GLOSA: Rusko už střílí Kalibry na území bývalého Československa. Vybuchují 40 km od hranic EU
Teprve v sobotu se podařilo uhasit hořící fabriku Flex v Mukačevu, na kterou Kreml poslal 21. srpna dvě rakety Kalibr s plochou dráhou letu. A zrovna tento ruský útok se České republiky dotkl hodně „důvěrně“, neboť mezi světovými válkami bylo Mukačevo součástí Československa. Od počátku okupace to bylo poprvé, co někdejší československá Podkarpatská Rus (nyní ukrajinská Zakarpatská oblast) zažila tak mohutné bombardování. Zraněno bylo 23 civilistů, někteří vážně.
V Mukačevu ani nikde jinde v bývalé Podkarpatské Rusi s tak silným úderem invazních raket nikdo nepočítal. Region se rozkládá v těsné blízkosti hned tří unijních států: Slovenska, Maďarska a Rumunska. Z Mukačeva je to autem na nejbližší slovenský hraniční přechod 40 kilometrů, na maďarský 34, zatímco na rumunský 65. Do tak bezprostředního kontaktu s Evropskou unií si Rusové zatím nedovolili posílat rakety s plochou dráhou letu, ale 21. srpna se to změnilo a dvě rakety Kalibr zasáhly v Mukačevu tovární komplex Flex, který dával práci více než třem tisícům zaměstnanců.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Šéf správy Zakarpatské oblasti Myroslav Bileckyj uvedl, že rakety dopadly ve čtvrtek 21. srpna ve 4 hodiny a 40 minut ráno. Zničily závod amerického investora, který vyráběl komponenty pro kávovary či tonery, přičemž zbrojní výrobu vyloučil. Bombardování zranilo celkem 23 osob a minimálně jednu oběť těžce. Státní záchranná služba uvedla, že obrovský požár výrobního závodu Flex v Mukačevu se podařilo uhasit až v sobotu 23. srpna. Třetí den po náletu...
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Trump otočil a ponouká Ukrajince k útoku na Rusko. Snaha o mír rychle zkrachovala, píše WSJ
Obrazně řečeno: nálet na Prahu
Už samotné datum vzdušného útoku vyvolává různorodé historické asociace. Rakety Kalibr poslali Rusové na Mukačevo 21. srpna, v den výročí sovětské okupace Československa z roku 1968. A další dějinná souvislost je podobně bolestná. Tohle město před druhou světovou válkou (a formálně až do listopadu 1945) náleželo k Podkarpatské Rusi, která tvořila jednu ze čtyř zemí předválečného Československa, jež mělo zemské uspořádání: Země Česká, Země Moravskoslezská, Země Slovenská a Země Podkarpatoruská.
Už loni jsem v Užhorodu, někdejším hlavním městě Podkarpatské Rusi, pocítil, že v tomhle kousku Ukrajiny se odporná ruská invaze mimoděk mění i v přímý atak Moskvy na Prahu. Nějak se tam podobným pocitům prostě nelze ubránit. Možná i proto, že v některých částech Užhorodu to vypadá jako v pražských Dejvicích a Mukačevo milovali spisovatelé Karel Čapek, Jaroslav Durych, Ivan Olbracht či Rio Preisner (ten se tam dokonce narodil). A že místní Rusíni, Ukrajinci, Maďaři, Rumuni, Romové a další národy tohoto multikulturního regionu považují hranice předválečného Československa minimálně za inspirativní nápad.
Nekorektní varování
Samozřejmě, že o „československém Mukačevu“ lze mluvit jen s jistou nadsázkou a v dějinných souvislostech. S ohledem na současné politické vedení v Kyjevě je to nekorektní, protože Užhorod, Mukačevo, Chust, Jasiňa a další města v tomto regionu jsou pevnou součástí svobodné Ukrajiny, která vznikla v roce 1991. A tu uznal celý svět včetně Prahy a Moskvy.
Ale přece je to odlišný pocit slyšet sirény leteckého poplachu v Užhorodu než třeba ve Lvově, Oděse anebo Kyjevě. Starý meziválečný školní atlas, který jsem zdědil po babičce, totiž vykresluje Československo jako dlouhou nudli z Aše až do městečka Jasiňa, které bylo i nejvýchodnější železniční stanicí tehdejší masarykovské republiky.
A teď na východním konec té nudle padají ruské rakety Kalibr, které mohou nést konvenční nebo jadernou hlavici o hmotnosti až 500 kilogramů. A to už je strašná ničivá síla...
Hořící americká továrna na jižním okraji Mukačeva Zdroj: Ukrainian Prosecutor's Office / WillWest News / Profimedia
Z dějin Podkarpatské Rusi
Když už byl zmíněn první československý prezident, je nutno připomenout, že na připojení několika uherských žup zanikajícího Rakousko-Uherska k nově založenému Československu se domluvil právě T. G. Masaryk. A to s Americkou národní radou uherských Rusínů už na podzim roku 1918. K oficiálnímu požehnání této územní změny na mapě Střední Evropy došlo v září 1919 na Pařížské mírové konferenci, kdy se Podkarpatská Rus stala součástí Československa jako autonomní země s vlastním sněmem, který měl mít zákonodárnou moc v otázkách místní samosprávy, školství či náboženství.
