Dvojnásobný vrah Pavel Winkelbauer ve vězení nezahálel
Podvodnými úvěry získával od bank peníze. K vraždám ho dohnalo vydírání. Odsouzený dvojnásobný vrah Ladislav Winkelbauer ve vězení ale nezahálel. Za mřížemi věznice trávil čas studiem práv a cizích jazyků, dokonce vymýšlel na cele nové vynálezy jako třeba improvizovaný dálkový ovladač rádia. Také si ale dokázal obstarat klíč od pout a naplánovat odzbrojení dozorců. O několik měsíců později zase prokopal strop věznice.
Ladislav Winkelbauer si měl za dvě vraždy odsedět celkem 23 let za mřížemi. Trestní rejstřík měl ale bohatý už z dřívější doby. Do střetu se zákonem se dostával takřka pravidelně hlavně kvůli držení zbraní a falšování dokladů. Ještě před sametovou revolucí byl odsouzen za krádež auta a dokonce se mu podařilo s cizím pasem překonat státní hranici. Později se už do svobodné vlasti vrátil, u pochybného podnikání ale zůstal. Za své oběti si vybral svou bývalou milenku a kumpána, kteří pro něj byli nepohodlnými svědky.
Dvojice totiž mohla Winkelbauera z vydírání usvědčit, proto se jich rozhodl zbavit. Naplánoval proto před letními prázdninami roku 1994 společnou cestu na Slovensko. V prvním autě jel sám Winkelbauer a jeho společník. Ve druhém dvojice, kterou chtěl zavraždit a spolu s nimi i nastražený semtex. Podle plánu ho měl vrah ve vhodnou chvíli, když měl jistotu, že jsou oba nepohodlní svědci uvnitř, odpálit. Z dálnice sjel hned v okolí Benešova a po pár minutách jízdy se ozval výbuch. Dvou svědků vydírání se zbavil, oba byli na místě mrtví, ale tomu, který o vraždě věděl, důvěřoval.
Ivan Zerzář, který v tu chvíli řídil a také Ladislava Winkelbauera odvezl z místa výbuchu zpět do Prahy, však nakonec promluvil. Právě díky jeho svědectví se Winkelbauer dostal za mříže vazební věznice a čekal ho soud za dvojnásobnou vraždu. Sám obžalovaný sice tvrdil, že o semtexu věděl, vraždy prý ale neplánoval. Výbuch byla podle jeho verze prý jen nešťastná náhoda.
Vyšetřovatelé mnohokrát trestanému recidivistovi nevěřili a za dvojnásobnou vraždu mu hrozilo přísné potrestání. Ladislav Winkelbauer byl inteligentní. Dobře věděl, že proti důkazům a výpovědím, které mají policisté k dispozici bude mít u soudu jen velmi malou šanci na osvobození, o kterém snil. Jedinou šancí, jak se vyhnout vězení, pro něj byl útěk. V hlavě se mu proto začal rodit smělý plán. Pomyslným klíčem k útěku pro něj bylo obstarání si skutečného klíče. Toho, který by dokázal odemknout pouta. Ten mu dokázal vyrobit jeho spolubydlící z cely. V dílnách, kde vězni pracovali bylo potřebné nářadí k dispozici. Stačilo jen využít nepozornosti dozorců.
V srpnu roku 1995 se Ladislavu Winkelbauerovi naskytla příležitost, která se už nemusela opakovat. V té době se vyšetřovatel chystal podat návrh na jeho obžalobu a musel v té době ještě obviněného seznámit se spisem. Čtení totiž trvalo tři dny. První dva dny probíhalo přímo v pankrácké věznici, Winkelbauer si ale stěžoval, že se na čtení nemůže plně soustředit a žádal čtení přímo na služebně kriminálky v Bartolomějské ulici v Praze. Policisté mu vyhověli.
Vyhrožoval odpálením bomby
Když třetí den vyjela ozbrojená eskorta z pankrácké věznice, daleko nedojela. Už na Nuselském mostě se ze zadních sedaček služební Volhy ozvala výzva ke změně směru. Kvůli nedbalosti totiž zůstali oba policisté na předních sedačkách. Winkelbauer si zatím vyrobeným klíčkem odemknul pouta a začal vyhrožovat odpálením bomby. Až později se v tu chvíli vystrašení policisté dozvěděli, že šlo jen o balíček tabáku a pár drátků. Na příkaz Winkelbauera otočili služební auto a vyjeli směrem z centra Prahy.
K zastavení Winkelbauer přikázal až u letiště Točná za jižním okrajem hlavního města. Tam za dosud přesně nezjištěných okolností donutil oba policisty vystoupit, zavedl je do lesa a přivázal oba k jednomu ze stromů. „Ne, není to moje výrobní tajemství, ale jsou prostě okolnosti, o kterých nemluvím,“ řekl až o několik let později reportérovi TV Prima.
Když se policisté dokázali osvobodit a doběhli k nejbližšímu telefonu, aby ohlásili útěk vězně, byl už Ladislav Winkelbauer pryč. Služební vůz objevila jedna z hlídek o den později na pražském Smíchově. Pátrání po uprchlém vězni ale nebylo vůbec jednoduché. Jen o pár dní později byl totiž v Praze naplánován koncert kapely Rolling Stones na Strahově. Praha byla plná lidí přijíždějících na tuto velkou událost a policisté by i bez pátrací akce měli plné ruce práce. Kriminalisté hlídali státní hranici a nepomohl ani vznik speciální pátrací skupiny.
Změnil image a používal falešné doklady
Winkelbauer mezitím žil v Praze. Změnil si barvu vlasů, začal nosit brýle a používal falešné doklady. Podle pozdějších výpovědí dokonce začal chodit do svého oblíbeného baru Divadla Bez zábradlí. Až po několika měsících se na něm začal podepisovat stres ze života na útěku. Začal pít alkohol a podle některých pozdějších výpovědí i brát drogy.
V březnu roku 1996 se choval v baru obzvlášť nezvykle. Trpěl představou, že jsou mu policisté už na stopě. Ve skutečnosti o něm ale detektivové neměli příliš mnoho informací. Dokonce se chlubil pistolí a opilý se později před barem začal dožadovat taxíku. Ještě před nástupem do vozu ale začal ohrožovat mladou dívku nožem. Vykřikoval, že ji chce jako rukojmí. Když ji taxikář začal bránit, strhla se bitka, kterou náhodou zahlédla také policejní hlídka. Více se dočtete v pondělí 15. srpna na webu CNN Prima NEWS.
