Separační úzkostí jako poruchou chování trpí nejvíce psů.
Troufáme si tvrdit, že separační úzkost, tedy psí strach a úzkost z odloučení a samoty, je jednou z nejčastějších příčin odložení psa do útulku. Studie potvrzují, že jde o nejčastější problém páníků. Jenže většina z nás do práce prostě chodit musí. Tak jak to udělat, abychom doma nenechávali psa se strachem, že sežere gauč i s kuchyňskou linkou?
Podle studie Zajímavé aspekty dominantní agrese psů vůči členům rodiny od Hany a Vojtěcha Žertových je separační úzkost nejčastější diagnostikovanou poruchou chování a dohromady s dominantní agresí tvoří více než polovinu všech zde vyšetřovaných případů poruch chování psů.
Nejde tedy o žádnou raritu, dá se v podstatě říct, že separační úzkost trápí mnoho majitelů zvířat. Není divu. Psi v sobě mají zakódované, že samota je stav, který ohrožuje jejich život, proto tak často jejich stres z ní přeroste v úzkost, která psy vyburcuje k vytí, štěkání, kálení, ničení nábytku a někdy dokonce i k sebepoškozování. Pro psy totiž není přirozené být v bytě osamotě na víc než 8 hodin, kdy jsme v práci. Proto je na to třeba pamatovat od prvního okamžiku, kdy si domů přinesete štěně.
Nejlepší je připravovat psa na samotu od štěněte.
Nejlepší je připravovat psa na samotu od štěněte.
Studie Etologické poradny v Brně z let 2005-2007 poukázala na nejrizikovější faktory separační úzkosti. Častěji k ní inklinují psi než feny, záleží i na tom, o jaké jde plemeno (kříženci, trpasličí pudli, kokršpanělé a jezevčíci jsou na tom nejhůře). K úzkosti dále přispívá to, že je pes v bytě, nemá dostatečný výcvik (psovi tím, že se k němu chováte jako k dítěti a/nebo mu nedáte dostatečnou disciplínu, která mu má jasně stanovit, kde je jeho místo ve smečce, jenom ubližujete), samozřejmě i to, že jsou doma příliš dlouho a pozor - i to, pokud je majitelem psa něžné pohlaví!
Jak štěně připravit na samotu?
Na štěně musíte se samotou pozvolna, zároveň ale začít hned od začátku. Nejdřív se prckovi postarejte o pocit bezpečí - potřebuje své místečko, skrýš, pelíšek, kde má nějakou deku nebo hadr s pachem rodného domova. Taky mu na začátku buďte co nejblíž. Nemusíte si ho tahat do postele. Ale dejte pelíšek co nejblíž k místu, kde spíte. Buďte prostě na dosah.
Než odejdete na 8 hodin do práce, je potřeba nechávat na pár chvil štěně samotné od začátku. Postarejte se o to, aby předtím bylo znavené hraním, napapané a mělo u sebe něco pro zábavu - plyšáka, oblíbenou hračku atp. Nejdřív jen odcházejte z pokoje, ve kterém je. Stačí na pár vteřinek. Pak zkuste opouštět domov. Nejdřív stůjte za dveřmi, pak třeba vyneste koš nebo si skočte pro něco dobrého. POZOR - pokud štěně kňučí za dveřmi, postupujete moc rychle! Nevedete ho tak ke zvládnutí samoty, ale k praxi v separační úzkosti.
Nejde o snadný úkol, ale výsledek rozhodně stojí za to!
Nejde o snadný úkol, ale výsledek rozhodně stojí za to!
Další velmi podstatná věc - se štěnětem se NIKDY nelučte ani nevítejte! Jen tak zdůrazňujete, že ho opouštíte! Může, a nejspíš i bude, trvat několik týdnů, než pes samotu zvládne tak, abyste celý jeho život neřešili podrápané dveře a rozkousané boty. Pokud na to máte být sami a nemáte dostatek času, raději zvažte pořízení kočky. Ty jsou mnohem samostatnější. Kdyby si s tím majitelé psů dali pokaždé trpělivou práci, útulky by možná nebyly přeplněné k prasknutí...
