském leteckém útoku, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Zraněný ukrajinský voják Oleksandr leží na lůžku ve zdravotnickém autobusu dobrovolnického praporu „Hospitallers“ během evakuace do bezpečné oblasti v Doněcké oblasti na Ukrajině ve středu 28. února 2024. Zdroj: AP
ukrajinští vojáci nesou národní vlajky a vlajky 3. útočné brigády během pohřebního obřadu 27letého Jehora Vološina, známého také pod volacím znakem „Kobzar“, v Pavlohradu v Dněpropetrovské oblasti. Seržant Vološin z 3. útočné brigády byl zabit v bojích u Avdijivky 21. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 3. útočné brigády se dívají přes brýle nočního vidění (NVG) během noční mise na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině, středa 20. března 2024. Vojáci 3. útočné brigády pokračují v udržování obranných linií v Doněcké oblasti poté, co ukrajinská armáda v únoru 2024 opustila Avdijivku. Zdroj: AP
Příbuzný v Kyjevě truchlí nad rakví s ostatky 28letého Nodara Nasirova, dobrovolníka gruzínské legie, který byl zabit v boji proti ruským jednotkám. Gruzínská legie je vojenská jednotka tvořená převážně etnickými gruzínskými dobrovolníky. Zdroj: AP
Vojáci z Bruntálu počmárali názvy sovětských měst a vesnic celý interiér barokního kostela na Uhlířském vrchu a záklaďáci z Města Libavá poutní chrám ve Staré Vodě. Ve Vysokém Mýtě si oblíbili nádraží, respektive sklad za výpravní budovou.
„Více než dvacet let to bylo hlavně ruské nádraží. Tady Sověti vykládali a nakládali transportéry, tanky i další bojovou techniku. A každý voják tu po sobě toužil zanechat i podpis,“ vypráví 60letý Jiří, vrátný v automobilce Iveco.
Fabrika stojí hned u nádraží, dříve se jmenovala Karosa. Na vysokomýtskou stanici přijížděli sovětští nováčci a tudy opouštěli Československo i mazáci. Byl to i podstatný dopravní uzel pro početné rodiny sovětských důstojníků. „Rusáků jsme tu měli tisíce,“ vzpomíná vrátný Jiří.
Ve Vysoké Mýtě žilo v roce 1968 asi 8800 obyvatel. Sovětská posádka postupně narostla na 4 až 5 tisíc vojáků. Tolik jich alespoň bylo, když okupanti na počátku devadesátých let město opouštěli, přesná čísla sovětská strana nesdělila. V bytovkách na sídlištích žilo nejméně dalších 1600 rodinných příslušníků sovětských oficírů. Královské sídlo založené králem Přemyslem Otakarem II. se za normalizace proměnilo v sovětské město uprostřed Československa.
Z okupanta oběť okupace
Kde asi leží Vjazniki? To je další nápis, na který zrovna padne zrak. Je to čtyřicetitisícové město ve Vladimirské oblasti, kterým vede nejdelší železniční trať na světě, Transsibiřská magistrála. Ve Vysokém Mýtě dosloužil vojnu i jistý voják z druhého největšího města dnešního samostatného Uzbekistánu. I to byl Sovětský svaz: „Samarkand, DM 73–75.“ Písmena DM či DMB značila demobilizaci, tedy propuštění z vojny. Uzbek ze Samarkandu zřejmě strávil ve východních Čechách celé dva roky povinné vojny.
Stovky dochovaných nápisů v azbuce na zdejším nádraží také ilustrují absurditu dějin střední a východní Evropy ve 20. století, která ovšem díky kremelské politice pokračuje po dnešní dny. Zrak padá na další nápis: „Cherson“. Sprejeři ho sice přestříkali stříbrnou barvou, ale rytinu nožem v cihle nelze jen tak snadno přemalovat. Cherson je ukrajinské město, které Putinova armáda dobyla už v prvních dnech krvavé invaze, kterou zahájila letos 24. února.
Opět nezjistíme, zda za rytinou Cherson stojí Rus či Ukrajinec, mohlo přitom jít i o chersonského Řeka. Za sovětské okupace Československa to ale byl především sovětský občan. Voják střežící nevypočitatelné Čechoslováky, aby nepřipravili další kontrarevoluci jako na jaře v roce 1968.
Pokud ten voják dodnes žije v Chersonu, prožívá i on bizarní zvrat dějin. Sám byl součástí okupační armády, které velel Kreml, teď jeho město okupuje kremelská armáda. Kdysi sloužil vojenským zájmům Moskvy, nyní se stal jejich obětí.
Tatarstán i moldavský Comrat
Na cihlách lze najít i hlavní sovětské město. Kromě Moskvy jsou zdě zvěčněny desítky ruských velkoměst i zapadlých dědin. Například starobylá Rjazaň, která leží asi 200 kilometrů od Moskvy. Do cihel je vyryt Rostov na řece Don anebo Kazaň, což je hlavní město Tatarstánu, jedné z republik Ruské federace.
Někdo nožem napsal slovo Sibiř, asi název rodné vesničky považoval za naprosto bezvýznamný. Tyhle příběhy mají jasný pouze začátek. Víme, odkud voják přišel do Československa, ale další jeho osud už můžeme jen odhadovat.
Vzkazy na skladu u nádraží jsou i dobrým školením o Putinových imperiálních zájmech, neboť by rád obnovil Rusko v bývalých hranicích Sovětského svazu. Na jedné z cihel je pečlivě až krasopisně vyryto: MSSR, Komrat, 89. Komrat je město v bývalé Moldavské sovětské socialistické republice, dnes je to Comrat v samostatném Moldavsku, a právě tuhle zemi teď Kreml často označuje za další cíl vojenských plánů.
Dnešní Comrat je hlavním městem Gagauzské autonomní oblasti, která vznikla v rámci Moldavska, 82 procent obyvatel města tvoří turkičtí Gagauzové vyznávající pravoslaví. Gagauzové žijící mimo Moldavsko ale praktikují také islám. Čtení cihlové zdi ve Vysokém Mýtě, to je doslova učebnice dějepisu a etnologie.
Strach z nové invaze
Málokdo z obyvatel města o nápisech ví, sklad leží nad slepou kolejí a není k němu snadný přístup. Azbuku na cihlách znovuobjevil místní historik Zdeněk Horák, který se pobytem sovětské posádky ve Vysokém Mýtě zabývá odborně. Nápisy na nádražním skladu chtěl dokonce zakonzervovat, aby se jedinečné písemné svědectví o sovětské okupaci města zachovalo i pro příští generace. „Teď ale určitě není vhodná doba k zachraňování památek na Sovětskou armádu,“ je si vědom.
První vlak do Vysokého Mýta přijel v roce 1882 a záhy nákladní soupravy začaly zásobovat i početnou vojenskou posádku rakouské armády ve městě. Tu na sklonku roku 1918 vystřídala Československá armáda, po invazi vojsk Varšavské smlouvy z 21. srpna 1968 ale ve městě zůstala početná sovětská posádka.
Na počátku devadesátých let sice Sověti odešli, s počátkem letošní ruské invaze na Ukrajinu se však někteří starousedlíci začali znova obávat, že se okupanti mohou vrátit i do východních Čech. A na skladu u nádraží přibydou nové podpisy v azbuce.
