Českou hokejovou reprezentaci mistrovství světa teprve čeká, jedna její legenda už ho má za sebou. Bývalý skvělý obránce Leo Gudas trénuje Kuvajt, se kterým na šampionátu nejnižší úrovně vybojoval historický úspěch. Pro CNN Prima NEWS promluvil nejen o hokeji v zemi šejků, ale i o svém synovi Radkovi, který v NHL hraje o Stanley Cup.
S reprezentací získal čtyři bronzové medaile na mistrovství světa, jednu na olympiádě. V draftu NHL si ho vybrali Calgary Flames. Zahrál si s Jaromírem Jágrem nebo Robertem Reichlem, na ledě bojoval proti hvězdám typu Waynea Gretzkyho, Sergeje Makarova, Vjačeslava Fetisova či Marka Messiera.
ČTĚTE TAKÉ: Jára Cimrman a Indiana Jones v jednom. Pospíšil radil JFK, žil mezi Eskymáky i Papuánci
Teď ale hokej nachystal bývalému obránci Leo Gudasovi docela jiný příběh.
Už půl roku je trenérem kuvajtského národního týmu. A je to jen pár týdnů zpátky, co superoutsidera dovedl na mistrovství světa nejnižší úrovně k prvnímu vítězství v historii; na stadionu v mongolském Ulánbátaru to odnesla Indonésie.
Kuvajtský hokejový tým i se svým českým koučem. Najít ho nedá zas takovou práci. Zdroj: Archiv Leo Gudase¨
„Velký úspěch!“ popisuje pro CNN Prima NEWS 57letý světoběžník. „Na silné Filipíny ani na domácí Mongolsko jsme neměli. S Indonésií jsme taky nehráli dobře, klukům jsem ale věřil. Přestože jsem na ně kvůli tomu jejich temperamentu musel hodně hulákat.“
Gudas má za sebou angažmá v Rumunsku nebo Maďarsku, tohle je však i na jeho poměry dost exotická štace. A zdaleka nejen proto, že nad ledem zní arabština, kterou na rozdíl od angličtiny, němčiny, ruštiny a švédštiny neovládá.
Vždyť svým svěřencům musí někdy vysvětlovat hokejová pravidla. Na trénink mu občas přijde třeba jen deset hráčů. Moc je nebaví přihrávat, spíše s hlavou k zemi umanutě sólují. Zatímco dopředu se ženou všichni jak děti za bonbony, brání jen tuze neradi. Mají mezi sebou hned několik notorických loudů, které od neustálých pozdních příchodů neodradí ani trest dvaceti kliků.
Arabská nátura je zkrátka jiná.
„Jak jsou to horké hlavy, je to s nimi složitější,“ připouští Gudas. „Umí se při zápasech pořezat, bouchají se fest. Uklidnit je bývá velké umění. Měli jsme i roztržku přímo na střídačce, hádali se při utkání tak náruživě, až musel přijít prezident kuvajtského svazu a poslat kluky svlíknout. Když je rvačka, často se do ní vloží i někdo, kdo vůbec není na ledě. Mávám na něj, že to nejde. Že dostane trest pět minut a do konce utkání. Jemu je to ale v tu chvíli jedno, prostě jde bránit bratra. A Kuvajťani jsou vychovávaní v tom, že bratři jsou všichni.“
Leo Gudas při tréninku kuvajtské hokejové reprezentace Zdroj: Archiv Leo Gudase¨
Trénink po půlnoci
Když tuhle práci bral, bylo mu jasné, že to nebude úplně tuctový džob. Zatímco jinde by se svými svěřenci piloval taktické finesy, v Kuvajtu začíná od nuly. Některým hráčům musí za pochodu vysvětlovat úplné základy.
Jako že je rozumné čas od času vystřídat.
