Hitler také těžil z olympiády v Berlíně 1936, srovnává německý politik hry v Pekingu

Heidt připouští, že skutečným bojkotem olympijských her, k němuž došlo v roce 1980, kdy se většina západních států nezúčastnila olympijských her v Moskvě kvůli sovětské okupaci Afghánistánu, jsou trestáni především sportovci. To pocítili i ti českoslovenští, když jim v roce 1984 zakázali komunističtí vládci start na olympiádě v americkém Los Angeles. Všem bylo jasné, že jde o odplatu socialistického tábora za Moskvu.

Zároveň však Heidt tvrdí, že diplomatický bojkot, zejména když jej vyhlásí společně mnoho zemí, je velmi silným signálem. A to platí i pro Peking, kam neodcestoval žádný český ministr ani političtí představitelé dalších států EU či NATO. Poukazují tak na tvrdé porušování lidských práv v komunistické zemi, především u Ujgurů, početného etnika ve střední Asii, či na potlačování svobodného života v Hongkongu a zastrašování Tchaj-wanu.

Peter Heidt mluví v exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS též o fotbalovém šampionátu v Kataru, který se má konat na přelomu listopadu a prosince letošního roku. A pokládá otázku: Proč autokratické režimy ochotně utrácejí tolik peněz za pořádání významných sportovních událostí?

Čím si vysvětlujete, že se nenašla mezinárodní síla k opravdovému bojkotu právě zahájených olympijských her v Číně?
Bojkotem her bývají potrestáni především sportovci, kteří se na ně léta připravovali. To je jistě důvod, proč i málokterá nevládní organizace vyzvala k bojkotu. Myslím si, že je správné, když se politici v případě závažného porušování lidských práv rozhodnou olympiády nezúčastnit, protože v mých očích účast na hrách znamená pomoc takovému režimu. Ani politický bojkot však nesmí nahradit udržitelnou a důvěryhodnou politiku lidských práv.

Co by bylo třeba udělat, aby skutečný bojkot těchto olympijských her vyšel?
Na skutečný i diplomatický bojkot bylo již pozdě. Německá vláda však už před několika týdny rozhodla, že žádný člen vlády na hry do Pekingu nepojede.

Bojkotem her bývají potrestáni především sportovci, kteří se na ně léta připravovali. Je správné, když se politici v případě závažného porušování lidských práv rozhodnou olympiády nezúčastnit, protože v mých očích účast na hrách znamená pomoc takovému režimu.

Bylo by možné bojkotem, i politickým, něčeho dosáhnout?
Nelze očekávat, že diplomatickým bojkotem lze rozhodujícím způsobem ovlivnit situaci v oblasti lidských práv v dané zemi k lepšímu. Domnívám se však také, že diplomatický bojkot, zejména pokud by jej společně vyhlásilo mnoho zemí, by byl velmi silným signálem.

O co tedy jde?
Je nutné se zeptat, proč autokratické režimy ochotně utrácejí tolik peněz za pořádání významných sportovních událostí. Počítají s tím, že si takovou akcí mohou vylepšit svou špatnou pověst. Adolf Hitler z této zkušenosti těžil již při organizaci olympijských her v Berlíně v roce 1936.

Jak do toho mohou zasáhnout politici?
My politici máme možnost tuto kalkulaci zmařit a vyslat politický signál prostřednictvím diplomatického bojkotu: Zde je červená čára! Nechceme být stafáží pro propagandu a prestiž utlačovatelského režimu. Proto bych osobně jako aktivista za lidská práva uvítal jasný signál od naší spolkové vlády. Německá vláda však usilovně pracovala na společném rozhodnutí na evropské úrovni, ke kterému bohužel nedošlo.

Přitom se tato problematika hodně řešila…
V Německu a také v mnoha dalších zemích se stále častěji objevuje kritika, když jsou země jako Čína, které brutálně potlačují lidská práva, dějištěm velkých sportovních akcí. Tento problém se stále častěji probírá v tisku i na veřejnosti a je také tématem v politice.

Jenže čínští představitelé zřejmě nikdy nepřipustí, že by porušovali lidská práva, ba vůbec něco dělali špatně.
Zejména diktatury se vždy snaží prezentovat před okolním světem svůj čistý štít.

Lze z toho vyčíst, že západní politici vůči Číně a jejím investicím rezignovali?
Ne, tak to nevidím. Otázka diplomatického bojkotu není, bohužel, jedinou otázkou lidských práv, kterou budou muset politici v příštích čtyřech letech řešit. Parlamentní skupina naší strany FDP bude ve spolupráci se svými koaličními partnery usilovat o to, aby Evropa a Německo zaujaly pevný postoj k lidským právům na celém světě.

Je nutné se zeptat, proč autokratické režimy ochotně utrácejí tolik peněz za pořádání významných sportovních událostí. Počítají s tím, že si takovou akcí mohou vylepšit svou špatnou pověst.

Jak chápat či co si představit pod slovy čínských politiků, že ti, kteří nepřijedou, zaplatí?
Pokud to má být hrozba, tak na ni nereagujme.

