Gudasův táta trénuje hokejisty Kuvajtu. Prozradil, jaké je hrát místo Kanady s Mongolskem

S reprezentací získal čtyři bronzové medaile na mistrovství světa, jednu na olympiádě. V draftu NHL si ho vybrali Calgary Flames. Zahrál si s Jaromírem Jágrem nebo Robertem Reichlem, na ledě bojoval proti hvězdám typu Waynea Gretzkyho, Sergeje Makarova, Vjačeslava Fetisova či Marka Messiera.

ČTĚTE TAKÉ: Jára Cimrman a Indiana Jones v jednom. Pospíšil radil JFK, žil mezi Eskymáky i Papuánci

Teď ale hokej nachystal bývalému obránci Leo Gudasovi docela jiný příběh.

Už půl roku je trenérem kuvajtského národního týmu. A je to jen pár týdnů zpátky, co superoutsidera dovedl na mistrovství světa nejnižší úrovně k prvnímu vítězství v historii; na stadionu v mongolském Ulánbátaru to odnesla Indonésie.

„Velký úspěch!“ popisuje pro CNN Prima NEWS 57letý světoběžník. „Na silné Filipíny ani na domácí Mongolsko jsme neměli. S Indonésií jsme taky nehráli dobře, klukům jsem ale věřil. Přestože jsem na ně kvůli tomu jejich temperamentu musel hodně hulákat.“

5 fotografií

Šampion z lágru. Konopásek zařídil první výhru nad Kanadou, komunisté ho pak hnali na smrt

MS v hokeji 2024

Před 100 lety se narodil jeden z nejlepších českých hokejistů historie Stanislav Konopásek. Byl u toho, když se Čechoslováci roku 1947 poprvé stali mistry světa. Díky jeho gólu o dva roky později vůbec poprvé porazili Kanadu. Vlast se mu odvděčila po svém – komunisté jej spolu s dalšími slavnými hráči odsoudili za vykonstruovanou velezradu, domů se vrátil až po pěti letech věznění a práce v uranových dolech. Zemřel v roce 2008 ve věku 84 let.

Gudas má za sebou angažmá v Rumunsku nebo Maďarsku, tohle je však i na jeho poměry dost exotická štace. A zdaleka nejen proto, že nad ledem zní arabština, kterou na rozdíl od angličtiny, němčiny, ruštiny a švédštiny neovládá.

Vždyť svým svěřencům musí někdy vysvětlovat hokejová pravidla. Na trénink mu občas přijde třeba jen deset hráčů. Moc je nebaví přihrávat, spíše s hlavou k zemi umanutě sólují. Zatímco dopředu se ženou všichni jak děti za bonbony, brání jen tuze neradi. Mají mezi sebou hned několik notorických loudů, které od neustálých pozdních příchodů neodradí ani trest dvaceti kliků.

Arabská nátura je zkrátka jiná.

„Jak jsou to horké hlavy, je to s nimi složitější,“ připouští Gudas. „Umí se při zápasech pořezat, bouchají se fest. Uklidnit je bývá velké umění. Měli jsme i roztržku přímo na střídačce, hádali se při utkání tak náruživě, až musel přijít prezident kuvajtského svazu a poslat kluky svlíknout. Když je rvačka, často se do ní vloží i někdo, kdo vůbec není na ledě. Mávám na něj, že to nejde. Že dostane trest pět minut a do konce utkání. Jemu je to ale v tu chvíli jedno, prostě jde bránit bratra. A Kuvajťani jsou vychovávaní v tom, že bratři jsou všichni.“

Trénink po půlnoci

Když tuhle práci bral, bylo mu jasné, že to nebude úplně tuctový džob. Zatímco jinde by se svými svěřenci piloval taktické finesy, v Kuvajtu začíná od nuly. Některým hráčům musí za pochodu vysvětlovat úplné základy.

5 fotografií

Třetí za Jágrem a Haškem. Zábrodský by oslavil stovku, hokejový šéf spoluhráčům i nafackoval

Hokej

Když se vyhlašovala anketa o nejlepšího českého hokejistu 20. století, poválečná ikona Vladimír Zábrodský skončila třetí za Dominikem Haškem a Jaromírem Jágrem. Jenže jen tohle dvojnásobného mistra světa nevystihuje. V příběhu velkého šéfa, kterému by bylo přesně sto let, se vypráví i o šarmu kavalíra, fackách spoluhráčům, podezření ze spolupráce s StB, fárání v ostravském dole, reprezentování v tenisovém Davis Cupu či útěku do Švédska.

Jako že je rozumné čas od času vystřídat.

