Já si přece nevezmu agresivního psa z útulku aneb nevzdělaný národ pejskařů

V minulých týdnech bylo na sociálních sítích živo a mnohé komentáře bohužel ukázaly, že toho víme mnohem méně, než jsem si myslela.

A tak tu mám dnes sloupek pro tu paní, co tam vykřikovala a obhajovala krásnou větu „já si přece nevezmu agresivního psa z útulku. Von mi pokouše mýho psa a taky děti. Von si toho hodně nese, víte.“

Mám tu jednu důležitou informaci: Psi se do útulku nedostávají proto, že něco provedli, jsou agresivní nebo mají nějakou vadu. Psi se do útulku dostávají proto, že měli špatného majitele.

A ještě jedna další důležitá informace. Naprostá většina psů, kteří právě teď sedí za mříží a vyhlíží naději, nejsou agresivní. Jsou smutní, jsou zlomení a někteří mají strach. Některé vezmete na procházku a vidíte šťastného psa, stejného, jako je váš Puňta, jen bez vlastního domova. Těch, které jsme my lidé zlomili až tak, že cítí potřebu se bránit ukázkou chrupu, není tolik. A i s těmi se pracuje a mnozí z nich jsou dnes ve svých domovech těmi nejúžasnějšími parťáky.

Tak kde se ti psi v útulcích berou? Jak se tam dostávají?

Útulek je místo pro zvířata bezprizorní, tedy zvířata bez majitele. V útulcích se objevují ti, kteří se někde našli, a nenašel se jejich majitel.

Ti, kteří seděli uvázaní v lese nebo u vozíku před obchodem. Ti, kteří se toulají po prašných cestách, a nikdo je nehledá. Ti, kteří byli odebráni, protože je jejich majitel týral. Ti, kteří se dostali z množíren. Ti, kterým majitel odešel na místo, ze kterého se nejde vrátit a tohle dědictví není chtěné. A také ti, které tam majitel dovedl a byl za jejich pobyt za mříží ochoten zaplatit.

Ve spolcích a azylech potom navrch najdete ty, kteří přivedli majitelé a říkali něco o stěhování, alergii a porodu.

Lidé se zbavují psů z různých důvodů. Nejčastější důvod je ale prostě ten, že je pes přestal bavit. Nic neprovedl, nemá žádnou chybu. Jen jeho majitelé zjistili, že vlastnit psa neznamená, že bude ležet na místě a přijde jen ve chvílích, kdy si chceme zvednout náladu.

Počet lidí, kteří si pořídí psa a potom se ho zbavují, protože vyrostl, protože zjistili, že je to stojí čas a taky pár korun z peněženky nebo zestárl a přišly nějaké zdravotní potíže, je obrovský.

Větší, než si myslíte.

Co si ten pes „nese“ se před adopcí většinou dozvíte. Ano, stále tu bohužel existují útulky, kde se dozvíte, že tohle je Žeryk, je mu osm a má černou barvu a to je celý.

Většina spolků, útulků a azylů ale dnes funguje tak, jak by fungovat měla a to znamená, že se tam dozvíte i vybraném svěřenci všechno pěkně od A do Z. Nepřivedete si domů časovanou bombu, prosím vás. Co mu jde a co zase ne totiž zjistil už někdo před vámi.

A velmi rádi vám s výběrem pomůžeme. Náš cíl je totiž jediný. Najít k sobě dvě kompatibilní duše tak, aby jim společné soužití víc než vyhovovalo.

Představte si toho svého Puňťu, který by se mohl dostat za mříže, protože se vám něco stalo. Chtěli byste, aby tam zůstal a říkalo se o něm, že ten musí být agresivní, on si určitě něco nese?