Generace deprese, Dita Charanzová, Zora Dušková, Lucie Hrdá - 24.4. v 02:20
Česká patriarchální společnost je založena na mýtech, že ženy patří mužům a děti jsou věci. Probíhá sice generační obměna myšlenek, tato schémata však zůstávají – a jsou obsažena v rozhodování soudů. Ve videopodcastu Generace deprese to uvedla advokátka Lucie Hrdá. Podle europoslankyně Dity Charanzové má zhruba 40 procent Čechů pocit, že si oběť za znásilnění může sama. „Systém nám vlastně říká, že my jako ženy bychom to měly čekat a nejlepší by bylo, abychom seděly doma,“ doplnila Hrdá. Přísný trest sice podle ní ještě nikdy nikoho od spáchání zločinu neodradil, stát však svými „netresty“ – tedy ukládáním podmínek za sexualizované násilí – agresorům říká: „Dělejte si, co chcete.“
Ačkoliv jsou v České republice nastaveny sazby za sexualizované násilí, zejména znásilnění, v rozsahu od dvou do deseti let, často se soud rozhodne agresorovi udělit jen podmínku.
ČTĚTE TAKÉ: Děti nejčastěji sexuálně zneužívají blízcí. Znaky problému se skrývají za pubertou, líčí expert
„Nemůžeme říci, že každá oběť těžkého znásilnění chce, aby šel pachatel takzvaně sedět, tak to není. Velká část z obětí však podmínku vnímá jako výsměch a hlavně mají pocit, že nejsou ochráněny. Že pachatel chodí někde venku a může to udělat někomu dalšímu. Říkají: ‚Proč jsem podstupovala trestní řízení, když trest v podstatě nedostal?’ Řada z nich čin nahlásí jen proto, aby pachatele zastavila,“ líčila Hrdá.
Mýtus: Mohla si za to sama
Do povědomí veřejnosti se v poslední době dostal zejména případ dívky z Brna, kterou znásilňoval její nevlastní otec. Od odvolacího soudu odešel s podmínkou, oběť se pokusila o sebevraždu a stále o ni pečují lékaři v psychiatrické nemocnici. Právě případy jako tento rezonují českou společností.
„Je dobře, že se rozeběhla společenská diskuze. Před deseti lety jsem neměla dojem, že by tohle téma bylo ‚žhavé‘. Když se podíváme na průzkumy, tak zhruba 40 procent občanů České republiky má pocit, že si oběť za znásilnění může sama. A přesně tohle přispívá k chápání tématu a vysvětlování – abychom si ho společensky vyjasnili a jasně se zastávali obětí,“ podotkla Charanzová.
V uvedeném případě dívky z Brna má Hrdá pocit, že se debata rozjela správným směrem. „Je navíc dobře, že máme k dispozici rozsudek, byť způsob zveřejnění byl velmi necitlivý a špatný. Soud v jedné části přímo říká, že si za to dívka mohla sama, protože tím, že s ním na začátku spala dobrovolně, mu umožnila, aby si ji u toho natočil a tím ji pak mohl dál vydírat – a nutit ji 200krát až 600krát znovu k tomu, aby to dělala nedobrovolně,“ líčila advokátka.
Ironicky podotkla, že kdyby tento moment agresorovi dívka neumožnila a „chovala se slušně, tak se jí to nestalo“. To je podle ní „jeden z mýtů, na nichž je založena patriarchální společnost“, která tvrdí, že ženy patří mužům a děti jsou věci. „Ještě před 70 lety zde bylo možné legálně znásilnit manželku. Probíhá určitá generační obměna myšlenek, ale mýty tady pořád zůstávají,“ zdůraznila Hrdá.
Pokud podobné teze existují ve společnosti, promítají se podle ní i do rozhodování soudů. „Abyste se od těchto mýtů odstřihli, musíte o nich vědět, že to jsou mýty. A v okamžiku, kdy bude ve společnosti mýtus, že si za to může oběť sama, tak se nám poté objevuje i v rozsudcích,“ vysvětlila a některá typická „odůvodnění“ jmenovala: „Může si za to sama, protože šla sama večer parkem. Může si za to sama, měla to čekat, když oslovila dva muže, aby jí koupili alkohol. Měla to čekat, když šla k němu domů.“
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Otčím z Plzeňska měl zneužívat dceru doma i v kamionu, sestry fyzicky týral. Hrozí mu 7 let
„Tento systém nám říká, že my, jako ženy, bychom to měly čekat a asi nejlepší by bylo, kdybychom seděly doma a zřejmě by se nám to nestalo, protože cokoliv jiného uděláte, je vaše chyba,“ glosovala. Zpřísnění trestů podle ní nikdy nikoho od spáchání činu neodradilo. „Problém je ten, že stát ‚netresty‘ – podmínkami – říká: ‚Ale jo, dělejte si, co chcete‘. Zároveň obětem říká: ‚Mně na vás nezáleží‘,“ pokračovala.
Násilí na ženách, dětech a mužích se podle Hrdé nikdy nepodaří vymýtit. „Můžeme ho částečně omezit edukací. Například, aby k násilí nedocházelo v adolescentních vztazích, které opravdu mohou být brutální. Nebo když někdo zneužije dítě, bude mít zákaz s dalšími pracovat,“ vzkázala s tím, že lidé, kteří se takto násilně chovají, tu budou vždy: „Je otázka, jak se k tomu postaví společnost. Pokud spojíme všechny prvky pomoci obětem, tak se vytvoří příznivé prostředí pro to, aby se tyto činy nahlašovaly,“ vzkázala.
Alfou a omegou je v tomto tématu podle ní vzdělávání soudců. „Jestliže vaše uklízečka před 15 lety používala obyčejný mop a dnes má parní, tak se s ním asi musela naučit zacházet. A jestliže jsme před 30 lety neměli tolik informací třeba k transgeneračnímu přenosu domácího násilí nebo k závažným následkům sexualizovaného násilí na dětech, tak dnes už je máme a musíme tomu přizpůsobit jak proces vzdělávání, tak aplikaci poznatků do praxe. A to neuděláte nijak jinak, než že budete systematicky a povinně vzdělávat,“ uzavřela Hrdá.
Kdo nejčastěji páchá sexualizované násilí na dětech? Jaká traumata si z toho ti nejvíce bezbranní odnášejí? A jaké panují mýty o dětských obětech? Nejen to se dozvíte ve výše přiloženém díle videopodcastu Generace deprese.