„S tím jsem bojoval hlavně na začátku,“ přiznává Gudas. „Není lehké o tom kluky přesvědčit. Na minulém mistrovství světa prý někteří zůstávali na ledě až pět minut v kuse. Už se to ale lepší.“

Práci mu pochopitelně komplikují i výrazné kulturní rozdíly. Během nedávného ramadánu se třeba v Kuvajtu za denního světla nesmělo nejen jíst či pít, ale ani jakkoliv pracovat. A tak Gudas se svou partou reprezentantů trénoval až od půl jedné v noci.

„Když zapadne slunce, jdou se pomodlit. Pak se najedí, napijí. Kdybych v takové chvíli udělal trénink, nemělo by to pro ně význam. Trénovat jednou za rok po půlnoci je nezabije. A mně to vlastně vyhovovalo – jakmile jsem se z tréninku vrátil domů, zrovna v televizi začínala NHL,“ vybavuje si šedovlasý Evropan. „Osobně zdejší zvyklosti naprosto respektuji. Hlavně během ramadánu zkrátka existují pravidla, která se musí dodržovat. Ani já bych si v tomhle období nedovolil venku něco zakousnout, a to ani na vlastní zahradě. Jedna věc je, že by na mě zavolali policii. Druhá, že cizinec by měl projevovat úctu.“

A tak jelikož islám zapovídá vepřové, odpustí si ho na nějaký čas i Gudas. Obejít se musí též bez alkoholu. Místo toho chodí na krevety do tržnice Mubarakia, občas si pochutná na sushi. Ledacos se ostatně oželí snadněji, když žije v místě, kde je skoro pořád krásně, navíc pouhých 200 metrů od moře.

Zátopkův kamarád: S Emilem jsme opilí nadávali komunistům. Ikoně i jeho ženě by bylo sto

Rozhovor

Sportovním legendám Emilu Zátopkovi a jeho ženě Daně by bylo přesně sto let. Vedle olympijských medailí, rekordů a potlesku zažili i pády, ústrky a několik ústupků totalitnímu režimu. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to otevřeně popisují jejich kamarád Zdeněk Fator a fotografka Ivana Roháčková, které o Daně Zátopkové nedávno vyšla nová kniha.

„Na koupání je to tady super. Jen když se zvedne příliv, bývá voda trochu zakalená pískem,“ popisuje. „V Kuvajtu je navíc klídek. Bezpečno. Nikdo si tu na ulici nedovolí žádné rošťárny, vždyť tady se za přečiny proti zákonu pořád ještě popravuje. Stále to tu ještě spíš objevuju, ale obecně se mi v Kuvajtu líbí. Už jsem se byl projet do pouště na čtyřkolkách, to byla pecka. Navíc jsme tu s dalšími krajany utvořili soudržnou českou kolonii, hodně blízký jsem si hlavně s trenérem zdejší reprezentační dvacítky Pavlem Arnoštem, který v Kuvajtu působí už šest let.“

Přebíhání mezi střídačkami

Gudas v bohaté zemičce u Perského zálivu nemá na povel jen nároďák, ale i dva týmy z místní pětičlenné ligy. Jakmile Kuwait Stars a Kuwait Warriors hrají proti sobě, je to pro českého mentora honička – musí přebíhat z jedné střídačky na druhou.

I tohle bere jako zkušenost, jaké by se na jiné adrese nedočkal.

Stejně jako že má v reprezentaci hned několik hráčů starších padesáti let. Není zrovna nejjednodušší je v nominaci vynechat, když jde o příbuzné prezidenta kuvajtského svazu.

„Z té rodiny tam mám jak prezidentova syna, tak i bratry. Tak to prostě je. Starší kluci už ale přece jen pomalu končí. V květnu si ještě zahrají na Arabském poháru, po něm uvidíme,“ naznačuje Gudas významně.

Hokej v Kuvajtu samozřejmě nepatří k nejpopulárnějším sportům, na zápasy se chodí dívat hlavně rodinní příslušníci. Docela neznámé však tohle odvětví také není. Ligu běžně vysílá televize, místo malé haly určené především pro veřejné bruslení má brzy vyrůst i modernější zimák.

10 days until the teams arrive in Kuwait for the biggest ever Arab ice hockey event and lay the foundations for the creation of an Arab Ice Hockey Federation pic.twitter.com/XzRMHdrhYx

— Karim Kerbouche (@KarimKerbouche) April 25, 2023

Větší oblibě by samozřejmě pomohl větší mezinárodní úspěch, k němu je však stále ještě daleko. Už to není tak zlé jako v roce 1999, kdy Kuvajt prohrál s Japonskem 1:44. Se zavedenými hokejovými značkami se však blízkovýchodní trpaslík stále ještě nemůže poměřovat.

