Hašek: Pastrňák patří k pěti nejlepším hráčům NHL. V Naganu nás v těžké chvíli zvedl Jarda Jágr
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Legendární brankář Dominik Hašek českým hokejistům na OH věří.
Podle Haška patří Pastrňák s Nečasem k úplné elitě NHL.
Hašek vzpomíná na Nagano: Gretzkého se nebál, z Hulla měl respekt.
Na bájném triumfu měly zásadní podíl velké Jágrovy okamžiky.
Dominik Hašek v Naganu předvedl jeden z nejúžasnějších individuálních výkonů olympijské historie, dotlačil české hokejisty k senzačnímu triumfu. Pro CNN Prima NEWS se rozpovídal nejen o legendárním turnaji, ale i o tom, co měla zlatá akce z roku 1998 společného s olympiádou, která teď v Miláně čeká Pastrňáka s Nečasem.
Kolik byste si vsadil, že čeští hokejisté vyhrají olympiádu v Miláně?
Z mého pohledu je ta pravděpodobnost jen něco mezi deseti a dvaceti procenty. Ale to je dobře. Pozice outsidera bude českému mužstvu vyhovovat. Lepší, než kdyby jej někdo pasoval do role favorita. Na papíře jsou ostatní týmy zřejmě kvalitnější, to ovšem není rozhodující. Důležité je, co kluci předvedou na ledě.
ČTĚTE TAKÉ: Hokejový turnaj na olympiádě? Musím být optimista, říká Hadamczik. Máme nejlepší fanoušky na světě
Deseti až dvacetiprocentní šance na zlato mi nepřijde zas tak malá.
Mluvím za sebe. Lidi se většinou vrací k Naganu, a tam jsme také nejeli jako superfavorité. Osobně jsem si tenkrát říkal, že pokud získáme jakoukoliv medaili, bude to dobré. S jídlem samozřejmě roste chuť; jakmile se vám daří, chcete víc a víc. Nevím, jaké sny, přání a cíle mají kluci dnes. Za sebe si však vážně myslím, že odjíždět na olympiádu jako outsider je výhodné.
Dominik Hašek na olympiádě v Naganu Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Jenže už start bude pro Čechy hodně ostrý. Olympijský hokejový turnaj začínají proti Kanadě.
Ostrý start to je. Tenhle zápas ale naštěstí nebude rozhodující. Olympijský turnaj je dlouhý, takže z prvního utkání nebudu dělat žádné závěry. Což samozřejmě neznamená, že bychom ho mohli vypustit – naším cílem bude postoupit ze skupiny z co nejlepšího místa.
Ostatně i vy jste v Naganu ve skupině jednou prohráli. Byla porážka s Ruskem pro další vývoj turnaje užitečnou lekcí?
My jsme tenkrát trochu spekulovali, chtěli jsme postoupit z prvního místa, abychom pak měli ve čtvrtfinále papírově slabšího soupeře. Nakonec to dopadlo úplně jinak, šli jsme naopak na nejsilnější Američany a Kanaďany. O to byl ale nakonec celkový triumf krásnější. Jak to bude teď? Vezmu to z jiné strany – české dvacítce se na juniorském mistrovství světa potřetí v řadě podařilo vyřadit Kanadu. To mi přijde přímo neskutečné, taková věc se jen tak nepovede. Proto směrem k nadcházející olympiádě říkám: porazit v Miláně dvakrát za sebou supersilnou Kanadu určitě není nemožné, přesto mi vůbec nebude vadit, pokud s ní první zápas nevyhrajeme a porazíme ji až v dalším průběhu turnaje, během play off.
Čtěte také
Červenka je starší než Růžička v Naganu
Jaký pocit máte před startem olympiády z českého týmu?
Na sestavě pro olympiádu se mi líbí, že se ji trenér Radim Rulík nebál namixovat z hráčů NHL, evropských soutěží i extraligy. Má tam hodně zkušené hráče, třeba Romanu Červenkovi je už čtyřicet. To ale nevadí. Červus na to výkony má, ostatně asi půjde o kapitána mužstva. Mít jednoho, dva takto protřelé hráče není na škodu. Byť k nim samozřejmě musíte mít i hráče v nejlepších, nejrychlejších letech. I ty kouč Rulík povolal, takže jeho mix považuji za dobrý.
