Rambo je pro mnohé postradatelný. Ale právo na život má stejné, jako každý z nás. Foto: Petra Trbolová
Trávíme s Držkou týden na chalupě u páníčkovy rodiny (kde se pokouším už konečně dokončit závěrečnou práci). Páníčkovou babičkou jsme byli upozorněni, že jim tam chodí kočka, tak aby ji Držka neproháněl (bez obav, to je pod jeho úroveň). A že prý má někde koťata. Ouvej.
Jistě znáte takové to opatrné oťukávání, jak velký by byl problém vznést v neznámých rodinných vodách otázku kastrace kočky, kterou tu ani nikdo nepovažuje za vlastní. Jen tu tak nějak je. Koťata má každý rok. Vždycky pak „někam odejdou“. Trpělivě se snažím vysvětlovat, že „někam odejdou“ většinou znamená přejetí autem, úmrtí na parazity, nemoci, zranění atd. Argument, že „takhle to na vesnici prostě chodí“, je ale nesmrtelný.
Rambo, životem protřelý mourovatý kocour, byl jedním z tisíců těch anonymních koček, které vlastně nikomu nepatří, nějaký čas se někde zdržují a pak taky někam odejdou. Na rozdíl od jiných měl ale to štěstí, že místo, aby vyplýtval svých devět životů na auta, mráz, hlad, psy, parazity, nemoci nebo zlé lidi, stačil skončit u nás v útulku.
Chceme mu dát druhou šanci, zaslouží si to. Foto: Petra Trbolová
Přišel s oděrkami na uších, hladový a unavený, se starou zlomeninou. Jak se později ukázalo, i s cukrovkou a příznaky nevyléčitelné kočičí nemoci FIP. I na ni, jen tak mimochodem, dlouho a v bolestech umírá mnoho koček, kterým je podle některých „nejlíp venku a umí se o sebe postarat“.
Z Ramba se vyklubala citlivá duše. Neskutečně hodný, rozumný, přátelský a trpělivý kocour, který si užívá kontakt, mazlení, péči a snáší pravidelné injekce inzulinu i všechno další nepříjemné ošetřování. Jako by věděl, že poprvé v životě přestal být „jenom kocourem“. Poprvé v životě má jméno, je pro někoho jedinečnou osobností, někým, za jehož život stojí bojovat. A on, když ví, že na ten boj už není sám, bojuje ze všech sil.
Nejmazlivější kocour pod sluncem. Foto: Petra Trbolová
Rambo hledá domov
Rambo potřebuje domov bez dalších koček, a to z důvodu, aby je nenakazil. Na lidi je jeho onemocnění nepřenosné. Potřebuje laskavého člověka, který mu bude podávat léky a pojede s ním k veterináři, kdyby se jeho stav zhoršil. Člověka, který s námi bude v kontaktu, protože my tu pro Ramba i jeho adoptivního páníčka vždy budeme.
Pro mnohé je to možná nepochopitelné. Vždyť je to jenom kocour. Další z mnoha. Navíc už dávno ne roztomilé kotě, se svými neduhy, nemocemi a kdo ví, jak dlouho tu s námi ještě bude. Jenže Rambo patří mezi ty jedinečné, moudré tvory, kteří jediným pohledem dovedou každého přesvědčit o tom, že nic jako „jen zvíře“ neexistuje.
Pokud můžete dát nemocnému, ale úžasnému Rambovi domov, prosím, ozvěte se nám.
A nezapomeňte: nekupujte, adoptuje. A kastrujte. Ať nemusí další a další koťata každý rok „někam odcházet“.
