Quarterback jen s jednou rukou motivuje své okolí
Koncem září se Justinu Castanedovi z USA začal plnit sen. Poprvé si zahrál univerzitní zápas amerického fotbalu a o pár zápasů později dal svůj první touchdown. Příběh mladého sportovce by nebyl tak jedinečný, kdyby se Justin nenarodil jen s jednou rukou. Navzdory fyzické překážce se vypracoval až na druhého quarterbacka a pro ostatní je inspirací. „Uvědomil jsem si, že musím pracovat tvrději než ostatní a podávat lepší výkony, abych tuto pozici získal,“ svěřil se v rozhovoru pro americkou televizi KGWN. Pro ty, kteří o něčem sní, ale druzí je shazují, má radu.
Jako student druhého ročníku střední školy ve Wyomingu si 20. září Justin Castaneda poprvé zahrál univerzitní zápas. O tři hry později položil svůj první touchdown. Tento příběh však začal před 15 lety, když se narodil se syndromem amniového pruhu, který postihl jeho levou ruku.
ČTĚTE TAKÉ: Co zaznělo o Schumacherovi? Bratr Ralf popsal chod rodiny, blízká zmínila komunikaci očima
Ani toto postižení mu však nezabránilo v tom, aby si po celý život pěstoval lásku k americkému fotbalu. „Nosí s sebou tři fotbalové míče a zrovna jednou, když se probudil, jsem se ho zeptala: ‚To jsi spal s těmi míči?‘ a on na to: ‚Jo, spal‘. Už jen ta představa, jak moc ho baví hrát fotbal a jak moc rád přispívá týmu... Líbí se mi ta oddanost a míra zájmu, kterou má,“ svěřila se pro televizi KGWN jeho matka Katherine.
Musím podávat lepší výkony než druzí
Justinova vášeň ho dovedla nejen k úspěchům v den zápasu, ale i k tomu, že si vydobyl místo druhého quarterbacka na střední škole Central. Podle mnohých je tohle vše ukázkou toho, že bez ohledu na fyzické překážky mohou lidé dělat cokoliv, k čemu cítí, že se narodili.
„Uvědomil jsem si, že musím pracovat tvrději a podávat lepší výkony než ostatní, abych tuto pozici získal. To mi hodně pomohlo,“ konstatoval mladý sportovec.
„Už jen samotné sledování kluka, který má takovou vášeň zlepšovat se ve svém umění, bez ohledu na jeho schopnosti nebo postižení, je pro trenéra vždycky skvělá věc. Z Justina tohle všechno vyzařuje. Miluje fotbal a pracuje na sobě, což koučovi usnadňuje práci,“ svěřil se jeho trenér Mike Apodaca.
Podle Justinova otce Jeffa ušel Justin obrovský kus cesty. „Do této chvíle mu nebylo nikdy nic dáno a neočekávám, že by mu něco mělo být dáno. Tvrdě pracoval. To, že je tam, kde je, a dělá to, co dělá, je skvělé,“ zdůraznil hrdý otec.
Matka Katherine vzpomínala i na to, jak její syn vnímal své postižení. „Na odlišnost svých končetin se nikdy nedíval jako na handicap. Často si rozdílu nevšimlo ani jeho okolí, dokud nepodotkli: ‚Aha, ty máš rozdílnou končetinu‘. Až tehdy na to přišla řeč. Justin zkrátka vytrvá bez ohledu na to, co chce dělat. Přijde na způsob, jak to udělat,“ vyzdvihla další mladíkovu schopnost.
Důležitá je morálka a sebevědomí
Všem, kteří o něco usilují, Justin radí: „Musí prostě věřit a neposlouchat ostatní, že to nedokážou. Pokud si myslí, že to dokážou, a mají sebevědomí a pracovní morálku, pak to zvládnou.“
Mladý fotbalista je pro mnohé více než jen hráč a zdravotní omezení, s nímž se narodil. Je světlem a inspirací pro hráče a trenéry kolem sebe.
„Působí na lidi prostě tím, jaký je. Chováním, které říká: ‚Nemusím se kvůli postižení měnit, jsem prostě takový, jaký jsem.‘ To je pro mě věc, která je nejfenomenálnější. Druhá strana příběhu je z mého pohledu jen třešničkou na dortu. Díky Justinovi jsou ostatní lidé kolem něj lepší, tak skvělý člověk to je,“ dodal jeho trenér.
Sám Justin je však skromnější: „V tomto sportu vždy tvrdě pracuji, ať už v posilovně, nebo i ve třídě. Prostě se snažím, abych vždycky tvrdě pracoval a při tom se usmíval.“
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: V Česku přibývá případů respiračních nemocí. Na vzestupu je covid, brzy zasáhne i chřipka
