Oblíbená moderátorka Tereza Kostková, pejsek Boomer a víkendové haló na sítích

V diskuzi pod příspěvkem, kde oblíbená moderátorka a herečka Tereza Kostková představovala svého nového člena rodiny, pejska Boomera, bylo možné najít naprosto všechno. Byly tam lajky, srdíčka, taky naprostá nevědomost o problematice, zoufalost zvířecích záchranářů i tleskání neznalých plus pár sobeckých lidí k tomu. Malé herecké představení na prknech neznalosti s podtitulkem „proč se tu budeme brodit opuštěnými a týranými zvířaty až na věky věků“. Všechno pěkně pohromadě v jedné diskuzi.

Oznámení původu pejska byla učebnicová klasika. „Je z Bazoše, čistokrevný, ale normálně z milé rodinky, není z množírny.“

A jako třešnička na dortu se objevil na bulvárním serveru článek s anketou na konci, kde drtivá většina hlasujících klikla na možnost „ano, koupě psa bez PP je oukej“.

A tam někde se moje záchranářský srdce pokusilo puknout, vyskočit z hrudi a s řevem utéct. Někam hodně daleko. Křičelo by za sebou něco o tom, že nevědomost lidí právě všechny trpící zvířata, jejich záchranáře a lidi, kteří se poukázáním částky nebo materiální pomoci snaží zachraňovat neutěšenou situaci, spláchla do kanálu. Zase.

Influencerka, modrý buldoček a čtvrt milionu ovlivnitelných sledujících

Z deníku dočaskářky

Fotka roztomilého štěňátka na instagramové zdi jedné z influencerek s velkým počtem sledujících spustila v minulém týdnu nejen vlnu srdíčkových a rozjuchaných komentářů, ale přinesla i velké „ach jo“ a hlavu v dlaních lidí problematiky znalých a další facku záchranářům. 

A tak mi moje sobotní zoufalost a sklenka Veltlínského zeleného poradily, že tam mám taky něco pěknýho napsat. Dobře, pěkný to zrovna nebylo.

Ale něco pěknýho z toho vzešlo. Pondělní schůzka se členy tří organizací a inspirativní rozhovor.

Je milá, je inteligentní, je energická. A po tom strašnym čoudu přišla. Neříkala „ale když já“, ani „já chci“, ale naslouchala. Byla to velmi příjemná a i zajímavá diskuze, musím říci. Taková ta, co plyne, bez nějakých her nebo výmluv a cestou z toho vylezou pro obě strany důležitý informace.

Těch diskuzí, proč nekupovat psa bez PP (průkaz původu), se povede ještě hodně. Povědomí o takových těch pěkných klecových množírnách tu je a dokonce tu je i společenské odsouzení.

Pořád tu ale ve vzduchu visí taková ta pěkná větička „Nekoupil jsem ho z množírny, to já bych nikdy. Byli to hodný lidi a měli jen jednou štěňátka. Co je na tom špatného? Já se o pejska přece dobře postarám. Já mu dám lásku. Spousty lásky. Já PP nepotřebuju.“

Ta věta zní možná nevinně, ale v důsledku tak nevinná není. Máme tu takový dvě pěkný proplétající roviny. Rovinu lidskou a rovinu chovatelskou.

1. Rovina lidská

Máme tu plné útulky, spolky, azyly a každý den se objeví noví opuštění nebo týraní. To je prostě holej fakt. A je to bohužel větší počet, než si myslíte.

A teď se pojďme zamyslet, odkud se vzali. Oni totiž nespadli z nebe.

Největší počet opuštěných a týraných je právě z takového pěkného, domácího množení. Ať už je to touha mít po krásné Fifince štěňátka nebo se to prostě jednou neuhlídalo, a nebo je to pěknej přivýdělek na dovolenou. Ať je důvod jaký chce, ať jsou ti lidé hodní nebo zlí, výsledek je jedinej. Další opuštěná zvířata.

Proč?

Na inzeráty roztomilých fotek až moc často reagují lidé, kteří se rozhodli nepromyšleně, právě na základě roztomilé fotky. Lidé, kteří vidí štěňátko, které dost možná za měsíc udělá doma louži na koberec a to znamená konec radosti z něj.

To, že vy se o pejska krásně postaráte neznamená, že se postarají i ti, kteří si vzali jeho sourozence.

Máme tu větší počet narozených štěňat, než je počet dobrých domovů. Věta „jen jednou jsme měli štěňátka“ je prostě strašně hloupá, protože tuhle větu si řekli i lidé o dům dál a ti odnaproti taky. Je to celkem jednoduchý počítání.