Oslavy naganského zlata Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Ono se to nezdá, ale Červenka je teď starší, než byl Růžička v Naganu.
Je to tak. Mně bylo v Naganu třiatřicet, taky jsem už nebyl nejmladší. Pamatuju si, že když jsem se dozvěděl o Růžičkově nominaci, napadlo mě: „Ty vole, vždyť je mu pětatřicet. Může Růža ještě vůbec bruslit?“ Měl jsem z toho divný pocit. V NHL končil už kolem roku 1994, kdy se zničehonic sebral a odjel, protože se mu příliš nedařilo, nedával góly. Samozřejmě za to nemohl jen on, roli hrály i jiné faktory; když nejste stoprocentně fit, pokud nedostáváte dost příležitostí, pak body zkrátka nesbíráte.
Hlinka ho ale v Evropě pečlivě pozoroval, ještě před olympiádou si jej vyzkoušel na nějakém turnaji. Dodnes si pamatuju, jak jsem Růžu v Japonsku viděl na prvním tréninku. Sledoval jsem ho víc než ostatní kluky. A při pohledu na jeho bruslení a střelbu mě napadlo: „Tak tenhle kluk ze svých kvalit nic neztratil.“ Ano, Červusovi je dnes ještě o pět let víc. Ale i on se drží v maximální kondici, podává skvělé výkony. Takže jeho nominace pro mě není ani v nejmenším překvapivá.
Čtěte také
Útočnými tahouny by měli v Miláně být především Pastrňák s Nečasem. Co říkáte na jejich formu?
Daří se jim dlouhodobě. Pastrňák podle mého patří do TOP 5 hráčů současné NHL, v absolutní špičce se drží pět, šest let. Jako střelec náleží dokonce k nejlepší trojici ligy. Nečas je podle mého mezi deseti nejlepšími hráči NHL, možná bych se ho nebál zařadit ani do elitní pětky. Klobouk dolů. Oba jsou vynikající bruslaři. Pastrňák je určitě lepší střelec, umí ale i připravit šanci pro druhé. Martin to také trefí, spíš ale vyniká přihrávkami, dokáže puk rozvézt.
Dominik Hašek v Naganu, za ním Wayne Gretzky Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Co brankáři? O nich se říká, že budou českou silnou stránkou.
Jedno je jisté: Nebude stačit, pokud budou podávat jen průměrné výkony. Mužstvo jim ale musí pomoct. A naprosto nezbytné je i štěstí; jako brankář můžete stát v brance naprosto perfektně, maličký puk si ale někde najde jedinou možnou skulinku a prostě to nechytíte. Je nepochybné, že k úspěchu potřebujete týmový výkon, nemůžeme spoléhat na spasitele typu Davida Pastrňáka, Martina Nečase nebo Lukáše Dostála či Karla Vejmelku. Brankáři přesto budou hrát klíčovou roli. Během sezony i v přípravě je určitě bedlivě sleduje Ondra Pavelec, za sebe se domnívám, že jedničkou bude Dostál. Na mistrovství světa v Praze podával neuvěřitelné, fantastické výkony. Tak uvidíme…
Čtěte také
Kanada je silná, porazit se ale dá
Říká se, že bez výjimečného brankáře se takhle velké turnaje nevyhrávají. Jenže třeba Kanada letí do Itálie s gólmanským triem, které zámořští experti hodně kritizují. Může se to favoritovi vymstít?
Kanadští trenéři vybrali Binningtona ze St. Louis, Kuempera z Los Angeles, Thompsona z Washingtonu. Zřejmě vycházeli z jejich historické výkonnosti. Pokud budu mluvit za sebe – já v sezonách před Naganem samozřejmě podával dobré výkony, od října do půlky listopadu mi to ale moc nešlo. Až v prosinci to najednou přišlo. Dodnes nevím, kde se to vzalo. Prostě jsem měl najednou úžasnou formu, překonával jsem rekordy. Takže… Pokud si Kanada vezme na olympiádu tři brankáře, kteří nepodávají patřičné výkony, může to hrát roli. Jejich chyba.