Nejvýchodnější země Československé republiky sice první poslance do Národního shromáždění (parlamentu) v Praze mohla vyslat až v roce 1923, ale sňatku s Čechy a Slováky si napřed cenila, i když časem se našla řada politických odpůrců tohoto spojení. Čeští turisté, filmaři či literáti ale nejvýchodnější část státu milovali. „Mukačevo se rychle vyvíjí. Město je vydlážděno a na hlavní ulici má vkusný park. V posledních letech město chystá úpravu kanalisace, vodovodů a řeky Latorice, široce se rozlévající, bude regulována velikým nákladem,“ informoval o Mukačevu oficiální Průvodce po Československé republice z roku 1930. Praha do těchto končin investovala kolosální částky.
Čtěte také
Stalinova stopka
Když pak v březnu 1939 Podkarpatskou Rus sluplo pronacistické Maďarsko, byl to i konec parlamentní demokracie, kterou tam Praha s určitými obtížemi prosadila a 20 let také udržovala. Tečku za nadějí, že se tento region po válce opět stane součástí Československa, pak učinil příchod rudoarmějců v roce 1944. A generalissimus Stalin nařídil československým politikům, ať po válce nějak zlegalizují, že se z Podkarpatské Rusi stal Sovětský svaz.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé (parlament) této územní krádeži požehnalo 22. listopadu 1945 a třeba poslanec Jaromír Dolanský se tehdy v Národním shromáždění rozloučil s Podkarpatskou Rusí docela emotivně: „Bratři Ukrajinci ze Zakarpatska, vzpomínejte v dobrém oněch dvacet let, které jste prožili s českým a slovenským národem ve společném státním svazku.“ Oceněn byl bouřlivým potleskem.
Sovětský ministr zahraničí Molotov si tuto kořist vlastně nechal schválit československou vládou již 29. června 1945. A listopadové jednání v parlamentu už nemohlo nic zvrátit, tam už se jen plakalo nad rozlitým mlékem a vzkazovalo do Užhorodu či Mukačeva: „Český a slovenský lid choval k vám vždy bratrskou lásku a vřelé sympatie.“
Anexe Krymu podle starého vzoru
Nejeden našinec však vřelé sympatie k obyvatelům dnešní Zakarpatské oblasti cítí i ve třetím tisíciletí. V mírových časech před únorem 2022 (respektive před rokem 2014) se třeba taková Koločava každé léto měnila ve velkou českou vesnici, do které mířily tisíce Čechů. Po stopách legendárního zbojníka Šuhaje, za krásami tamních Karpat, ale i na hudební festival či za extra levným pivem a vynikajícím koňakem.
Po roce 2014 začal turistický ruch utichat a spisovatel a vášnivý milovník Podkarpatské Rusi Jiří Stránský v roce 2015 mluvil o zvláštní spojitosti ruské anexe Podkarpatské Rusi a Krymu. A přemítal, že anexe byla generálkou ruské armády na okupaci Krymu: „Dokonce mi připadá, že sovětští pohrobci si v archivech vyhledali záznamy o tom, jak díky soudruhům politickým pracovníkům a komisařům rudé armády přišlo Československo o část svého území. A tuhle zkušenost, samozřejmě omlazenou o sedmdesát let a místo Stalina v čele s Putinem, použili při anexi Krymu.“
Čtěte také
Smrtonosný Kalibr postupuje
Krym byl ovšem jen začátkem, nyní chce Moskva celou Ukrajinu, včetně někdejší Podkarpatské Rusi. A dokázala to i ostudným útokem na civilní průmyslový objekt, který zaměstnával i spoustu žen z Mukačeva, jejichž manželé či synové už v bojích s ruským agresorem zahynuli. Pouze shodou náhod se 21. srpna v Mukačevu neumíralo a město ohlásilo „jen“ 23 zraněných. Mohlo to dopadnout mnohem hůře, raketa Kalibr představuje jednu z nejsmrtonosnějších zbraní v ruské armádě a například při útoku na civilní cíle ve Vinnycje 14. července 2022 tahle bomba najednou zavraždila 23 osob, včetně tří dětí.
Nejde jen o nějakou „československou nostalgii“, kterou cítím z pozice milovníka bývalé Podkarpatské Rusi. Horší je, že rakety Kalibr už vybuchují ve vzdálenosti pouhých 40 kilometrů od hranic Evropské unie. Taková je kilometráž z Mukačeva do pohraničního Užhorodu čili na slovenský přechod Vyšné Nemecké. Děsivá blízkost.
Podle vyhledávače Mapy.com je pak z Mukačeva jen 420 kilometrů do České republiky, pokud použijeme automobil s cílem v Mostech u Jablunkova v okrese Frýdek-Místek. Rakety Kalibr ale dokážou létat až do vzdálenosti 2 500 kilometrů, takže třeba při startu z Krymu bez problému zasáhnou i Pražský hrad. Záleží jen na rozhodnutí Kremlu, kam dále na západ rakety příště vypálí. V Mukačevu už proběhla úspěšná hraniční „eurozkouška“.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Trump otočil a ponouká Ukrajince k útoku na Rusko. Snaha o mír rychle zkrachovala, píše WSJ
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