Víte o tom, že by v Číně existovaly průzkumy veřejného mínění? A zda tamní obyvatelstvo tyto olympijské hry podporuje?
Lidé v Číně žijí v diktatuře, takže nemají možnost otevřeně vyjádřit svůj názor. Prezident Si Ťin-pching navíc razí velmi nacionalistický kurz, a tak nevylučuji, že velká část obyvatelstva skutečně podporuje pořádání letošních olympijských her.

Již delší dobu tvrdě kritizujete i přidělení mistrovství světa ve fotbale 2022 Kataru. Může se na tom ještě něco změnit?
Nemyslím si, že by bojkot mistrovství světa ve fotbale v Kataru byl účinný. Po vytrvalé mezinárodní kritice a neustálém tlaku ze strany lidskoprávních organizací Katar přijal a částečně provedl reformy. Například zrušení tzv. systému kafala (používal se ke sledování migrujících dělníků, pozn. red.) vedlo k postupnému zlepšování situace v oblasti lidských práv. Nyní mě však znepokojila zpráva organizace Amnesty International, která naznačuje, že pokrok v provádění reforem stagnuje a že hrozí návrat ke starému systému. Musíme proto zvýšit tlak na katarskou vládu a s podporou Mezinárodní organizace práce, ale také Mezinárodní fotbalové federace FIFA, trvat na rychlém a udržitelném provedení dohodnutých reforem. To platí i pro období po mistrovství světa.

Co ukazuje nebo naznačuje, že se prezident Mezinárodní fotbalové federace Gianni Infantino přestěhoval minulý měsíc do katarského hlavního města Dauhá? 
Prezident FIFA Infantino může bydlet, kde chce. Veřejnost si na základě tohoto chování úsudek již vytvořila.

To, že se uplácelo před přidělením pořadatelství mistrovství světa Kataru, se bere za hotovou věc. Máte takové indicie v případě Pekingu?
Ne.

Při zpětném pohledu bylo přidělení olympijských her Číně chybou. Sportovní federace by měly plně převzít svou odpovědnost za lidská práva a dodržovat hlavní zásady OSN pro podnikání a lidská práva při udělování a pořádání významných mezinárodních sportovních akcí.

Jaké další akce, a nemusejí být jen sportovní, by neměly uniknout pozornosti veřejnosti kvůli porušování lidských práv? 
Při zpětném pohledu bylo přidělení olympijských her Číně chybou. To už nelze změnit. My politici však očekáváme, že mezinárodní sportovní asociace, jako jsou Mezinárodní olympijský výbor a FIFA, ale také národní sportovní asociace, učiní ze situace v oblasti lidských práv v kandidátské zemi a s tím spojených rizik pro obyvatelstvo a sportovce rozhodující kritérium pro přidělení her v budoucnu. Sportovní federace by měly plně převzít svou odpovědnost za lidská práva a dodržovat hlavní zásady OSN pro podnikání a lidská práva při udělování a pořádání významných mezinárodních sportovních akcí.

Co si myslíte o zrušení turnajů Ženskou tenisovou asociací WTA v Číně pro zmizení tamní tenistky Pcheng Šuaj kvůli sexuálnímu obtěžování někdejším čínským vicepremiérem Čang Kao-limem?
Příklad pohřešované tenistky Pcheng Šuaj ukazuje, že Mezinárodní olympijský výbor nebere vážně závažné problémy s lidskými právy v Číně. Postup MOV byl v tomto případě chybný. O to důležitější bylo, že Ženská tenisová asociace z toho vyvodila důsledky a z obavy o Pcheng Šuaj pozastavila všechny turnaje v Číně, ačkoliv ukončení takových vztahů by ji mohlo stát miliony dolarů. Čína byla významným finančním podporovatelem ženského okruhu s mnoha turnaji.

Lze vůbec nějak zasáhnout proti investicím ze zemí, jako jsou Čína, Katar, Saudská Arábie či Spojené arabské emiráty, do sportu?
Jak se na to dívám, tak ne. Ale národní sportovní federace, v Německu například Německý fotbalový svaz nebo Německá fotbalová liga řídící bundesligu, mají možnost alespoň omezit investice z takových zemí do svých klubů či svých struktur.

Vidíte za tím možnost, že sportovci jdou jen po penězích a neuvažují, co za nimi je a kde se vrcholné akce konají?
Jsem si jistý, že sportovcům, kteří se účastní olympijských her, nejde o peníze, ale chtějí jen sportovat a „být u toho“. Pro sportovce je účast na olympijských hrách vrcholem jejich kariéry. Ale vidím, že stále více sportovců, ať už se jedná o jakoukoli disciplínu, si uvědomuje, kam se akce přidělují a jaké podmínky tam panují. A někteří z nich také požadují, aby se z toho vyvodily odpovídající důsledky. Ale také si myslím, že je legitimní, když sportovci říkají, že se chtějí věnovat jen sportu. Je především úkolem federací postarat se o to, aby významné sportovní události nebyly v budoucnu spojovány se závažným porušováním lidských práv.