Ilustrační foto
Už podruhé v letošním roce zažíváme nouzový stav, který v Česku platí od pondělí 5. října v souvislosti s pandemií koronaviru. Lidé se tak znovu dostali do situace, která je velice náročná na jejich psychiku. Nouzový stav v nich probouzí pocit nejistoty a nebezpečí, vysvětlují odborníci. Na otázky CNN Prima NEWS ohledně dopadů nouzového stavu na naše každodenní vnímání reality odpovídali předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP, profesor Pavel Mohr a neurovědkyně Marie Salomonová z neziskové organizace Nevypusť duši.
Jak vnímáte nošení roušek a jejich vliv na lidskou psychiku?
Pavel Mohr: Jak se lidé vypořádávají s nošením roušek, je velmi individuální. Většina je respektuje jako život zachraňující preventivní opatření nebo jako nutné zlo. Pro někoho jsou symbolem represe, dalšího mohou děsit jako příznak obecného ohrožení a vyvolávat úzkost, někdo je může vítat jako možnost snížit vlastní sociální nejistotu. Roušky samozřejmě zhoršují komunikaci, z níž se vytrácí podstatná součást, její nonverbální a mimická složka, což je zejména v psychiatrii a psychoterapii problém. Naštěstí pro její nošení existují i výjimky, které se v některých případech týkají psychiatrických pacientů.
Marie Salomonová: Já vnímám nošení roušek jako to nejmenší zlo, které v současné situaci lidská psychika musí zpracovávat. Ano, je to jasně viditelný projev, že něco není v pořádku, což na dobré náladě nepřidá. Přesto, kdyby šlo pouze o nošení roušek, myslím, že by to pro lidi nebylo tak stresující jako celá řada dalších opatření, která se dotýkají jejich ekonomické situace, zdravotních i sociálních kontaktů.
Jaké účinky může mít na lidi už jen to slovní spojení „nouzový stav“? Mám na mysli zejména starší generaci, která ještě pamatuje nouzový stav i za války…
Pavel Mohr: Nouzový stav implikuje v první řadě situaci vnějšího ohrožení, materiálního nedostatku, mobilizaci, případně zavedení přídělového systému. Pamětníkům války a okupace je dnes vesměs minimálně 80 let a více a obecně patří mezi ohrožené skupiny. Nicméně ze svého okolí znám spoustu seniorů, kteří současnou situaci berou s nadhledem jako jednu z otravných epizod jejich na události bohatého života.
Obavy bychom si ale měli dělat především o nejmladší generaci
Obavy bychom si ale měli dělat především o nejmladší generaci, do jejíhož života karanténní opatření zasahují v kritickém období získávání vědomostí, zkušeností, navazování vztahů a přípravy na život. Nevíme, jak se projeví výpadky ve vzdělání, absence sociálních kontaktů, pocit křivdy z promarněných příležitostí. Nikdo z nás nedovede odhadnout, jak bude vypadat svět až se „čínská chřipka“ přežene, mám obavu, aby zde nevyrostla generace s ukradenou budoucností.
Marie Salomonová: Problém vidím spíš v tom, jak se celá současná situace ohledně opatření i nouzového stavu obecně prezentuje, a to jak politicky, tak mediálně. Ze všech stran se na nás dennodenně valí různé zákazy, neustále překonáváme rekordní počty nakažených. To vše může v lidech vyvolávat úzkostné stavy. Nemyslím si ale, že by nouzový stav ovlivňoval negativně psychiku jen seniorů. Je to opravdu velmi individuální. A hodně záleží na tom, zda ti starší lidé mají kolem sebe rodinu, která jim pomáhá, zda jsou finančně zajištěni.
Co si myslíte o tom, že je úzce propojena psychika s obranyschopností organismu?
Pavel Mohr: S tím lze zcela souhlasit, existují přesvědčivé důkazy o tom, že celá řada duševních poruch, od deprese až po psychózy, bezprostředně souvisí s narušením imunitního systému. Z druhé strany pak i optimismus a pozitivní postoj napomáhají fyzické odolnosti.