Mám psa z útulku. Značka: To jsem teda zvědav na radu
Máme samozřejmě radu i pro ty, kteří by se chtěli vymlouvat na to, že mají psa z útulku, nebo uvedli separační úzkost jako důvod si ho odtud nepořídit. Zkuste nejdřív postupovat stejně jako byste to učili štěně - změna prostředí pro psa znamená nová pravidla a pozitivní motivací můžete docílit toho, že to zvládne. Pozor ale, bude to trvat možná stejně nebo déle jako u štěněte.
Jak vycvičit páníčka: Tahání na vodítku? Bez dřiny to nepůjde. Víme, jak na to!
Menší rozcvička, studený pot na čele a pro jistotu taky poslední rozloučení s rodinou - rutina, kterou podstupujete cca třikrát denně, tedy pokaždé předtím, než se vydáte venčit. Hned po připnutí vodítka se z vašeho miláčka totiž stane tažný kůň a z vás protestující kus dřeva. Dá se s tím něco dělat?
Pokud to nevyjde, doporučujeme pořídit klec. Pozor, vybírejte takovou, aby se v ní pes cítil komfortně! Musí se v ní postavit, moci si lehnout, otočit se, atd. Pak musíte v psovi vybudovat pozitivní vnímání klece. Nesmí to vnímat jako vězení, do kterého ho zavíráte, než odejdete, ale jako svůj prostor a útočiště, kde je v bezpečí.
Pak si vezměte oblíbené pamlsky. Teď potřebujete psa naučit povel "místo". Nejlepší by bylo ho ještě předtím naučit povel "lehni". To uděláte jednoduše tak, že psovi dáte pamlsek co nejvíce k zemi a ze sedu mu trochu pomůžete natáhnout přední packy. Pokud nestačí naznačit, opatrně ho stáhněte za přední nohy k zemi. Pozor, pamlsek neustále držte u země!
Následuje úkol vmanévrovat psa do klece. Nezapomeňte ji vystlat něčím příjemným, co je načichlé psem - nechte ho třeba pár dní spát v jeho pelíšku s dekou a podobně. Dejte ruku s pamlskem dovnitř a nechte psa, aby za ním vlezl. Někteří pejsci jsou pomalejší a nechce se jim do zmenšeného prostoru, jelikož se bojí, proto mějte trpělivost. Jakmile tam bude a ideálně si lehne (u temperamentnějších psů je úspěch, když tam vlezou a párkrát se otočí kolem své osy), řekněte povel "místo" a psa odměňte. Pak mu dejte volno (o nutnosti ukončování povelu jsme vám psali v našem předchozím článku) a začněte ho chválit s tím, že opakujete povel "místo", takže: “Tak je šikovný, takhle je MÍSTO, výborně, to je MÍSTO, ano…”
Nenechávejte doma uzlíček nervů.
Nenechávejte doma uzlíček nervů.
Postup několikrát opakujte a vůbec klec ze začátku nezavírejte!!! Jakmile to celé několikrát zopakujete, nechte ho být. Vystlanou klec nechte v místnosti s otevřenými dvířky. Postup s povelem "místo" zopakujte ve dvou nebo třech blocích denně vždycky po několika opakováních - rozhodně tím psa netrapte nijak dlouho (předpokládáme, že máte plné ruce i s trénováním "ke mně", takže abyste ho nepřetížili). Pak pobyt v kleci na místě postupně prodlužujte. Pes si do klece nakonec začne s největší pravděpodobností lehat sám.
Jakmile v kleci vydrží několik minut (dáte mu místo, necháte otevřená dvířka a třeba si sednete k televizi nebo odejdete na pár chvil do kuchyně), zkuste klec začít zavírat. Opět - pokud pes začne dělat scény, postupujete moc rychle. Ze začátku ale opravdu dbejte na to, aby se v kleci necítil uvězněný a měl pocit, že může kdykoliv odejít. A spojil si tak klec s příjemným bezpečím.
Pak opět odcházejte z domu na pár minut (ale stůjte nejdřív za dveřmi a poslouchejte, co se děje), na hodinu, na pár hodin, až to pejsek zvládne sám.
Trénovat se psem to, co jde proti jeho přirozenosti, tedy být neustále v přítomnosti své smečky, není lehké. Pamatujte na to a buďte trpěliví. Myslete na to, že pak můžete jít s klidným srdcem do práce a doma nechat spokojeného psa, který se netrápí. Není to největší odměna?
