Hollan: Nastává čas sexu s roboty. Digitální hrozbu Česko brutálně podceňuje, jsme ostuda
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Pokles porodnosti souvisí s digitálními technologiemi.
Jak se promění vztahy s nástupem sexu s roboty?
Děti čelí závadnému obsahu, který formuje jejich dětství.
Zodpovědnost za ochranu dětí musí převzít stát.
Hrozbu, kterou nejen pro děti představuje závislost na digitálních technologiích, Česko brutálně podceňuje. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl adiktolog Matěj Hollan. Právě tento druh závislosti podle něj stojí za dramatickým poklesem porodnosti, přičemž trend ovlivňuje více než nedostupné či drahé bydlení. Nechat řešení jen na rodičích je dle jeho názoru nesmyslné, proto souhlasí s radikálním zásahem státu, který by nastupující generaci ochránil.
Téma závislosti na digitálních technologiích představuje závažný problém. Souhlasíte se zákazem mobilů na školách, jak to před časem v rozhovoru pro CNN Prima NEWS představil aspirant na ministra školství Robert Plaga (za ANO)?
Co se škol týče, za nás jako adiktology je to jediná možná cesta. Mobily výrazně zhoršují prostředí ve třídách, děti jsou odcizenější, neumí se spolu bavit, jsou násilnější a nesoustředěné. Kolektiv přestává fungovat a školákům se zhoršují výsledky učení. Dětství bez mobilu je za mě úplně zásadní věc. To se nevylučuje s tím, že se dá rozumným způsobem o digitálních technologiích a dezinformacích učit. Lze to řešit jinak, než aby děti u sebe měly mobil. Celý svět k tomu směřuje a za Česko je ostuda, že za ministra Mikuláše Beka o tom nebyla žádná debata a ministerstvo školství (MŠMT) šlo naprosto proti celému světu. Věřím, že to nebude jediná věc, ale že se brzy začne vážně diskutovat o věkové regulaci pro aplikace nebo smartphony. Závislostní design je obrovský a dítě se od něj není schopno odpoutat.
Čtěte také
Myslíte stanovení věku?
Ano. Už dnes je to v některých státech nastavené tak, že některé aplikace nemůžete využívat, pokud jste mladší třeba 15 let. Platit to začíná třeba v Austrálii.
A jak byste to chtěl vymáhat, když nedokážeme hlídat ani prodej dnes zakázaných látek a věk obcházíme?
Kdybychom měli Česko za bernou minci, tak nemá cenu dělat vůbec nic. Jsme úplný extrém. Jsem moc zvědavý na to, jak budeme schopni vymáhat regulaci kratomu, když dosud nejsme schopni vymáhat regulaci nikotinových výrobků a tak podobně. Jsou však státy, které to poměrně dobře umí. Například dávat sankce nebo odebírat licence.
Děti jsou od dětství závislé na odporném obsahu.
U mobilů ale řešíme to, že děti mají výrazné projevy závislostního chování, poničený spánek, navíc je tam často generován opravdu odporný obsah. To není možné připustit, pokud chceme, aby naše společnost normálně fungovala a dokázala mezi sebou mít hezké vztahy. Není možné, aby se nová generace stala od dětství závislou na konzumaci odporného obsahu.
Co přesně myslíte odporným obsahem?
Jde jak o porno a jeho extrémnější žánry, typu znásilňování nebo dětská pornografie. Tím mám na mysli třeba uzavřené skupiny na Discordu a Telegramu. Myslím tím ale i konzumaci nenávistných influencerů, jako je Andrew Tate a další, kteří mladé muže vychovávají k misogynii, tedy nenávisti a pohrdání k ženám. Na druhé straně jsou mladé dívky různými influencerkami tlačeny k tomu, aby muže odmítaly. Prostředí ve skupinách dospívajících se stává toxickým a normální dětství se vytrácí. Svět se konečně probouzí a snaží se hledat řešení, je to však velký boj s Metou, Xkem a dalšími společnostmi. Samozřejmě se jedná o boj o pozornost a peníze. Česko se patrně díky Plagovi zařadí do proudu, který to bude aktivně řešit a nenechá děti na holičkách.
Čtěte také
Zaspalo tak podle vás Česko v řešení závislostí na digitálních technologiích?
Ano, ale ještě není pozdě zatáhnout za záchrannou brzdu. Státy situaci řeší velmi intenzivně, protože vidí obrovské propady duševního zdraví, rostoucí násilí nebo brutální poklesy porodnosti. Tyto jevy spolu úzce souvisejí. Evropa pochopila, že to musí začít řešit, a to nechávám úplně mimo boj proti dezinformacím. Celý vyspělý svět závislost na digitálních technologiích řeší a nestrká před daty – která jsou naprosto katastrofální – hlavu do písku.
