V Kataru se mistrovství světa nikdy nemělo hrát. A organizace FIFA si stále zaslouží být vláčená bahnem za to, že toto umožnila. Ale fakt, že se tak intenzivně celý šampionát kritizoval ještě před startem, až to leckoho otravovalo, pořadatelům vlastně pomohl. Obraz už nemohl být horší a fotbalové dění ho spolu s organizací mohlo jen vylepšit. Na mundial 2022 se tak nebude vzpomínat jen jako na akci, za niž položily život možná až tisícovky dělníků, ale také jako na událost, na které se Lionel Messi konečně dočkal. Podle všeho po nejvíce strhujícím finále v historii.
Před posledními dvěma zápasy šampionátu prezident FIFA Gianni Infantino prohlásil: „Už teď se jedná o nejlepší mistrovství světa v historii.“
Se svým patolízalstvím směrem ke konzervativní hostitelské zemi, do které se nedávno přestěhoval, si kráčí pro cenu „šplhoun roku“. Dost na jejím získání zapracoval krátce před začátkem šampionátu, kdy emotivně odrážel kritiku na adresu pořadatelského státu a Západ označil za pokrytecký. A pak dosti bizarně podal, že rozumí diskriminovaným skupinám.
Toho dne se Infantino cítil jako Arab, Afričan, gay, postižený i migrující pracovník.
Tento roztodivný proslov si v průběhu mistrovství světa žil vlastním životem, vzniklo na něj mnoho parodií. Takže proč ho nevyužít i pro shrnutí turnaje?
Začalo to trapasem
Já se tedy dnes cítím hlavně jako Argentinec. Vždyť ten – pokud je fotbalovým fanouškem – se nyní nachází na absolutním vrcholu blaha. Dlouhých 36 let čekal na to, až milovaná reprezentace znovu bude vládnout planetě. Přitom už nějakou dobu na trávnících válel jeden velmi slušný nástupce Diega Maradony. Lionel Messi dokázal vše, jen zlato z mistrovství světa mu unikalo. V roce 2014 už se ho prakticky dotýkal, ale sen se rozplynul v prodloužení finále s Němci. Tehdy možná kdekoho napadlo, že taková příležitost už se nebude opakovat.
A ona nakonec přišla na akci, která pro jihoamerickou bandu začala paradoxně velkým trapasem – porážkou od Saúdské Arábie. Lea a jeho spoluhráče ale tato rána nepohřbila, naopak jim pomohla. Kapitán hrál – včetně epického finále s Francií – jako z partesu a teď vložil poslední dílek do své bohaté mozaiky. Tak to mělo být, zvlášť když při mistrovské cestě vykouzlil sedm gólů a tři asistence. A asi by na tomto světě bylo něco špatně, kdyby ani jeden ze životopisů dvou ikon moderní éry fotbalu nezahrnoval nejcennější trofej. Messi se jí dočkal, Cristiano Ronaldo ne.
Proto se dnes cítím i jako CR7. Pro něj šampionát skončil v slzách už ve čtvrtfinále. I když nelze ignorovat, že jeho kariérní křivka se letos dramaticky zlomila směrem dolů, rozhodně si nezaslouží škodolibé poznámky. Musí převládat respekt. Ano, možná nechal během mistrovství světa promluvit své hvězdné manýry poté, co ho trenér Fernando Santos nepostavil v play-off do základu. Ale chce to trochu empatie pro personu, jejíž nastavení je ryze vítězné.
Takřka dvě dekády platil Ronaldo za hráče, který dotáhne svůj tým k úspěchu. Za pana nepostradatelného. A najednou se – i v Manchesteru United – měl zřítit z nadpozemských výšin na úroveň běžných smrtelníků. Nelze se divit, že se s novou realitou vyrovnává těžko.
Žádné Řecko 2004
Cítím se také jako Francouz. Klobouk dolů před hráči Les Bleus. Přiletěli do Kataru jako úřadující mistři světa, což je automatické břemeno. A oni od začátku předváděli skvělé výkony. A to i přes to, že jim na poslední chvíli odpadl čerstvý držitel Zlatého míče Karim Benzema. Nehráli ani klíčoví muži minulého zlatého úspěchu Paul Pogba s N'Golem Kantém, po prvním utkání skončil Lucas Hernández.
