Těžko hledat v tuzemsku někoho, kdo pronikl do Hollywoodu tak hluboko jako Petr Jákl mladší. Několik světoznámých hvězd nalákal do svého stále připravovaného snímku Jan Žižka. Ke ztvárnění života vojevůdce ho navedl film Statečné srdce. „Odmala jsem ho miloval. Chtěl jsem udělat nějakou podobnou věc, akorát českou,“ řekl v pořadu Interview na CNN Prima NEWS producent, režisér, příležitostný herec a bývalý judista, který se podíval na olympiádu.
Jeho posledním často skloňovaným projektem je film Žižka, který se měl původně objevit v kinech už loni. Jenže přišla pandemie. „Na jednu stranu jsem rád, že ještě není v kinech a můžu tam dodělávat různé věci. A jsem puntičkář, takže na tom stále usilovně pracuji. Uzavřeli jsme střih, pracuje se na hudbě a upravují se triky. Všechno probíhá na dálku v rámci komunikace se studii v zahraničí,“ uvedl 47letý Jákl v pořadu Interview.
V létě by už mělo být i přes veškeré puntičkářství vše vyladěné. „Uvidíme, jak se vyvine koronavirová situace. Nebude to ten první film, který se po otevření kin objeví na plátnech. Tím, že jde o celosvětovou produkci, je třeba uvedení zkoordinovat s USA a ostatními státy. Podle mě půjde o začátek příštího roku. Konec toho letošního by byl trochu zázrakem, ale stát se může cokoliv.“
K natočení osudu Jana Žižky, kterého zahrál Ben Foster, Jákla vedl oscarový film Statečné srdce s Melem Gibsonem. „Odmala jsem ho miloval. Chtěl jsem udělat nějakou podobnou věc, akorát českou. William Wallace – Skotsko. Jan Žižka – Česko. To byl můj sen.“
Nikdy neporažený vojevůdce se neodmítá
Jméno husitského vojevůdce zná ve zdejších reáliích téměř každé dítě, ovšem ve světě nemá takový zvuk. Je spíše anonymní. Proč se tedy český režisér a scenárista rozhodl pojmout film takto velkolepě a oslovit hollywoodské herce? „Sehnal jsem napřed nějakých 90 milionů na českou verzi, což už samo o sobě bylo hodně. Ale pak jsem sehnal ještě 300 milionů, a to byl ten moment, kdy jsem vycítil, že je šance udělat film ve velkém stylu. A dva měsíce před natáčením jsem zjistil, že abych mohl mít herce, které chci mít, potřebuji dalších 150 milionů. Poštěstilo se. Byl jsem opravdu nadšený, že jsem to mohl udělat tak, jak jsem si přál.“
Jákl zároveň prozradil, že děj nezahrnuje husitské války, jak se může automaticky nabízet. Film se zaměřil na zrod bojovníka, jeden měsíc jeho života. Přiznává, že leckteré věci musel ve scénáři zjednodušovat tak, aby byly pochopitelné pro nečeské herce, kteří neznají zdejší historii. Hvězdy filmových pláten si pak museli pomoct na internetu, aby zjistili, o kom vlastně budou točit. „Jméno si vygooglili, pak za mnou přišli a říkali: ‚Hele, to je jeden ze sedmi nikdy neporažených vojevůdců světa.‘ Já na to: ‚No, to je náš Jan Žižka.‘ To byl ten důvod, proč se jim pak scénář líbil, jeden z důvodů, proč kývli,“ usmívá se Jákl.
Při kontrolních projekcích pak podle něj film – který mimo hranice České republiky dostal název Medieval (Středověk) – přijalo americké publikum skvěle.
Obsazení není jen zahraniční. Objeví se v něm i herci Karel Roden, Ondřej Vetchý, Jan Budař nebo Marek Vašut, pak také třeba moderátor CNN Prima NEWS a olympijský vítěz v desetiboji Roman Šebrle či další zlatí olympionici – moderní pětibojař David Svoboda a judista Lukáš Krpálek.
Skonči, nebo skončíš na vozíku. Ne!
Právě k judu má Jákl mladší více než blízko. Jeho otec byl prvním judistou, který se z Čechů podíval na olympiádu. „Táta pro mě byl obrovským vzorem a hrdinou. Odmala jsem v prostředí juda vyrůstal. Nebyl to pro mě jen sport, ale i filozofie. Jemná cesta využití pohybu, není to klasické buch buch. Něco jiného než MMA. Jako malý jsem si řekl, že pojedu na olympiádu v roce 2000, která bude někde, a tu vyhraju. A za tím jsem si šel celou dobu.“
Na poslední chvíli mu unikla olympiáda v Atlantě v roce 1996, kdy si utrhl těsně před velkou akcí vazy v koleni. Sydney – v onom roce 2000 – pro něj byla poslední šance, protože měl zdravotní problémy zejména se zády.
