Havlíček: Stát není kasička. Znovu izolovat celou zemi by bylo katastrofální

Rozhovor CNN Prima News s vicepremiérem, ministrem průmyslu a obchodu a dopravy Karlem Havlíčkem (za ANO) o tom, jak stát pomáhá podnikatelům a co by znamenala druhá vlna koronaviru.

Nosíte rád roušku?
Už jsem si na ni zvykl. Děvčata na ministerstvu průmyslu i dopravy mi je dokonce šijí i s kapesníčky, aby ladily. Začali jsme soutěžit s červenými svetry, v dobrém slova smyslu. Ale samozřejmě v tom horku to není nic příjemného, trošku mi to vadí kvůli brýlím. Když člověk mluví, tak se mu orosí. To zná asi hodně lidí. Ale rouška je nástroj, který s největší pravděpodobností pomohl. Pomohly tři věci – že jsme rychle odizolovali Českou republiku, že jsme udělali tvrdá opatření v uzavření ekonomiky a že jsme nosili roušky. Kombinace s tím, že lidé jsou disciplinovaní, slavila velký úspěch. Z roušky se navíc stal symbol.

Příští týden by Češi mohli venku roušky odložit. Proč jste tak rozhodli, když mi teď říkáte, jak jsou roušky důležité?
Všechno jednou končí. Situace je poměrně dobrá a můžeme si dovolit přejít do normálního režimu. Stejně tak jsme otevřeli ekonomiku a na několik etap uvolnili podnikání. Roušky jsou jedním z kroků uvolňování.

Nikdy to není tak, že by vláda přišla a šmahem řekla, bude to takhle.

Slyšela jsem, že premiér i ministři se hodně rozhodovali na základě veřejného mínění. Lidé neradi nosí roušky, tak jim dovolíte, aby je sundali.
Není to pravda. Všechna rozhodnutí, která na vládě děláme, jsou v souladu se stanovisky epidemiologů. Netvrdím, že máme všichni úplně stejný názor, vždy je to kompromis. Epidemiologové přišli s tím, že venku si to můžeme dovolit. Samozřejmě v těch ekonomických restrikcích vláda tlačila na rychlejší uvolňování, ale poslouchali jsme odborníky. Nikdy to není tak, že by vláda přišla a šmahem řekla, bude to takhle.

Když se na to podíváte zpětně, uznáváte, že některá vládní opatření ztrácela smysl? Třeba když zůstala otevřená květinářství a malé obchůdky s dětskou obuví zůstaly zavřené.
Samozřejmě, že když se díváme zpětně, tak bychom něco udělali jinak. Ale řekl bych, že ta zásadní opatření jsme udělali správně.

To slyšíme pořád, že vláda zachránila tisíce životů. Ptám se na to, jestli podle vás byla všechna opatření smysluplná?
Neříkám, že jsme nad tím přemýšleli týden, ale seděli jsme nad tím nonstop 24 hodin denně a řešili jsme jedno odvětví za druhým. Nechat otevřená květinářství bylo pragmatické rozhodnutí. Nechali jsme možnost pořádat pohřby a diskuze byla o tom, jestli si lidé budou moct koupit květiny. Paradoxně se to nakonec otočilo proti květinářstvím. Protože když zůstaly otevřené, nedostanou podporu na nájemné a nedostanou podporu v kurzarbeitu 80 procent, ale 60 procent.

Takže někteří obchodníci můžou být podle vás rádi, že jste jim zavřeli obchody, protože teď mají nárok na ty podpory?
Zní to šíleně. Ale z ekonomického úhlu pohledu někteří říkají, že by pro ně bylo lepší, kdyby museli mít zavřeno. To je příklad optik. Říkají, že teď nejsou úplně šťastní, měli tržby na úrovni dvaceti procent a bylo by pro ně výhodnější zavřít.

Chystá stát nějakou pomoc pro takové obchody, které zůstaly otevřené?
Dnes máme 26 programů pro podnikatele a další čtyři se chystají. Když se podívám, co mají v Rakousku nebo Německu, tak vám garantuji, že nemají lepší podporu pro podnikatele než my. Myslím, že už nic moc dalšího vymyslet nejde.

Ne každý podnikatel na pomoc dosáhne. Ekonomka Helena Horská řekla, že vláda pomoc podnikatelům hlavně slibuje, ale realita je jiná.
Těm analytikům se dobře kritizuje z kanceláře svých bankovních domů. Čísla jsou jasná. V současné době se dalo 30 miliard přímé podpory podnikatelům, 20 miliard na nepřímé podpory. To je 50 miliard korun. To není málo za měsíc a půl. Samozřejmě se vždy najdou firmy, které se do toho nevešly. Nejsme schopni garantovat, že všichni z 1,5 milionů podnikatelů dosáhnou na podporu. Musíme si uvědomit, že stát není kasička, kde si někdo zmáčkne tlačítko a hned vypadnou peníze.

Nemůžeme chtít po státu, aby vyplácel stovky miliard korun a nevěděl, komu je dává.