Mluvil jste o porodnosti. Její pokles je za poslední dva roky pětinový. Jak to spolu s digitálními technologiemi souvisí?
Ukazuje se, že na pokles porodnosti má obecně konzumace digitálních technologií výrazný vliv a jde o několik jevů. Jednak je to něco, čemu začínáme říkat válka pohlaví, která stojí za nástupem incelovského chování (pojem incel zahrnuje skupinu lidí, zpravidla mužů, které spojuje „nedobrovolný celibát“, pozn. red.). Oproti tomu je zde nějaká radikalizace části žen.
Konec randění a začátek sexu s roboty
Kdybych to měla říct laicky: Ženy i muži sledují rozdílné obsahy, které jsou úmyslně postaveny proti sobě?
Ano, tak by to říct šlo. Za poslední dekádu evidujeme obrovský nárůst incelů, takzvaných nedobrovolných paniců. Data o tom, kolik mladých kluků kolem 30 let jsou stále panici, jsou šokující. To dřív nebývalo a je jasné, že toto s porodností souvisí. Dále s tím souvisí trend, kdy lidé navazují romantické vztahy s umělou inteligencí (AI). Obecně jde o uvíznutí na sociálních sítích, absenci sociálního kontaktu a potkávání se, což zase logicky vede k tomu, že lidé spolu méně chodí, spí, je nižší porodnost… Predikce jsou však ještě mnohem horší, a to kvůli nástupu sexbotů, které mají suplovat klasický romantický vztah. Zaprvé jde o to, že děti jsou v AI světě pořád. Zadruhé je vyvíjen tak, aby si s vámi umělá inteligence povídala čím dál důvěrněji. Je jednodušší navázat vztah s někým, kdo nijak neodporuje a víc se vám přizpůsobí. Šéf ChatGPT dokonce nedávno ohlásil, že chce nasadit sexuální funkce, aby s vámi AI randila. Posouváme se do fáze, že sex bude s robotem.
Myslím si, že bydlení je blbost. Za komunismu se také nedalo kde bydlet a dětí bylo víc.
Už pro mou generaci to zní jako naprostý bizár...
Vím, že to může pro některé generace znít nepředstavitelně, ale víme, že se na tom velmi aktivně pracuje. Když to spojíme s tím, že existuje antikoncepce, řada lidí si nese nějaké trauma z dětství a všichni ví, jak se početí bránit, tak se rodičovství bojí nebo těhotenství oddalují. Do toho jsou faktory, kdy je dítě „drahé“, člověk upřednostní kariéru a tak dále. Nechci, aby to vyznělo tak, že on-line svět je jediný faktor. Rozhodně není jediný, ale je zásadní. Myslím si, že svalovat vinu na nedostupné či drahé bydlení je vlastně blbost. Za komunismu také nebylo kde bydlet a dětí bylo víc. Zrovna toto je, myslím, faktor, který s tím nemá tolik společného a jde spíše o špatnou interpretaci dat. Zatímco vliv sociálních sítí je prokazatelný – a všichni to ještě uvidíme. Kdyby spolu lidé víc randili a spali, bylo by dětí více.
Čtěte také
Vraťme se k tématu zákazu mobilů ve školách. Lidé často argumentují tím, že je třeba zachovat svobodu nebo mít děti pod kontrolou.
Svoboda se podle mě nijak neomezuje. Nebavíme se o tom, že by bylo zakázáno mobil do školy přinést. Po světě se to řeší tak, že se uzavírají do speciálních boxů. Řešení je vlastně hrozně snadné a ukazuje nám to i praxe v mnoha českých školách, které k tomuto konceptu již přistoupily. Rodič v průběhu vyučování kontakt s dítětem mít nepotřebuje, my jsme ho také neměli. Řadu obav rodičů chápu a nechci to zlehčovat, nicméně rodičovská kontrola je za mě v dnešní době až přespříliš intenzivní a úzkostná.
Zodpovědnost musí převzít stát, ne rodina
Co tedy mají dělat ti rodiče, kteří v této fázi naštěstí ještě nejsou? Kdy třeba koupit dítěti první mobil a jak systém od začátku nastavit tak, aby se dítě do této fáze vůbec nedostalo?