„‚Musíš ukončit kariéru, nebo skončíš na vozíčku,‘ sdělili mi lékaři. Já si řekl: ‚Ne, musím se tam dostat.‘ Takže jsem jezdil z nemocnice na závody nebo tréninky. V této fázi jsem zjistil, že psychika dělá v judu 70 procent výkonu. Neměl jsem natrénováno, ale porážel jsem lidi, které jsem předtím neporazil. Šel jsem ostatní zabít, porážel jsem je v první minutě. Kdybych tam měl být pět minut, věděl jsem, že na tatami umřu já. Díky tomu jsem pochopil, co psychika dokáže.“
Olympiádu v Austrálii sice nevyhrál, ale aspoň se zúčastnil, což byla po peripetiích velká výhra.
Většina hvězd je naprosto v pohodě
Ze sportovní sféry se rychle dostal do filmového prostředí, kde napřed zastával roli kaskadéra a doubléra hvězd. „Nejvíce mě bavil přerod, nedělal jsem prakticky nic. Byl jsem zvaný na premiéry do Ameriky. To jsem si opravdu užil. Pak jsem se vrátil do Čech a pomalu začal pronikat do produkce, psaní scénářů a pak i režie.“
Jeho režisérskou premiérou byl film Kajínek. „Nemohli jsme najít režiséra a bylo mi řečeno: ‚Nechceš si to zkusit natočit?‘ Já na to: ‚Natočil bych si to rád, když mi svěříte peníze.‘ A tak se stalo.“
Od Kajínka vyletěl až do bájného Hollywoodu. Už ne jako doublér. A ještě mnohem blíže poznal slavné obličeje, které na lidi koukají z televizí po celém světě. Setkání s nimi si nemůže vynachválit. „Většina z nich je hrozně v pohodě. Opravdu jsem měl už od začátku štěstí. Například už když jsem se potkal s Anthonym Hopkinsem, byl to on, kdo se mě začal ptát, a to na olympiádu. Bylo to zrovna v době, kdy jsem se z ní vrátil. Měl jsem spoustu otázek, ale ani jednu jsem nestihl položit,“ zavzpomínal Jákl.
A sympaticky se v osobní rovině neprezentuje pouze Hopkins, známý například z filmu Mlčení Jehňátek. „John Malkovich je skvělý člověk, miluje Prahu, Michael Caine (v Žižkovi hraje fiktivní postavu Borše, jehož produkce označuje za pravou ruku krále Václava IV., pozn. red.) je pro mě legenda, budu ho nadosmrti obdivovat. Pokorný a úžasný člověk. A taková je naprostá většina. Toho já si opravdu cením.“
Dobrá pověst je základ
Co člověk musí mít, aby přišel do Hollywoodu a řekl, že bude točit film a chce v něm největší celebrity?
„Samotnému mi to připadá nereálné a přemýšlím nad tím, jak se to stalo. Když se mi povedlo obsadit lidi do Žižky, což je pár let zpátky, část filmu jsem pak představil hollywoodským producentům. Ukázal jsem jim, že jsem schopný udělat film, sehnat na něj peníze. Udělali jsme pak snímek Nejvyšší pocta, kde hrál i Samuel Lee Jackson. Od té doby se to rozběhlo,“ prozradil Jákl.
„Ze začátku jsem volal já ostatním. Když zjistili, že splním to, co předtím řeknu, vše se zlomilo. V Hollywoodu se toho běžně hodně řekne, ale pak z toho nic není. Většinou to bylo tak, že jeden den byla schůzka, druhý den jsem ostatní informoval, že je vše hotové. Oni z toho byli až vyděšení. Vybudoval jsem si důvěru a za poslední dva roky z toho bylo sedm velkých filmů. Dobrá pověst je základ,“ přiblížil.
![Petr Jákl se v pořadu Interview na CNN Prima NEWS rozvyprávěl o filmu Jan Žižka, životu vedle hollywoodských celebrit nebo judistické minulosti.]()
Petr Jákl se v pořadu Interview na CNN Prima NEWS rozvyprávěl o filmu Jan Žižka, životu vedle hollywoodských celebrit nebo judistické minulosti.
Zdroj: CNN Prima NEWS
![Petr Jákl se v pořadu Interview na CNN Prima NEWS rozvyprávěl o filmu Jan Žižka, životu vedle hollywoodských celebrit nebo judistické minulosti.]()
Petr Jákl se v pořadu Interview na CNN Prima NEWS rozvyprávěl o filmu Jan Žižka, životu vedle hollywoodských celebrit nebo judistické minulosti.
Zdroj: CNN Prima NEWS
Takže už se stává to, že ho osloví George Clooney se slovy „pojďme vydevelopovat filmový projekt“. „A produkuju ho s Bobem Dylanem. To je věc, které nemůžete říct ne,“ dodal.
Nesplněných snů tedy ubývá. „Teď si hledám správné motivace. Ale když dosáhnete nějakého levelu, musíte mířit výš. Je plno herců, se kterými jsem nespolupracoval a chtěl bych. Třeba s Melem Gibsonem nebo Leonardem DiCapriem.“
V souvislosti s Gibsonem, který hrál hlavní roli ve zmíněném Statečném srdci, je zajímavé, že Jákl na Žižku sehnal střihače, který zpracovával právě film o historické postavě Williama Wallace. Kruh se uzavřel. „Já se furt vyptával na něco z natáčení a on na mě: ‚Nech toho už, musíme stříhat.‘“