Můžete ještě reagovat na to, zda si podle vás vláda uvědomuje, co v lidech vyvolává „komunikační zmatek“? Kdy v jednom dni něco vyhlásí a vzápětí změní? Jak takové informace dopadají na lidskou psychiku?
Pavel Mohr: Nevím, co si uvědomuje vláda jako orgán, ale tvoří ji lidé, kteří nežijí ve vzduchoprázdnu, a ti jistě mají nějakou zpětnou vazbu ze svého okolí anebo alespoň od svých poradců. Zásadní problém je absence jednotné strategie, kdy se každodenní rozhodování řídí spíše průzkumy veřejného mínění než fakty. Postrádám vizi, plán, za který by se politici postavili a pokusili se o jeho správnosti přesvědčit i skeptické obyvatele. K všeobecnému zmatení navíc přispívají protichůdné názory expertů všech oborů a dezorientovaný občan pak už vůbec neví čemu má věřit. To v lidech, kromě nejistoty a úzkosti vyvolává pocit skepse, nedůvěry k autoritám, cynismu, případně přispívá k tvorbě nových vtipů a memů.
Problém je hlavně v komunikačním zmatku obecně
Marie Salomonová: Problém je hlavně v komunikačním zmatku obecně. Vládou to začíná, ale přenáší se to dál. Různí se názory odborníků, názory lidí na sociálních sítích. Jsme doslova přehlceni různorodými názory o těch, kteří situaci zlehčují, až po ty, kteří ji velmi dramatizují. Je těžké se v tom zorientovat.
Aby si lidé udrželi duševní zdraví, doporučuji omezit sledování zpráv o koronaviru i diskuze na sociálních sítích. Podle mě je dobré vědět, co se děje, ale všeho s mírou. Je dobré vybrat si jedno nebo dvě ověřená média, která budu sledovat a věnovat těmto zprávám například deset minut ráno a deset minut večer. Je důležité se od toho všeho trochu distancovat, trávit vice času v přírodě, udržet si sociální kontakty, pokud to nejde osobně, tak alespoň telefonicky nebo prostřednictvím sociálních sítí, najít si nějaký koníček a přijít na jiné myšlenky. Doba je to nesmírně těžká a v současné době navíc přichází podzim, což je období, které na psychiku obecně nepůsobí příliš dobře.
Může dokonce nedůvěra ve vládu i všechna ta opatření prohlubovat v lidech nenávist, deprese nebo dokonce i sebevražedné myšlenky?
Pavel Mohr: Nemyslím si, že by nedůvěra a opatření vyvolávaly přímo nenávist nebo myšlenky na sebevraždu, ale nepochybně přispívají k pocitům všeobecné nejistoty, obav z budoucnosti, mohou způsobovat úzkost. Nejsou to jen nedůvěra a zmatečná opatření, na ty se díváme s tradiční skepsí, ale především prodlužující se epidemie a s ní související restrikce, které způsobují nárůst duševních poruch v populaci, jak ukazují naše výzkumy.
Marie Salomonová: Situace okolo COVID-19 jako taková prohlubuje psychické problémy a není to jen problém vlády, ale všeho, co se kolem nás děje. Jak vyplývá z výzkumu Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ), od začátku pandemie se trojnásobně zvýšily depresivní stavy, dvojnásobně úzkosti a je až třikrát vyšší riziko sebevražd. Podle mě je důležité, aby se stát zaměřil především na reformu psychiatrické péče včetně budování krizových center a podporu linek bezpečí.
Odborníci NÚDZ zjistili konkrétně, že v průběhu prvního nouzového stavu vyhlášeného na jaře došlo v porovnáním s rokem 2017 k nárůstu případů, které splňují diagnostická kritéria pro některé z duševních onemocnění. Právě hrozba, že si lidé pod duševním tlakem sáhnou na život se prokázala u více než každého desátého ze sledovaného vzorku populace. Lékaři označili riziko sebevraždy u 12 procent účastníků pozorování, což je ve srovnání s daty předchozího šetření v listopadu 2017 trojnásobný počet.
