Svět prohrává boj s drogami. Platí to přinejmenším pro kokain, jehož spotřeba je nejvyšší za posledních deset let. Vedle negativních dopadů souvisejících s drogovou kriminalitou na konci jeho spotřebního řetězce se zvyšuje také podíl dětské práce, která produkci kokainu zajišťuje. Vyplývá to z analýzy časopisu The Economist.
Kolumbie, Bolívie nebo Peru. To jsou země, které dominují globální produkci kokainu. V roce 2020 jeho spotřeba dosáhla zhruba dvou tisíc tun, což je asi dvakrát více než v roce 2015. Meziroční nárůst spotřeby v roce 2020 dosáhl jedenácti procent, jak uvádí časopis The Economist s odkazem na statistiku Úřadu pro drogy a zločin při OSN.
„Když Richard Nixon, tehdejší americký prezident, zahájil svou válku proti drogám v roce 1971, tok kokainu do Ameriky byl jen pramínek,“ píše The Economist. Za půlstoletí se však malý pramínek změnil doslova v povodeň. A to navzdory miliardám dolarů, které Spojené státy každoročně vynaloží na zatýkání, zabavování majetku nebo ničení keřů koky.
Jsme bohatší, užíváme více drog
Odhaduje se, že přibližně dvě procenta Američanů, tedy asi šest milionů, jsou pravidelnými uživateli kokainu. Jenže producenti této drogy už si dávno našli také nová odbytiště, a to zejména v Evropě. Přibývají navíc trhy v Asii nebo Africe s tím, jak se zvyšuje životní úroveň tamního obyvatelstva.
Zatímco ještě v roce 2010 se těžiště spotřeby kokainu koncentrovalo v Latinské a Severní Americe, dnes jihoameričtí producenti kokainu dodávají asi pětinu výroby do Evropy. To už je víc, než činí podíl severoamerických zemí (tedy USA a Kanady). Odpovídá tomu také objem zadrženého kokainu v jednotlivých zemích a regionech.
Vzestup dětské práce
V souvislosti s užíváním kokainu rovněž roste počet úmrtí z předávkování. Jen ve Spojených státech bylo v roce 2020 zaznamenáno téměř 20 tisíc takových případů. Tedy skoro čtyřikrát více než před deseti lety. Přitom se zvyšuje podíl smrtelných předávkování, způsobených kokainem, do něhož byly přimíchány syntetické opioidy. Poměr je zde zhruba 3 : 1 ve „prospěch“ synteticky „obohaceného“ kokainu.
Negativní dopady produkce kokainu ale nelze spatřovat jen v dopadech na zdraví uživatelů nebo se spotřebou drog související kriminality. The Economist zdůraznil, že rostoucí poptávka po drogách vede k nárůstu využití dětské práce při pěstování základních surovin pro výrobu drog, zejména kokainu.
Výrazný nárůst dětské práce při produkci drog byl zaznamenán v Peru, které je druhým největším dodavatelem kokainu na globální trh. A poněkud paradoxně za to do určité míry může silně represivní protidrogová politika v Kolumbii na konci 90. let. Kolumbijská vláda zahájila masivní kampaň proti drogovým gangům. Nejednalo se pouze o zatýkání jejich příslušníků, vládní jednotky například pravidelně vyrážely s chemickými postřiky na kokové plantáže, kde keře koky ve velkém likvidovaly.
Represe vedou jen k přesunu problému
Produkce koky kvůli tomu v Kolumbii po několik let klesala. Pokles nabídky kokainu v kombinaci s rostoucí poptávkou vedl k rapidnímu růstu cen základní suroviny pro výrobu kokainu, čehož si všimli farmáři v sousedním Peru. A čím výnosnější koka ve srovnání s jinými plodinami byla, tím větší motivaci peruánští pěstitelé k osazování svých polí tímto keřem měli.
Jenže tím více riskovali, že kvůli pěstování koky skončí ve vězení. Vymysleli proto, že pěstování koky delegují na děti, protože ty jsou příliš mladé na to, aby mohly být stíhány. Výsledkem je, že podíl dětské práce ve farmářských oblastech se během deseti let více než zdvojnásobil na přibližně 43 procent. Ruku v ruce s tím šel pokles počtu dětí, které jejich rodiče posílaly na střední školu. A to o více než čtvrtinu, jak uvedl časopis The Economist s odkazem na studii Marie Micaely Sviatoschiové z Princetonské univerzity.