Dominik Hašek se zlatou naganskou medailí Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Zato v útoku vypadá Kanada bombasticky. Když čelíte McDavidovi, MacKinnonovi, Crosbymu, Celebrinimu a dalším hvězdám, jde z toho strach.
Bezesporu. Kanaďani nic nepodcení, na turnaj se pečlivě chystají, hokej je pro ně náboženstvím. Ale – vynikající mužstvo měli na papíře vždycky. A pak: dvě poslední olympiády s účastí hráčů NHL Kanada vyhrála, to přece nemůže trvat věčně. Vyhrát něco velkého třikrát za sebou, to se podařilo jen české reprezentaci na mistrovství světa 1999-2001, jinak málokomu... (úsměv) Já jsem jenom rád, že berou své nejlepší hráče. Nejlepší hráči vždy nemusí složit nejlepší tým. Jsou favority? Asi ano. Dobře. Za nepřemožitelné je však nepovažuji.
Čtěte také
V Naganu jste také čelil nabitému kanadskému týmu. Pouští si brankář hodně do hlavy, jaká hvězda proti němu zrovna stojí?
Nejde ani tak o to, jaké hvězdy to jsou, jako spíš jaké schopnosti mají. Třeba o Wayneu Gretzkém mi bylo samozřejmě jasné, že jde i v roce 1998 stále o vynikajícího hráče. Jen jsem ho nebral jako střelce. Uměl nahrát, furt dokázal předvést rychlou změnu směru. Už to ale nebyl Wayne z osmdesátek. Jako brankář sledujete spíš hokejisty, kteří se vyznačují mimořádným zakončením. Na klubové úrovni máte u protivníka jednu, dvě hvězdy; možná tři, čtyři. Na ně se zaměřujete. U reprezentace, tím spíš té kanadské, se zkrátka jen musíte zaměřovat na více hráčů.
Nám se to v Naganu stalo třeba v utkání s USA. Američané předtím vyhráli Světový pohár. Měli obrovské hvězdy v obraně i útoku. Modano, Roenick, Hull, Leetch, Hatcher… Cítili jsme k nim obrovský respekt. Trvalo celou první třetinu čtvrtfinále, než to z nás spadlo. Pak měl Růža v kabině legendární lehoučký proslov, načež Jarda Jágr ve druhé třetině na jeden gól nahrál, druhý dal vzápětí sám. Najednou to z nás spadlo, byli jsme nejlepší na světě. Tak to může být i teď. Myslím, že naši kluci budou mít ke Kanadě zpočátku obrovský respekt, během olympiády by se to ale mělo uklidnit.
Dominik Hašek Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Když už jste zmínil Gretzkého – nezazlíval jste mu jeho slova, že Kanada s Čechy neprohrála v zápase, ale v dovednostní soutěži?
Sice řekl, co řekl, i jemu samotnému ale muselo být jasné, co jsme na ledě dokázali. Též se na nás díval s respektem. Prohlásil to pro kanadská média zřejmě proto, že to prostě potřebovala slyšet. I on ale dopředu dobře věděl, jaká budou v Naganu pravidla. Že se mohou jet penalty. Měl na to být připravený alespoň jako my.
Stejně mi nedá se nezeptat – co brankáři běží hlavou, když na něj najíždí nejlepší hokejista historie?
Při hře nemáte čas, abyste o tom moc přemýšlel. Při penaltě sice ano, v Naganu na mě ale Gretzky nájezd nejel.
Čtěte také
Kanadský kouč Crawford za to od krajanů dodnes dostává za uši, že ho pro rozstřel nevybral.
Vím. Dělá si legraci, že to bude mít jednou i na náhrobku: „Tady leží ten, který nenechal Gretzkého jet penaltu na olympiádě.“ Jenže mě to tenkrát ani v nejmenším nepřekvapilo. Gretzky už v roce 1998 nebyl střelec. V olympijské sezoně měl sice pořád spoustu nahrávek, byl to stále Pan Hokejista, jinak ale dal asi jen dvacet gólů…
Měl jste hodně nastudované jeho spoluhráče, kteří v semifinále nájezd na rozdíl od něj jeli?
