Krátkodobé restrikce jsou při rychlém šíření epidemie nejlepším způsobem, jak ochránit veřejné zdraví i hospodářství. Vyplývá to ze zahraničních zkušeností s dosavadním bojem s koronavirovou nákazou, jež v krátké analýze shrnuli ekonomové z Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium (CERGE-EI).
Příklady ze Spojených států, Jižní Koreje nebo Švédska ukazují, že hospodářské a společenské dopady spojené s nejistotou, kterou u domácností budí rostoucí počty nakažených, hospitalizovaných a zemřelých, jsou vyšší než náklady na krátkodobá omezení ekonomického života. „Zkušenosti z celého světa naznačují, že dočasné restrikce jsou nejlepším způsobem ochrany veřejného zdraví v rychle se rozvíjející epidemii. Výzkum ukazuje, že jsou také moudrou ekonomickou volbou,“ uvádějí odborníci.
Dočasná omezení, o nichž se v České republice opět uvažuje, mají poměrně velkou výhodu. Spočívá ve schopnosti zpomalit šíření infekce koordinovaněji a efektivněji, než kdyby se lidé o dobrovolném omezení svých činností rozhodovali sami. Data získaná po jarních plošných opatřeních ukazují, že po zrušení restrikcí se hospodářská aktivita vrací směrem k normálu rychleji.
Severská, nikoli švédská cesta
Jako příklad vědci z CERGE-EI uvádějí severské státy Norsko, Dánsko nebo Finsko. Ty totiž na jaře zavedly restrikce podobné těm, které byly prosazeny v České republice. „Poté, co byly postupně téměř všechny zrušeny, dosáhly spotřebitelské výdaje domácností ve zmíněných severských zemích ke konci května běžné úrovně,“ udávají ekonomové.
Odlišná situace panuje ve Švédsku. To se cestou plošného omezování nevydalo, nicméně spotřebitelské výdaje se na úroveň loňského roku nevrátily. „Podrobnější analýza ukazuje, že ztrátami ve Švédsku trpěly zejména maloobchod, služby, kultura a doprava. Tato odvětví by také byla zasažena dočasnými restrikcemi, ale za poslední půlrok trpí znatelně více než stejná odvětví v jiných severských zemích,“ upozorňují dále autoři studie.
Spontánní lockdown
Ekonomové odkazují také na analýzu Chicagské univerzity, podle níž Američané méně utráceli, ačkoli nebyla zavedena žádná protiepidemická opatření, která by omezovala hospodářský a společenský život. Podobně v Jižní Koreji narostla nezaměstnanost v místech, kde lokálně propukla nákaza, aniž by vláda vyhlásila restrikce.
„Ekonomická aktivita se úzce odvíjí od epidemiologické situace. Po nárůstu případů a úmrtí se lidé stahují ze společenského i hospodářského života a ekonomika trpí,“ shrnují poznatky vědci z CERGE-EI. V takových situacích se lockdown začíná prosazovat spontánně.
Národohospodářským ztrátám se v souvislosti s epidemií koronaviru nelze zcela vyhnout. Zahraniční zkušenosti ale dokazují, že náklady spojené s restrikcemi uvalovanými vládou jsou výrazně nižší, než se často předpokládá, zatímco „přínos těchto omezení může být obrovský“, uzavírají autoři nejnovější analýzy.