„S tím jsem bojoval hlavně na začátku,“ přiznává Gudas. „Není lehké o tom kluky přesvědčit. Na minulém mistrovství světa prý někteří zůstávali na ledě až pět minut v kuse. Už se to ale lepší.“
Práci mu pochopitelně komplikují i výrazné kulturní rozdíly. Během nedávného ramadánu se třeba v Kuvajtu za denního světla nesmělo nejen jíst či pít, ale ani jakkoliv pracovat. A tak Gudas se svou partou reprezentantů trénoval až od půl jedné v noci.
„Když zapadne slunce, jdou se pomodlit. Pak se najedí, napijí. Kdybych v takové chvíli udělal trénink, nemělo by to pro ně význam. Trénovat jednou za rok po půlnoci je nezabije. A mně to vlastně vyhovovalo – jakmile jsem se z tréninku vrátil domů, zrovna v televizi začínala NHL,“ vybavuje si šedovlasý Evropan. „Osobně zdejší zvyklosti naprosto respektuji. Hlavně během ramadánu zkrátka existují pravidla, která se musí dodržovat. Ani já bych si v tomhle období nedovolil venku něco zakousnout, a to ani na vlastní zahradě. Jedna věc je, že by na mě zavolali policii. Druhá, že cizinec by měl projevovat úctu.“
Leo Gudas bydlí v Kuvajtu jen kousek od moře. Zdroj: Archiv Leo Gudase¨
A tak jelikož islám zapovídá vepřové, odpustí si ho na nějaký čas i Gudas. Obejít se musí též bez alkoholu. Místo toho chodí na krevety do tržnice Mubarakia, občas si pochutná na sushi. Ledacos se ostatně oželí snadněji, když žije v místě, kde je skoro pořád krásně, navíc pouhých 200 metrů od moře.
„Na koupání je to tady super. Jen když se zvedne příliv, bývá voda trochu zakalená pískem,“ popisuje. „V Kuvajtu je navíc klídek. Bezpečno. Nikdo si tu na ulici nedovolí žádné rošťárny, vždyť tady se za přečiny proti zákonu pořád ještě popravuje. Stále to tu ještě spíš objevuju, ale obecně se mi v Kuvajtu líbí. Už jsem se byl projet do pouště na čtyřkolkách, to byla pecka. Navíc jsme tu s dalšími krajany utvořili soudržnou českou kolonii, hodně blízký jsem si hlavně s trenérem zdejší reprezentační dvacítky Pavlem Arnoštem, který v Kuvajtu působí už šest let.“
Přebíhání mezi střídačkami
Gudas v bohaté zemičce u Perského zálivu nemá na povel jen nároďák, ale i dva týmy z místní pětičlenné ligy. Jakmile Kuwait Stars a Kuwait Warriors hrají proti sobě, je to pro českého mentora honička – musí přebíhat z jedné střídačky na druhou.
I tohle bere jako zkušenost, jaké by se na jiné adrese nedočkal.
Stejně jako že má v reprezentaci hned několik hráčů starších padesáti let. Není zrovna nejjednodušší je v nominaci vynechat, když jde o příbuzné prezidenta kuvajtského svazu.
„Z té rodiny tam mám jak prezidentova syna, tak i bratry. Tak to prostě je. Starší kluci už ale přece jen pomalu končí. V květnu si ještě zahrají na Arabském poháru, po něm uvidíme,“ naznačuje Gudas významně.
Hokej v Kuvajtu samozřejmě nepatří k nejpopulárnějším sportům, na zápasy se chodí dívat hlavně rodinní příslušníci. Docela neznámé však tohle odvětví také není. Ligu běžně vysílá televize, místo malé haly určené především pro veřejné bruslení má brzy vyrůst i modernější zimák.
10 days until the teams arrive in Kuwait for the biggest ever Arab ice hockey event and lay the foundations for the creation of an Arab Ice Hockey Federation pic.twitter.com/XzRMHdrhYx
— Karim Kerbouche (@KarimKerbouche) April 25, 2023
Větší oblibě by samozřejmě pomohl větší mezinárodní úspěch, k němu je však stále ještě daleko. Už to není tak zlé jako v roce 1999, kdy Kuvajt prohrál s Japonskem 1:44. Se zavedenými hokejovými značkami se však blízkovýchodní trpaslík stále ještě nemůže poměřovat.
