Gustáv Husák chřadne. Jak umíral jediný Slovák na Pražském hradě

Pamětníci zmiňují „husákovštinu“, kdy v proslovech motal dohromady české a slovenské výrazy, jiní připomínají jeho brýle se skly silnými jak dno od půllitru. Někdejší prezident Gustáv Husák trpěl cukrovkou, bál se, že má rakovinu, zemřel ale na selhání srdce a plic 18. listopadu 1991 v bratislavské nemocnici Na Kramároch.

Zdraví ovšem zrazovalo Husáka mnohem dříve následkem dlouholetého věznění v 50. letech. Když ho v únoru 1989 za zvláštních okolností zasáhla třetí mrtvice, prosáklo vše na veřejnost, třebaže socialistická média mlžila.

„Husák bydlel v zahradním domečku v areálu Pražského hradu. Jednoho večera se mu udělalo nevolno, tak se šel nadýchat čerstvého vzduchu, u otevřeného okna upadl a zůstal tam ležet až do rána. Tehdy se objevila informace, že bojuje o život. Když se pak delší dobu neobjevoval na veřejnosti, politici vydali prohlášení, že na tom není zdravotně dobře. Úřadovat opět začal asi až po dvou třech měsících,“ říká historik Michal Macháček, autor oceňované biografie o Husákovi.

Deník Rudé právo 10. března 1989 zveřejnil nicneříkající informaci: „Zdravotní stav prezidenta ČSSR soudruha Gustáva Husáka je uspokojivý.“ Pozdější oznámení Československé tiskové kanceláře z 18. března uvádí, že příčinou onemocnění byla malá cévní mozková příhoda.

Připomíná to postoj mluvčího současného prezidenta Miloše Zemana Jiřího Ovčáčka, že zdraví hlavy státu není věcí k veřejnému komentování. Ovčáček mlžil už od Zemanovy první zářijové hospitalizace, nejprve hovořil o plánovaném „rekondičním“ pobytu, pak už jen sdílel žalmy. Tím ale podobnost okolností týkajících se zdravotního stavu obou prezidentů nekončí.

Horké párky z Vikárky

Stejně jako Zeman si i Husák škodil coby silný kuřák a konzument alkoholu. „Husák kouřil cigarety značky Philip Morris, ale ty se mu zdály velmi slabé. Tak je kombinoval s partyzánkami,“ vzpomínal jeho životopisec Viliam Plevza. Údajně „hulil“ jednu za druhou, a třebaže dával přednost „amerikám“, zapálil si i „lípy“.

Ještě v září 1989 ho varoval spolustraník a člen ústředního výboru Miroslav Štěpán, aby si neničil zdraví kouřením. Rozčílený prezident mu tenkrát odpověděl: „Ty choď do riti. Až budeš zatvorený, tiež začneš fajčiť.“ „Husák si rád dal pivo, bílé víno a z tvrdého koňak,“ potvrdil historik Macháček. Míval i další libůstku – nechával si na Hrad nosit z nedalekého hostince Vikárka párky ke snídani. Nikdy ho prý neomrzely, takže je skromně jídával i k večeři.

„Ožil jedine vtedy, keď prišla desiata, rozvoniavala nejaká tá cigánska pečienka, alebo niečo podobné. Ako bývalý väzeň si to cenil. Vtedy sa mu očká rozsvietili a v tú chvíľu, kým sa desiatovalo, bol ľudský, prístupný, dalo sa s ním rozprávať,“ zavzpomínal pro slovenský Denník N bývalý Husákův spolupracovník, reformní komunista Miroslav Kusý. Panské manýry naopak Husák ukázal, když si nechal vozit ledovcovou vodu z Islandu. Kohoutkovou nepil, protože se bál rakoviny.

Poslední pomazání? Kdoví

Když Husák již ležel v těžkém stavu na oddělení ARO, navštívil ho trnavský arcibiskup Ján Sokol. Bývalý prezident totiž pocházel z katolické rodiny a jako malý chlapec často ministroval. „Protože jsme se znali, šel jsem ho navštívit. Nemocnému jsem posloužil všemi svátostmi,“ tvrdil arcibiskup. Podle příbuzných a lékařů však byl již v tak zlém stavu, že nabídku na poslední pomazání ani nemohl vnímat. Navíc syn Vladimír potvrdil, že si kněze nepřál. Gustáv Husák zemřel 18. listopadu po ­poledni v nedožitých 79 letech.

Na co umírali ostatní komunističtí prezidenti? A co patří mezi bezpečné závislosti Čechů? To se dozvíte v pátečním vydání týdeníku 5plus2 a na www.5plus2.cz.