Jsem dočaskář malých a středních plemen. Ráda bych vytesala do kamene, že věta „já jim najdu všem dobré domovy“ je hrozná lež. I když si to strašně přejete. Vždy, když jde nějaký z mých malých a roztomilých svěřenců domů, přichází peklo. Na čtyřicet naprosto otřesných telefonů je jedna nabídka dobrého domova. Fakt jedna.

Slýchám věty, že chtějí pejska na hraní pro dítě. Chtějí štěně k devadesátileté mamince a co s ním bude potom je přece jedno. Půjde do útulku třeba, co se staráte.

Já je odmítnu, ale ti lidé, co inzerují na Bazoši, někde mezi lyžemi a starou lednicí, ne.

Nemáme tu žádnou legislativu, která by určovala kdo je hodný a kdo špatný a nikdy ji mít nebudeme a ano, máme tu lidi, kteří by neměli vlastnit ani plyšáka. Bylo a je zcela na nás, jak se k tomu postavíme a kolik zvířat vyprodukujeme. A my jsme to nezvládli. My jsme to dovedli za hranici. Ale ne o krok, ale o míle. A teď to musíme nějak hodit zpátky.

Pokud chceme tedy zůstat lidmi.

2. Rovina chovatelská

PP není cár papíru a psi s PP se v útulcích skoro nevyskytují.

Pokud Vám někdo nabízí psa bez PP, je třeba se zamyslet, odkud se vlastně psi zdánlivě nějakého plemene vzali. Je možné, že někteří jejich předci průkaz původu měli, ale z nějakého důvodu nebyli oficiálně zařazeni do dalšího chovu, tedy neabsolvovali tzv. bonitaci. Přitom u většiny plemen, hlavně společenských, je to velmi jednoduchá záležitost. Zúčastníte se jedné výstavy s posudkem „výborný“ nebo „velmi dobrý“ a pak klubové akce, která rozhodne, zda pes je nebo není vhodný k dalšímu rozmnožování. Zdaleka nejde jen o exteriér, ale také o povahu (extrémní nervozita / bázlivost, strachová agrese nebo skutečná agrese). Při této příležitosti jsou také požadovány negativní testy na choroby, ke kterým je to či ono plemeno geneticky predisponováno. A pochopitelně musí pes splnit i exteriérový standard.

Pokud je vše v pořádku, bude pes zapsán do plemenné knihy a může mít vlastní potomstvo s PP. Pochopitelně s vhodně vybraným partnerem. Ne každé štěně z vrhu je vhodné do chovu. Pak se prodává za sníženou cenu, s podmínkou dalšího nerozmnožování, aby se případné vady dál nešířily.

Pokud se nějaké problémy se zdravím, povahou nebo i exteriérem projeví až v dospělosti a pes není z jakéhokoliv důvodu uznán chovným (a podmínky nebývají až tak přísné), pak by mělo být pro majitele a milovníka plemene důležité nesnažit se ignorovat důvody, proč by jeho pes neměl do chovu zasahovat a „vyrábět“ štěňata bez PP, které si ponesou nějakou zátěž od rodiče. Tedy tvrzení, že pes bez PP je zdravější, než s PP je evidentně mimo. Natož pak, když se kryje s neprověřeným psem / fenou, kteří už také z nějakého důvodu nejsou chovní.

Nikdy nevěřte tomu, že:

- se chovateli prostě jen nechtělo absolvovat bonitaci, až na výjimky u pracovních plemen je to jednoduchá a nijak drahá procedura

- že toto konkrétní štěně nemá „papíry“, neboť bylo tzv. nadpočetné. Všechna nahlášená štěňata chovného páru dostanou PP. U těch, kteří vykazují nějakou vadu, se do PP napíše NESTANDARD

Výhody psů s PP – samotný průkaz původu není samozřejmě garancí zdraví, ale:

- rodiče prošli požadovanými zdravotními, povahovými i exteriérovými testy a máte jistotu, že skutečně máte čistokrevného psa

- u dobrých chovatelů se rodičovský pár vybírá velmi pečlivě několik generací zpět, aby se vyloučila příbuzenská plemenitba a aby na obou stranách rodičů neobjevili psi se stejným problémem = minimalizace rizika přenosu na plánované potomstvo, u některých plemen musí vhodnost spojení posoudit i hlavní poradce chovu příslušného klubu

- u většiny plemen chodí k chovateli jednou až dvakrát tzv. kontrola vrhu, kdy poradce chovu sleduje stav a vývoj štěňat, podmínky chovu, popř. poradí/pomůže

- u milovníků daného plemene se dají předpokládat i vyhovující podmínky pro chov plemene

Samozřejmě ne všechny chovatelské stanice jsou opravdu kvalitní. Ale s dnešními možnostmi lze bez větších obtíží najít potřebné informace a rozhodnout se správně.

A tak se pojďme rozhodovat správně. Nesprávně jsme to vedli dosud.