„Kdybych měl úroveň kuvajtského nároďáku porovnat s českým hokejem, řeknu: s nějakými hobby týmy bychom si mohli zahrát,“ míní Gudas. „Ono je na téhle úrovni těžké konkurovat, když pak Kyrgyzstán přiveze deset hráčů z KHL. I Filipíny na nás v Ulánbátaru vyrukovaly s frajerem, který hraje v Americe. To je pak složité.“
Kuvajtská vláda je totiž na podobné naturalizování cizinců dost přísná. Aby mohl zemi reprezentovat host odjinud, musí mimo jiné odehrát dva roky v domácí soutěži.
„Hodně vyhlížíme chvíli, až kuvajtský pas dostane český brankář Adam Barvík, který už tu nějakou dobu chytá. S ním to půjde mnohem líp. Stejně jako se srbským útočníkem Bojanem Zidarevičem, to je tady taky velká hvězda,“ říká Gudas. „Přetahujeme ještě tři Rusy. S nimi to bude rázem jiné.“
NHL proti Bahrajnu
Zatímco fotbalista Cristiano Ronaldo šel před časem do arabského světa čistě za penězi, hokej žádný zvláštní majlant nenabízí. Gudas se sem vydal hlavně proto, že ho baví poznávat svět. Když před rokem končil v maďarském Dunaújvárosi, z Česka zkrátka žádná nabídka nepřilétla. A z Kuvajtu ano.
Asi ne náhodou, když se s kolegou Arnoštem znají už tolik let.
Zatím si exotické končiny náramně pochvaluje, takže je dost možné, že u současné roční smlouvy nakonec nezůstane. Krátce po jejím vypršení, v listopadu, totiž Kuvajťany čeká olympijská kvalifikace. A u toho by asi bylo fajn být.
Leův syn Radko Gudas (vpravo) patří k největším tvrďákům v NHL. Zdroj: AP
Tím spíš poté, co se povedlo v Mongolsku.
„To byl opravdu příjemný zážitek,“ přiznává Gudas. „Začátek byl pro nás krušný, jelikož jsme z Kuvajtu, kde bylo přes dvacet stupňů, přicestovali do minus třiadvaceti. Jenže v Ulánbátaru měli krátce po prestižním asijsko-oceánském šampionátu osmnáctiletých, takže jsme pak i my díky tomu hráli v důstojných kulisách, na moc hezkém stadionku. A o turnaj byl zájem, na zápasy chodily tři tisícovky diváků. Až jsem zíral.“
Nadšeně o tom po telefonu vyprávěl i svému synovi Radkovi, hvězdě klubu NHL Florida Panthers. Mladý Gudas na začátku zámořského play off přispěl k senzačnímu vyřazení favorizovaných Boston Bruins, do mobilu si otci pochvaloval raubířského spoluhráče Matthewa Tkachuka i znamenitého brankáře Sergeje Bobrovského.
Také se ale zajímal o to, jak to jde v Kuvajtu.
Mezi řečí z něj vypadlo, že jakmile v boji o Stanley Cup vypadne, prý by se k Perskému zálivu rád přijel podívat. Až se s jistou nadsázkou nabízí vize, že by v dresu Kuvajtu mohl stihnout Arabský pohár, do něhož zúčastněné týmy smí nasadit až osm cizinců.
„Tak to si úplně neumím představit,“ směje se Leo Gudas při myšlence, že by si jeden z nejříznějších hráčů NHL zahrál proti Alžírsku, Bahrajnu a Tunisku. „Nám by to určitě pomohlo. Ale jak znám Radkův způsob hry, asi by někoho vynesl v zubech ze zimáku.“
