Iva Janžurová slaví 80. narozeniny (zdroj: CNN Prima NEWS)
Legendární herečka oslavila 80. narozeniny, ale její vitalitu, elán, temperament a šmrnc by jí mohl kdekdo závidět. Po smrti životního partnera, o 14 let staršího herce a divadelního režiséra Stanislava Remundy, s nímž má dcery Sabinu a Theodoru, našla opět spřízněnou duši a lásku. Jeho jméno však pečlivě tají.
Přestože se po Remundově smrti zařekla, že už navždy zůstane sama, ukázalo se, že cesty života jsou nevyzpytatelné a člověk míní, život mění. Šest let byla sama a na novou známost neměla ani pomyšlení. Pak ale poznala muže, který ji zaujal a zamotal hlavu. „Ano, v mém životě je naprosto reálná láska. Jsem zamilovaná. Samozřejmě existuje i láska k profesi, ale teď jsem spíš myslela lásku k muži,“ svěřila se v květnu 2018.
A soudě podle jejích aktuálních vyjádření, zamilovanost nadále trvá. O koho jde, ovšem dosud neprozradila. „Nechávám to v tajnosti, protože by se na něj všichni sesypali jako vosy,“ vysvětlila herečka. Díky novému muži je prý znovu šťastná a zažívá nádherné chvíle. „Zamilovanost je krásný stav. A také jediný způsob boje proti stárnutí,“ míní Janžurová.
Aby se jeho identita náhodou neprovalila, do společnosti chodí zásadně sama nebo v doprovodu svých dcer. Její nový partner je tak trochu jako paní Columbová, nikdo ho nikdy neviděl. „Líbí se mi jeden citát: Kdo není zamilovaný a kdo se nedokáže mýlit, ať se jde rovnou pohřbít. Vážím si toho štěstí, které mě potkalo a nechci o něj přijít.“
Měla komplexy, muži se jí báli
Janžurová přitom kdysi nemohla pravou lásku dlouho najít, z čehož dokonce mívala mindráky. Zatímco její vrstevnice už byly dávno vdané, ona zůstávala pořád sama. „Jednou se mi svěřila, že o ni muži nemají zájem. Ovšem ne že by o ni neměli zájem jako o ženu, oni se jí báli. Měla s tím tenkrát trochu problém a trápilo ji to. Pro mě to bylo nepochopitelné, protože Iva byla velmi přitažlivá dáma,“ prozradil o ní zesnulý režisér Juraj Herz.
Když se v roce 1968 během natáčení komediálního cyklu Píseň pro Rudolfa seznámila s kameramanem Janem Eisnerem, který o ni projevil zájem, a za dva měsíce se brali. „Svatba byla z našeho krátkého manželství to nejhezčí. Bylo mi tehdy sedmadvacet, měla jsem pocit, že mám nejvyšší čas se usadit,“ zavzpomínala herečka.
Manželství vydrželo pouze půl roku a následoval nechutný rozvod, který ji ovlivnil na celý život. „My jsme se na všem dohodli bez problémů. Oba dva jsme věděli, že pokračovat nemá smysl. Ale za komunismu nebylo jen tak jít od sebe. Abychom mohli být rozvedeni, před různými komisemi jsme museli tvrdit, jaký k sobě máme nepřekonatelný odpor, jak se nenávidíme, přitom to nebyla pravda. Podstata naší neshody byla v něčem jiném, křehčím, těžko definovatelném. Celý ten proces mě strašně rozrušil a znechutil navěky. Přišlo mi to nejapné a tehdy jsem se rozhodla, že už to nikdy nechci podstoupit, a proto jsem se už nikdy znovu nevdala,“ vylíčila herečka.
Milostný poměr s Josefem Bláhou
Za zmínku stojí i krátký románek s hercem Josefem Bláhou, který byl v té době ženatý a měl rodinu. „Bláha byl velmi šaramantní, skoro na každém zájezdu měl nějakou fanynku. Jeden čas se s ním Iva sblížila více, než dobré mravy dovolují, a toužila ho mít jen pro sebe,“ práskla na ni ve své autobiografii její kolegyně Jiřina Švorcová.
Osudové se pro Ivu Janžurovou ukázalo až seznámení s o 14 let starším kolegou Stanislavem Remundou, který už za sebou také měl jedno nevydařené manželství a z něj syna Davida. Od vztahu přitom příliš neočekávala a nedávala mu moc šancí. Nakonec se z toho ale vyklubala velká životní láska. Měli spolu dvě dcery: Theodoru a Sabinu, které pokračují v rodinné tradici. Prvně jmenovaná je herečka a dokumentární herečka, ta druhá herečka a scenáristka.
Všichni žijí společně pod jednou střechou. Ivě patří přízemí, Theodora se svým mužem a třemi dětmi obývá první patro a Sabina s manželem a dcerou elegantně upravené podkroví. „Nejsme opičí rodina, že bychom se pořád mazlili a miliskovali. Jsme rodina, která se rozhodla, že k sobě patří. Přibyli mi dva synové, čímž myslím své zetě. Je to pro mě velká životní zkouška, protože vím, že se k těm mužům musím chovat velice dobře, abych v nich nevzbudila sebemenší touhu prchnout. Dům jsme přestavovali tak, aby nám všem vyhovoval a měli jsme v něm oddělené bydlení. Vidíme se, jen když chceme,“ prozradila Janžurová.
Nikdy se neměla narodit
I tak ale někdy dochází k drobným sporům. „Občas kvůli zahradě. Jakmile někdo uřízne něco, co nemá, a podobně. Na to jsem háklivá a to pak třeba i křičím,“ dodala s úsměvem Iva Janžurová, která před světem dlouho tajila rodinné tajemství. „Když mě maminka čekala, bylo jí devětatřicet, tak s tatínkem vážně uvažovali o tom, co se s tím dá udělat. Neměla jsem se vůbec narodit. Jediné mé štěstí bylo, že měli dva syny a říkali si: ‚Co kdyby to náhodou byla holčička? To mě zachránilo,“ svěřila se až s odstupem let herečka.