Inflace přesáhla 17 procent
Čím vyšší inflace je, tím větší problém představuje. Nejen proto, že klesá kupní síla výdělků a úspor domácností. Inflace také přerozděluje bohatství, vnáší zmatek do cen, a tím zhoršuje fungování ekonomiky. Komu přihrává dodatečný majetek a komu naopak ujídá z mísy?
Když se inflace zakousne do našich peněženek, zjistíme to téměř okamžitě. Nejpozději ve chvíli, kdy vyrazíme na běžný nákup za tisíc korun a vyjde nás o stovku, dvě dráž než třeba před rokem. Ekonomové hovoří o poklesu reálných mezd, což neznamená nic jiného, než že si za stejnou výši výdělku pořídíme méně zboží. Domácnosti inflaci pociťují mezi prvními, zdaleka však nejsou jediné. A dokonce na ní ani nemusí být nutně jenom bity.
„Inflace je škodlivá mimo jiné proto, že přerozděluje bohatství. Chová se svým způsobem jako Jánošík, jen s tím rozdílem, že nebere výlučně bohatým a nedává jen chudým. Spíše než na výši vašeho majetku či příjmů záleží na tom, jak jste proti dopadům neočekávané inflace chráněni,“ řekla CNN Prima NEWS Veronika Hedija, ekonomka z jihlavské Vysoké školy polytechnické.
Pokud jsme byli řadu let zvyklí na tempo růstu cen o procento až dvě za rok, příliš nás to netrápilo. Jakmile však inflace vyskočí na dvouciferné hodnoty, začnou se dít věci a přerozdělování příjmů i majetku „jede ve velkém“. Na každého, komu inflace bere, připadá někdo, komu inflace dává.
Tratí zaměstnanci, vydělají firmy
„V první řadě bere zaměstnancům, kteří nemají v pracovní smlouvě zakotvenou indexaci mezd o výši inflace. Jejich reálné výdělky klesají. Vydělávají na tom naopak zaměstnavatelé, kterým tím pádem klesá reálná úroveň mzdových nákladů,“ vysvětlila Hedija. Letošní pokles kupní síly mezd, a tedy reálnou úsporu na personálních nákladech firem, se podle odborníků bude pohybovat kolem šesti procent.
Tím ovšem výčet vztahů inflací okradených a obohacených zdaleka nekončí. Domácnosti dokonce mohou být těmi, kterým neúměrné tempo zdražování hraje do karet. A to v případě, kdy jsou v pozici dlužníků a splácejí nějaký úvěr. Při sjednávání půjčky si dlužník s věřitelem domlouvají výši roční úrokové sazby. U krátkodobého úvěru bývá zpravidla po celou dobu jeho trvání neměnná. Pokud se tedy zničehonic zvýší inflace na nezvyklou úroveň, skutečná výše zaplacených úroků se snižuje, někdy dokonce může věřitel svému dlužníkovi ještě „platit“ za to, že mu půjčil peníze.
Inu, počítejte s námi. Pokud jste si před rokem půjčili tisícikorunu s úrokem 10 procent, ale současně se o 17 procent zvýšily cen, reálné dostanete ještě sedm procent za to, že jste se stali dlužníkem. „U dlouhodobých úvěrů, jako jsou hypotéky, se však úrokové sazby mění. A to v závislosti na době, po kterou jste si sazbu zafixovali. Komu se podařilo třeba ještě loni zafixovat hypotéku na pět či deset let za 2,5 procenta ročně, skoro bych řekla, že udělal obchod svého života,“ uvedla Veronika Hedija. Při 17procentní inflaci tak jeho reálná úroková sazba v tomto roce činí minus 14,5 procenta.
Státu zvyšuje příjmy i výdaje
Největším dlužníkem je ale stát. Ten na nečekaně vysoké inflaci vydělává hned dvojím způsobem. Jednak se snižuje reálná hodnota jeho dluhu, jednak se může těšit na vyšší daňové příjmy. Pokud nějaká věc stála před rokem tisíc korun bez daně z přidané hodnoty, pak samotná DPH činila 210 korun (při 21procentní sazbě). Inflace však zařídila, že nyní stejná věc stojí o 17 procent více, tedy 1170 korun. V takovém případě už stát z DPH inkasuje 245,70 koruny.
„To by ale platilo jen za předpokladu, že domácnosti a firmy budou nakupovat stejně jako loni. Inflace je však nutí šetřit, může se tedy stát, že nakonec výnos z DPH bude nižší, protože převáží efekt menšího objemu pořízeného zboží a služeb,“ upozornila ekonomka.
Český stát například na dani z přidané hodnoty letos zatím vybral o 23 procent více než loni. A ministerstvo financí přiznalo, že je to i díky růstu cen. „Inkaso daně z přidané hodnoty bylo pozitivně ovlivněno oživením ekonomiky, růstem cen a také vyšším počtem pracovních dní,“ uvedl úřad Zbyňka Stanjury (ODS) v tiskové zprávě k plnění státního rozpočtu za leden až červen letošního roku. Kvůli inflaci však také roste řada výdajů sátu, a tak nelze jednoznačně říci, že je pro něj vždy plusem.
Na inflaci s doložkou, ale...
Pokud se chceme následkům inflace bránit, je třeba na ni myslet v momentě, kdy podepisujeme například pracovní, úvěrovou nebo dodavatelsko-odběratelskou smlouvu. „Možná se zase začneme častěji setkávat s inflačními doložkami. Jde o ustanovení, které vám garantuje automatický růst mzdy nejméně o míru inflace. Podobně se dá aplikovat také u dalších typů dohod, nejen u mzdových,“ řekla Hedija.
V 90. letech minulého století byly inflační doložky běžnou součástí smluv. Tehdy ovšem ceny rostly dvouciferným tempem téměř každý rok, hlavně bezprostředně poté, co došlo k uvolnění naprosté většiny cen po 40 letech budování centrálně plánované ekonomiky.
Inflační doložky jsou ale dvousečnou zbraní. Na jedné straně představují pojistku proti propadu reálných příjmů, na straně druhé jen konzervují inflační očekávání. „Pokud začneme počítat s tím, že dvouciferná inflace je běžnou součástí našich životů a ekonomických kalkulací, zbavíme se jí jen těžko. Respektive jen za cenu hlubší hospodářské recese, aby domácnosti i firmy zažily nový, nižší inflační normál,“ uzavřela ekonomka.
