Ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz
Nervy v kýblu. Tak se cítí někteří rodiče poté, co jsou už téměř měsíc zavřené školy a musejí své ratolesti učit doma. Příští týden se částečně uleví rodičům dětí z 1. a 2. tříd, ve středu 18. listopadu se budou moct vrátit do lavic.
„Že bych se šla na hodinu sama projít nebo měla čas sama pro sebe, to vůbec neexistuje,“ popisuje pro CNN Prima NEWS třiačtyřicetiletá maminka Eva O. z Prahy. Doma má dvě děti. Mladší dcera chodí do druhé třídy, starší syn do páté.
„Syn má osm on-line hodin týdně místo 26 klasických. Dcera má osm on-line hodin místo 22 hodin. Už jen to ukazuje, kolik tomu musejí rodiče věnovat času. Děti si látku v tomhle věku samy nedoplní. Rodinný život momentálně asi nežije žádná rodina v mém okolí. Je to boj o plnění povinností. Takové kolečko, ve kterém nevidíš místečko na odpočinek,“ vypráví Eva.
Podobnou situaci zažívá spousta dalších rodičů. Každý den se opakuje. Rodina ráno vstane, dětem po snídani začínají dvě hodiny on-line výuky. To je podle Evy čas, kdy se dá uklízet, žehlit a prát. Po 10 dopoledne se Eva učí s mladší dcerou, poté se starším synem.
Nejhorší je, že děti jsou nevybouřené
Následně vaří oběd. Odpoledne dělá s dětmi domácí úkoly a než se setmí, snaží se nimi jít alespoň ven na procházku. „Nejhorší je, že jak nedělají žádné sporty a nemají kroužky, tak jsou nevybité. Snažím se je unavit, ale procházky už je štvou. Když nejsou unavené, tak v deset večer ještě skáčou po bytě,“ říká Eva.
Po procházce zkontroluje, jestli děti odevzdaly všechny úkoly. „Musíš je pořád hlídat, aby kvůli neodevzdanému úkolu nedostaly špatnou známku. V tomhle věku v sobě ještě nemají takovou tu zodpovědnost. A to slyším od všech kamarádek v okolí,“ popisuje. Po domácí výuce vaří večeři a do toho všeho se ještě snaží pracovat na zkrácený úvazek.
„Včera jsem pracovala od osmi do půlnoci, protože jindy to člověk nestíhá. Nebo chodím do práce v neděli, to je vlastně takový relax. Nejhorší je, že dřív jsem třeba před spaním dětem četla pohádku. Teď už na to člověk nemá ani čas, ani náladu. I když svoje děti miluju, večer už je nechci ani vidět,“ svěřuje se.
„Štve mě, že nemám svůj čas. Člověku chybí, že nemá oddych. O víkendu doháníme, co jsme nestihli za týden,“ vypráví. Její manžel chodí normálně do práce, takže učení s dětmi je převážně na ní. Otevření 1. a 2. tříd základních škol Evě trochu pomůže. „Uleví se mi, protože se doma budu věnovat jen jednomu dítěti a ne přebíhat mezi oběma,“ říká.
Chválí si, že oproti jaru se hodně zlepšila komunikace se školou. Učitelé už zadávají všechno přes jeden systém a všechny učitelky se ho drží.