„Kdybych měl úroveň kuvajtského nároďáku porovnat s českým hokejem, řeknu: s nějakými hobby týmy bychom si mohli zahrát,“ míní Gudas. „Ono je na téhle úrovni těžké konkurovat, když pak Kyrgyzstán přiveze deset hráčů z KHL. I Filipíny na nás v Ulánbátaru vyrukovaly s frajerem, který hraje v Americe. To je pak složité.“

5 fotografií

Česko má druhého nejsilnějšího hasiče na světě. Pipišovi předával medaili Schwarzenegger

Rozhovor

V americkém Columbusu se před 60 tisíci diváky stal druhým nejsilnějším hasičem na světě, osobně mu gratuloval i patron soutěže Arnold Schwarzenegger. Liberecký podpraporčík Jan Pipiš v rozhovoru pro CNN Prima NEWS popisuje nejen setkání se svalnatými legendami na prestižním a v USA ostře sledovaném Arnold Sports Festivalu, ale i zásahy proti požáru v Českém Švýcarsku a po tornádu na Moravě.

Kuvajtská vláda je totiž na podobné naturalizování cizinců dost přísná. Aby mohl zemi reprezentovat host odjinud, musí mimo jiné odehrát dva roky v domácí soutěži.

„Hodně vyhlížíme chvíli, až kuvajtský pas dostane český brankář Adam Barvík, který už tu nějakou dobu chytá. S ním to půjde mnohem líp. Stejně jako se srbským útočníkem Bojanem Zidarevičem, to je tady taky velká hvězda,“ říká Gudas. „Přetahujeme ještě tři Rusy. S nimi to bude rázem jiné.“

NHL proti Bahrajnu

Zatímco fotbalista Cristiano Ronaldo šel před časem do arabského světa čistě za penězi, hokej žádný zvláštní majlant nenabízí. Gudas se sem vydal hlavně proto, že ho baví poznávat svět. Když před rokem končil v maďarském Dunaújvárosi, z Česka zkrátka žádná nabídka nepřilétla. A z Kuvajtu ano.

Asi ne náhodou, když se s kolegou Arnoštem znají už tolik let.

Zatím si exotické končiny náramně pochvaluje, takže je dost možné, že u současné roční smlouvy nakonec nezůstane. Krátce po jejím vypršení, v listopadu, totiž Kuvajťany čeká olympijská kvalifikace. A u toho by asi bylo fajn být.

Tím spíš poté, co se povedlo v Mongolsku.

„To byl opravdu příjemný zážitek,“ přiznává Gudas. „Začátek byl pro nás krušný, jelikož jsme z Kuvajtu, kde bylo přes dvacet stupňů, přicestovali do minus třiadvaceti. Jenže v Ulánbátaru měli krátce po prestižním asijsko-oceánském šampionátu osmnáctiletých, takže jsme pak i my díky tomu hráli v důstojných kulisách, na moc hezkém stadionku. A o turnaj byl zájem, na zápasy chodily tři tisícovky diváků. Až jsem zíral.“

Hrál s Kúdelou v nároďáku, pak dřel ve Španělsku na stavbě. Teď učí fotbal Uganďany

Rozhovor

Libor Volf byl velká fotbalová naděje, hrál za mládežnické reprezentace. V devatenácti se však rozhodl všechno změnit – odešel z Česka do Španělska, dřel tam za pár drobných na stavbě. Po pár letech se vydal do Kanady, kde v hodně skromných podmínkách založil fotbalovou akademii. Dnes už ji vedle Česka řídí i v Ugandě, pod jeho vedením sní o kariéře stovky dětí.

Nadšeně o tom po telefonu vyprávěl i svému synovi Radkovi, hvězdě klubu NHL Florida Panthers. Mladý Gudas na začátku zámořského play off přispěl k senzačnímu vyřazení favorizovaných Boston Bruins, do mobilu si otci pochvaloval raubířského spoluhráče Matthewa Tkachuka i znamenitého brankáře Sergeje Bobrovského.

Také se ale zajímal o to, jak to jde v Kuvajtu.

Mezi řečí z něj vypadlo, že jakmile v boji o Stanley Cup vypadne, prý by se k Perskému zálivu rád přijel podívat. Až se s jistou nadsázkou nabízí vize, že by v dresu Kuvajtu mohl stihnout Arabský pohár, do něhož zúčastněné týmy smí nasadit až osm cizinců.

„Tak to si úplně neumím představit,“ směje se Leo Gudas při myšlence, že by si jeden z nejříznějších hráčů NHL zahrál proti Alžírsku, Bahrajnu a Tunisku. „Nám by to určitě pomohlo. Ale jak znám Radkův způsob hry, asi by někoho vynesl v zubech ze zimáku.“