Stát sice není kasička, ale stát všechny podniky uzavřel a zaškrtil ekonomiku.
Jen říkám, že není možné, aby někdo přišel a řekl: „Potřebuji tolik a tolik,“ a my mu to hned proplatíme. Musí se prokázat, že se jedná o firmu, která splňuje základní parametry. Stát vypsal 25 tisíc pro OSVČ, to je vyplacené z 99 procent. Stát vypsal ošetřovné, v drtivé většině se vyplatí. Souhlasím, že někde je složitější vyřizování. Ale nemůžeme chtít po státu, aby vyplácel stovky miliard korun a nevěděl, komu je dává. Na ošetřovné přišlo 66 tisíc žádostí a polovičku jsme museli opravovat. Opravovali jsme, že nenapsali správně adresu, opravovali jsme jejich IČO. Když přijde špatné číslo účtu, tak jak pak můžeme peníze poslat? Kde se to dělo pomaleji, to jsou programy Covid I a Covid II. Ale Českomoravská záruční a rozvojová banka na to nikdy neměla kapacitu.

Neměli jste ji víc posílit?
To jsme udělali, o 120 lidí. Ale není to tak, že do banky dáme 120 lidí a ti udělají zázrak. Je to malá banka a najednou se jim tam nahrne 20 miliard. Ty firmy na to čekaly o něco déle, ale lidé v bance na tom pracovali sedm dní v týdnu. Zkrátka ta banka to dělala pomaleji proto, že na to nikdy neměla kapacitu.

Často od premiéra i členů vlády slýcháme, že taková situace zde nikdy nebyla, žádná vláda nemusela nic podobného řešit. Nemohl být stát lépe připraven?
Na tohle nemohl mít plán žádný stát na světě. Tohle historicky nikdy nenastalo, izolovala se celá planeta.

Jaké to bude mít podle vás důsledky?
Samozřejmě, že koronavirus připraví někoho o práci a živnost, ale je otázka, do jaké míry. V pohostinství přirozeně každý rok končí 10 procent podniků. Deset restaurací ze sta ročně skončí. Kolik jich bude teď, si nedovoluji odhadnout. Chápu naštvanost podnikatelů, že nejsou tržby a že se uzavřela ekonomika. Ale my se opravdu snažíme pomoci, jak nejlíp dokážeme.

Myslel jsem si, že se mi to snad zdá. V noci jsme museli rozhodnout, že zavřeme celou Českou republiku.

Bylo opravdu nutné takhle všechno izolovat?
To je vždycky otázka. Odizolovat ekonomiku i cestování bylo v dané chvíli racionální rozhodnutí. Těžko říct, které z těch opatření zabralo nejvíce. Musíme si říct, co je pro nás přednější. Myslím, že jsme natolik vyspělou společností, že když teče do bot a jde o tisíce životů, tak se zbytek dokáže uzpůsobit. Nebo jsme si měli říct, že pro nás nebude problém, abychom dopadli jako v Belgii, kde mají sedm tisíc mrtvých? Rozhodli jsme se jít jinou cestou a jsem přesvědčen, že jsme se rozhodli správně. Řekli jsme, že nenecháme lidi padnout a dojít to do nějakého kritického scénáře. Není v tom politika, je to pragmatismus a odvaha. I opozice říká, no ten začátek jste udělali dobře. Víte, co to bylo za odvahu, dovolit si zavřít celou republiku?

Co jste si v tu chvíli říkal?
Myslel jsem si, že se mi to snad zdá. Představte si, že jste odpovědným člověkem ve vládě, který musí v noci rozhodnout, zda zavře celou ekonomiku a Českou republiku, odizolujete všechny od všeho, že děti nebudou chodit do školy, lidé do zaměstnání, že zavřete maloobchody a nevíte, na jak dlouho to děláte. Že lidé nebudou moct jezdit do zahraničí, za rodiči, za kamarády. Bylo to nesmírně náročné a byla to trochu intuice. Dovedete si představit, kdyby se zjistilo, že to nic nebylo? Tak nás všichni pověsí, že jsme si takhle dovolili zasáhnout do práv občanů, svobod, že jsme zničili podnikatele. Ale byli jsme přesvědčeni, že je to tak správně.

Nemohlo být rozvolňování rychlejší, aby ekonomika nebyla uškrcená dva měsíce?
Rychlejší? Ale nikdo v Evropě to nedělal rychleji než my. Po Velikonocích, kdy se ukázalo, že výsledky jsou dobré, jsme rozvolňování urychlili. Samozřejmě, že to bude náročné. Ale spustit něco rychleji? Vždyť nevíme, jak by to dopadlo. Výsledky jsou takové, že jsme jako jedni z prvních začali uvolňovat, jsme mezi eight early opening countries (osm zemí, které se nejrychleji otvírají, pozn. red.).

Co se stane, když nastane druhá vlna?
Je to o připravenosti.

Jak se vláda připravuje?
Z několika úhlů pohledu. Doplňujeme zásoby do hmotných státních rezerv. Máme miliony roušek a respirátorů, máme připraveny zásoby na dva měsíce. Druhá připravenost je hygienicko-dezinfekční, třetí je procesního charakteru, abychom věděli, jak se chovat. Připravujeme krizové plány. Musíme využít nejnovějších technologií, abychom dokázali proces řídit. Nastane-li průšvih, nebudeme izolovat celou ekonomiku, ale jen oblast, kde bude COVID-19, ať je to obec nebo městská část.

Může si vůbec stát dovolit podruhé zavřít úplně všechno?
Myslím, že kdybychom to udělali napodruhé, tak by to byl tak silný náraz do ekonomiky, že si to nedokážu představit. Bylo by to katastrofální. Ale nikdy nevíte, co nastane. Když to bude natolik plošné, že to nepůjde odizolovat lokálně, tak zdraví je přednější. Ale je to až úplně poslední varianta.