Zásadní jsou mobily ve školách, tedy aby vzniklo prostředí bez nich a co nejdříve se nařízení plošně zavedlo. Když se pro děti nestanou telefony ve školách normální, nijak netrpí. Obecně je to však o osvětě a prevenci, která u nás velmi chybí. Veřejná debata dosud neběžela a zahájil ji až Plaga. Je třeba výrazně pracovat na vzdělávání rodičů, aby si uvědomovali, že není bezpečné, pokud má dítě mobil v ruce od útlého věku. Ukazuje se však, že není možné tuto zodpovědnost přehodit jen na rodiče, kteří z mnoha důvodů nemají neustálý přehled o tom, co dítě dělá.
Kdo jiný by za něj zodpovědnost měl mít? Je to přitom velmi častý argument, že by za dítě v této chvíli měla zodpovědnost přijmout rodina, nikoliv škola a stát.
Je to úplně nesmyslná idea, která vychází z fiktivní představy o tom, jak funguje společnost. Do jistého věku se s tím operovat dá. Malým dětem se telefony nemají dávat samostatně do ruky. Má to být tak, že se zapne v televizi pohádka, u které sedí někdo další. Nemá se jednat jen o upoutání pozornosti dítěte.
Čtěte také
Každý rodič ale nemůže být specialista na digitální závislosti, aby například rozuměl, jak se skokově posune YouTube. Z něčeho, co bylo ještě před nějakou dobou poměrně dost bezpečné, se stává nebezpečný nástroj s toxickým odpadem, který vymývá dětem mozek. Jak to chcete vysvětlit pěti milionům rodičů? Proto se svět obrací k centrálním pravidlům, regulacím a doporučením. Odpovědnost rodiče z toho nijak sejmout nejde, nemůžete však dítěti stát neustále za zadkem. Je třeba nastavit ochranu centrálně.
Představa, že digitální technologie dokážou rodiče odkontrolovat, je nesmyslná a především strašně falešná v tom, že to nedokážou všichni.
Co by tedy rodiče měli dělat, pokud nechtějí na řešení úplně rezignovat?
To, co rodiče mohou a musí udělat, je s dětmi komunikovat o tom, na co koukají, co je zajímá, s kým si píší. Nikoliv proto, že je chceme stalkovat, ale proto, že chceme chápat jejich svět. Super je třeba, když si i rodič s dítětem zahraje nějakou hru. Dostane se tak do jeho světa a poté se o tom společně baví. Problém je v tom, že máme strašně moc závislostních prvků: částečně je v rámci her i hazard, kdy musíte posílat peníze a něco dobíjet. Tím se dostáváme někam, kde už je situace nebezpečná.
Úplně běžně se ale stává, že se například skrze WhatsApp celá třída i škola dozví, že se dva spolužáci rozešli. Ohlásí se to do třídní skupiny a všichni jsou veřejně konfrontováni s tím, co prožívají, se svou tělesností a tak dále. Nově vznikají i kanály, kde malé holky samy sebe a celý svůj život streamují. Jedinou validaci hledají v on-line světě. Tohle je strašně těžké i pro odborníky – neustále sledovat, co se kde zrovna změnilo, kde se překročila zdravá hranice a situace se posouvá do divného exhibování.
Takže na to rodiče prostě reálně v běžném životě stačit nemohou?
Ne. Představa, že toto dokážou rodiče odkontrolovat, je nesmyslná a především strašně falešná v tom, že to nedokážou všichni. Nechci se nikoho dotknout, ale dokážou to třeba chytří rodiče, kteří mají na děti čas, ne rodiče z chudších poměrů, kteří sami technologiím vůbec nerozumí. Dítě je vždy oblafne. Jak na to má mít maminka samoživitelka, která třeba pracuje na směny v továrně, čas? Je hrozně bezohledné tuto zodpovědnost za něco nového – čemu nemůžeme ani jako čtyřicátníci a často i třicátníci rozumět – házet na rodiče a říkat jim, že teď musí povinně rozumět TikToku, Instagramu, YouTubu, WhatsAppu, Discordu či Telegramu. Neznamená to, že nad tím mají rodiče mávnout rukou, ale musí to jít ruku v ruce s pomocí na centrální úrovni.
Děláme, že jsme určitou libertariánskou, anarchistickou společností, protože se nedíváme na dopady, na to, co to dělá s dětmi. Nedíváme se na prostředí ve školách ani do budoucna, co tato situace udělá s HDP nebo s porodností. Společenské dopady jsou příliš velké na to, aby se řešení a pomoc nechaly jen v rukou rodičů.
Věnuje se politickému dění na tuzemské scéně a tvoří rozhovory s tvářemi vrcholné politiky. Zaměřuje se na sociální témata, která jsou palčivá pro širokou veřejnost. Renáta studovala bohemistiku a historii-evropská studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Už při studiu od roku 2015 působila jako stážistka v redakci Echo24.cz. Od roku 2017 pracovala jako politická redaktorka na webu Novinky.cz.