V kooperaci s Argentinou nabídl výběr trenéra Didiera Deschampse fanouškům po celém světě nejatraktivnější možnou finálovou bitvu. A výrazně k tomu přispěl hattrickem Kylian Mbappé. Tento rychlonohý chlapík oslaví v úterý teprve 24. narozeniny a už má 12 kariérních gólů na MS. Wau.
Cítím se rovněž jako Chorvat. Sám jsem výběru Zlatka Daliče před turnajem příliš nevěřil. Ti, co byli v roce 2018 na šampionátu v Rusku u stříbra, už jsou staří. A vedle nich se objevilo mnoho nových tváří. Ale evidentně to byl výtečný mix, když vedl k bronzu. Co říct… Už 37letý kapitán Luka Modrič je setsakramentský borec a malá země s necelými čtyřmi miliony obyvatel si zaslouží nesmírné uznání za to, jak dělá fotbal.
Cítím se jako Maročan. O největším překvapení katarské akce nelze pochybovat. „Lvi z Atlasu“ se dokázali ve skupině vydrápat nad Chorvaty a poslali domů Belgii, jejíž tak často zmiňovaná „zlatá generace“ pravděpodobně přišla o poslední možnost, kdy si mohla dojít pro trofej z velkého turnaje. V osmifinále vyřadili Španěly, pak rozbrečeli Ronalda. Maroko muselo často poslouchat, že výsledky dělá na úkor atraktivity. Někteří fanoušci rádi připomínali, že hraje jako „betonáři“ z Řecka na Euru 2004. Tady bych si dovolil nesouhlasit. Ano, hra afrického mančaftu sice vycházela z pevné defenzivy. Ale je třeba přidat i bé. Ukazovali rychlou kombinaci po zemi i bleskové protiútoky, což oku lahodilo.
Nemůžu se dnes necítit také jako Japonec. Protože ten má i díky fotbalu tu nejlepší možnou pověst. Je to už trochu evergreen, ale stále krásný. To, jak fanoušci ze země vycházejícího slunce uklízeli veškerý binec na tribunách do vlastních modrých pytlů i po zápasech, ve kterých nehrál jejich tým, si zaslouží hluboké uznání.
Asi tak hluboké, jako byla poklona japonského trenéra Hadžimeho Morijasa směrem k vlastním příznivcům po penaltovém vyřazení od Chorvatska. Velký sympaťák tento kouč. Chvála na „modré samuraje“ pršela i skrze to, že dokázali porazit fotbalové velmoci – Německo a Španělsko. Není třeba dodávat, že reprezentace po těchto i dalších zápasech dala šatnu dokonale do pucu. A u toho zanechala na stole origami i vzkaz hlásající: „Děkuji.“ My děkujeme za pořádnou lekci slušnosti, Japonci.
220 miliard dolarů, korupce, mrtví dělníci a diskriminace
Ale stejně se dnes stále cítím jako velký kritik šampionátu v pouštní monarchii. Kdyby Infantino pouze řekl, že mistrovství se po fotbalové stránce velmi povedlo, nelze nesouhlasit. Zvlášť, když bylo zakončeno onou skvostnou finálovou bitvou. Kataru také nelze upřít, že postavil opravdu nádherné stadiony. A i když bylo otázkou, jak malinký státeček zvládne pro něj bezprecedentní příval návštěvníků, evidentně obstál.
MS ve fotbale 2022
Nicméně opravdu chceme ještě někdy vidět mistrovství světa ve státu, který…
…musí vytáhnout šílených 220 miliard dolarů – skoro 15násobek ceny doposud nejdražšího turnaje –, aby šampionát uspořádal? Protože prakticky žádné adekvátní zázemí předtím neměl. Stejně jako fotbalovou tradici. Jeden fun fact. Město Lusail, které bylo už před rozhodnutím o pořadatelství vybráno jako dějiště finále, v té době ještě ani neexistovalo.
…pro vybudování nespočtu staveb a infrastruktury najal ohromné množství migrujících dělníků pracujících v krutých podmínkách, kteří se domů do Asie nezřídka vraceli v rakvích?
…přistupuje k sexuálním menšinám jinak, než velí moderní tolerantní myšlení? A homosexuální páry si tak musely od jednoho z katarských ambasadorů šampionátu vyslechnout, že trpí duševní poruchou.
…šel před volbou hostitele MS 2022 štěstíčku výrazně naproti? Objevila se svědectví hovořící o představitelích pořadatelské země, kteří slibovali peněžité i byznysové odměny za hlas pro Katar.
Messi měl zlatý pohár, který mu nesmírně sluší, zvednout nad hlavu jinde.