Učil jsem se je znát podle highlightů v televizi. Věděl jsem, který hráč radši střílí, který s oblibou dělá kličku, co je jeho klenot. Snad i díky tomu mě v Naganu nikdo nepřechytračil. Už když skákali k penaltě na led, věděl jsem, co kdo rád dělá. Ono to na olympiádě v takové chvíli není jednoduché ani pro ty nejslovutnější útočníky. Taky jsou pěkně svázaní… Kdo ví, třeba budou penalty rozhodovat i na milánské olympiádě. Dostál nebo Vejmelka budou mít ze svých zápasů NHL všechny Kanaďany či Američany určitě dobře načtené. Jinak ale nepochybuji, že současní brankáři mají od trenérů k dispozici daleko větší rozbor. Dnes už na to budou stoprocentně připraveni i Kanaďané. Nájezdy se trénují desetkrát víc než v roce 1998.
Oslavy naganského triumfu Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Byla v Naganu nějaká střelecká hvězda, z níž jste jako brankář přece jen měl obavy?
Tenkrát byl nejlepším střelcem Američan Brett Hull. To byl výjimečný kanonýr. V mimořádné formě jel do Nagana i Kanaďan Eric Lindros. Myslím, že rok předtím vyhrál nejplatnějšího hráče NHL. Ne, počkejte… To jsem vlastně vyhrál já. (smích). Tak dva, tři roky předtím. Během olympijského turnaje se nicméně vyprofiloval úplně jiný hráč, a to Rus Pavel Bure.
Čtěte také
V semifinále vstřelil Finům pět gólů.
Díval jsem se na to v televizi, fandil jsem Finům. Před finále jsme se na Bureho trochu připravovali, Ivan Hlinka, ale řekl, že na něj nebudeme hrát žádnou osobku. Jen jsem kluky upozorňoval, aby si ho všímali a neposkytli mu na ledě čas. Myslím, že na něj většinou chodil Jirka Šlégr. Bure měl dohromady možná dvě střely od modré čáry, jinak jsme ho k ničemu velkému nepustili. Podobně jsem to dělal i v NHL. Pokud proti nám nastupoval střelec ve formě, kladl jsem klukům na srdce, aby u něj byli vždycky trochu blíž. Aby za všech okolností věděli, kde zrovna stojí.
Dominik Hašek na olympiádě v Naganu Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Nebylo pro vás v NHL nakonec nejtěžší, když jste měl proti sobě Jágra, který vás tak dobře znal i z tréninků?
Zaprvé: Jarda je Jarda… Legenda. Byl, je a bude. V Pittsburghu měl ale výhodu, že hrál vedle Maria Lemieuxe. Tenkrát jsem klukům vždycky říkal, že jeden hráč se od Maria prostě nehne. Což znamenalo, že Jarda měl trošičku víc místa. To pochopitelně nic nemění na tom, jak výjimečný Jarda byl, jak si při hře sám dokázal najít místo, vytvořit šance pro druhé. Nebylo to proti němu jednoduché. Jsem rád, že byl v Naganu po mém boku. Dal tam sice jen jeden gól, byla to ale možná vůbec nejdůležitější česká trefa na turnaji.
Ve čtvrtfinále proti Američanům vstřelil branku na 2:1.
Po první třetině jsme jako mužstvo byli na dně. Když ho ale tým potřeboval, opřel se do toho – nejdřív vypracoval gól pro Vláďu Růžičku, pak se prosadil i sám. Byl to on, kdo to zvedl. Řeknu to jednoduše. Když se mi dařilo v brance a největší hvězda mužstva dala gól, k tomu na další nahrála, pak se to úplně obrátilo v náš prospěch. V těžké chvíli jsme potřebovali přesně něco takového. V Naganu do sebe zapadlo několik věcí dohromady. A co Jarda předvedl ve druhé třetině proti Americe, to nás dovedlo až do finále.
Naganští šampioni Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Vidíte, tenhle Jágrův důležitý moment se vlastně docela často přehlíží.
Ne moment, ale momenty!
Zato se běžně dokola opěvuje skvělá naganská parta. Jak se ale něco takového povede vytvořit, když se tým v dějišti turnaje sejde jen pár dnů před prvním zápasem? Jistě, s mnohými spoluhráči jste se znali z dřívějška, s jinými ale ne.
Máte pravdu, některé beky jsem vůbec neznal. Při tréninku jsem se kluků ptal, jak se tamten a tamten vlastně jmenuje… Někdy ani nevíte, jak se to sejde. V Naganu měl určitě velmi důležitou roli Ivan Hlinka. Vyznačoval se mimořádným talentem komunikovat s lidmi. Jak vystupovat v kabině. Sestavit mužstvo napůl z NHL a napůl z Evropy, to byl nápad, který mu vyšel. Měl neskutečný cit – třeba o první přestávce proti USA ani nepřišel do kabiny. Nechal nás, ať si to sami vyříkáme. Ukázal se až na konci, jen řekl: „Kluci, už je čas, jděte na led.“
Za tou šlapající partou ale bylo víc faktorů. V daný okamžik jsme například nemohli mít lepšího kapitána, než jakým byl Růža. Při hře i v kabině jsme si všichni neskutečně rozuměli, parádně to do sebe zapadlo. A měli jsme štěstí, na to nesmíme zapomínat. V turnaji, který se hraje na pár týdnů, se to může stát.
Čtěte také
Naganskou legendu posílil i Havel
Vraťme se ještě k tomu, že se tým před olympiádou sejde jen pár dnů před prvním zápasem. Je to pro hokejistu hodně nepříjemné?
Právě do Nagana jsme přijeli asi čtyři dny před začátkem, to skutečně není dlouho. Neprožívali jsme spolu celou přípravu, jak jsem byl vždycky zvyklý před mistrovstvím světa. Bylo to jiné. Ale… Zase bych z toho nedělal vědu. Bát se nějakého jet lagu, únavy z dlouhého cestování? Z Ameriky je to do Itálie osmihodinový let, když přitom v NHL letíte z New Yorku do Los Angeles, zabere to taky pět hodin. A vůbec – když kluci z Litvajzu jeli v 80. letech starou karosou na ligu do Vítkovic, taky v autobusu strávili pět, šest hodin. Oproti nim si hráči NHL můžou dát v letadle nohy nahoru, objednat si cokoliv k jídlu, průběžně podle chuti doplňovat tekutiny. Čili bych tomu nepřikládal zásadnější význam.
Dominik Hašek na olympiádě v Naganu Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Když už jsme u těch přeletů, ten váš z Nagana do Prahy je skoro stejně legendární jako samotné zápasy. Pamatujete si z něj zpětně vůbec něco?
Dneska už to mám spíš v mlze. Po letech se příběhy rozostřují, někdy se už i vyprávějí jinak, než jak se doopravdy staly. Pokud si něco potřebuju vybavit, kolikrát se radši podívám do své knížky, kterou jsme napsali krátce po Naganu.
Já třeba slyšel, že vás Dopita na tokijském letišti strčil do rentgenu zavazadel, kterým jste pak na pásu projel. To se stalo?
Na pásu? Ne, to je spíš blbost.
Čtěte také
Anebo si to nepamatujete.
To je další možnost. (smích) Já jen vím, jak jsem všude mával pasem, aby mě z Japonska pustili. A že jsem se v letadle otočil za sebe a na opěrce mé sedačky spočívala z druhé řady obrovská holá hlava Jirky Dopity, který si potřeboval odpočinout… Oslavy byly nádherné. Nejkrásnější je to samozřejmě na ledě a v kabině. Ale něco vám řeknu: kdyby pro nás tenkrát pan Havel neposlal speciální letadlo a my si to nemohli před návratem do NHL prožít i se svými českými fanoušky, nikdy by z Nagana nebyla taková legenda. Nebylo by to stejné. S lidmi to samozřejmě prožíváte i na dálku. Jelikož jsme ale dostali možnost tady alespoň půl dne s fanoušky pobýt a sdílet svou radost s nimi, dostalo to celé úplně jiný rozměr. A vypráví se o tom dodneška.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Motoristé jdou po Pavlovi cíleně, řekl Šídlo. Vědí, že je to nejsilnější samec opozičního tábora.
Lukáš Hron je aktuálně redaktorem zpravodajského webu CNN Prima NEWS.
