Dánsko má v plánu zakázat vězňům, kteří jsou odsouzeni na doživotí, aby skrze dopisy a telefonáty navazovali romantické vztahy. K tomuto kroku chce vláda přistoupit zejména kvůli fanynkám, které odsouzeným zasílají desítky až stovky dopisů. Co si o návrhu dánské vlády myslí nejznámější český vězeň Jiří Kajínek, který si až do udělení milosti odpykával doživotní trest? Svůj názor sdělil v exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
Dánská vláda ve středu představila návrh, který má doživotně odsouzeným vězňům zabránit v navazování romantických vztahů. Jak na to nahlížíte vy?
Jestliže někdo v Dánsku vymyslí, že doživotní vězni nebudou moci navazovat žádné romantické vztahy přes dopisy, korespondenci, tak je to samozřejmě Evropská unie, která se zbláznila. Je to naprostý nesmysl.
Vy jste od fanynek dostával romantické dopisy?
Dostával jsem je od žen i od mužů, aby bylo úplně jasno. A to i přesto, že jsem kdysi zdůrazňoval, že jsem heterosexuál. Tak to prostě je. Není to nenormální ani ojedinělé, aby vězeň dostával dopisy od lidí z civilního sektoru, kteří mají o tuto problematiku zájem. Samozřejmě bych ale lidem doporučil, aby byli opatrní. Chodilo mi celkově obrovské množství dopisů, zejména po mém útěku v roce 2000. To jsem jich dostával celá kvanta, třeba 400. Byly to různé dopisy, nejen ty romantické. Lidé pak šířili věci, jakože mi ženy posílají vánoční cukroví nebo nabídky k sňatku. Takhle to devalvovali.
Co v nich bylo?
Ti, co mi psali, znali můj případ, takže z něj viděli, že je to všechno trošku divný. Ono asi je rozdíl, když je někdo odsouzený za něco, co skutečně udělal – tam je ten přístup lidí trochu jiný, než když si část lidí může myslet, že je člověk nevinný nebo nespravedlivě odsouzený. V mém případě to bylo o obrovské podpoře.
Dostávají podobné dopisy i jiní vězni, jejichž případ třeba není mediálně známý? Měl jste takové spoluvězně?
Samozřejmě, že nedostávají. Kde by je vzali, když je nikdo nezná? Není to tak, že by k lidem v civilu jejich adresa dorazila. Zažíval jsem ale to, že přišel vychovatel, který mi přinesl stovky dopisů a vězni okolo mě začali volat: „Jirko, prosím tě, nech nám nějaký. My odepíšeme za tebe, když to nestihneš.“ Tahle to fungovalo. Jinak to funguje tak, že si vězni podávají inzeráty a na ně shánějí kontakty. Většinou je to ale vypočítavost, chtějí z toho mít nějaký prospěch, třeba balíček. Málokdy jde ryze o komunikaci.
To, že má někdo doživotí, neznamená, že se nemůže vrátit do společnosti.
Pokud by nastala situace, jakou Dánové plánují, co by to podle vás pro vězně znamenalo, že jim odepřou „romantické kontakty“?
Jde o to, že Vězeňská služba by se měla snažit připravovat všechny vězně na výstup z vězení, aby se mohli adaptovat, aklimatizovat. Aby se mohli po konci trestu začlenit do společnosti. Bohužel, paradoxně Vězeňská služba udělá všechno pro to, aby z vězně udělala člověka, který je nesamostatný, nesvéprávný a není schopný se sám o sebe postarat. Takže přesný opak toho, co by měla dělat. Měla by podporovat kontakty s civilním prostředím, kontakty vězňů s lidmi mimo vězení, aby měli aspoň malinkou šanci. To, že má někdo doživotí, ještě neznamená, že se nemůže vrátit do společnosti. Zákon mluví jasně, i v Česku si vězeň po dvaceti letech může zažádat o podmínečné propuštění. Nelze se tvářit, že když má vězeň doživotí, tak ho zazdíme do jedné místnosti a počkáme, až umře. Jestliže někdo vymyslel, že vězňům ztíží kontakt s civilním prostředím, tak je vidět, že to není profesionál, ale hlupák, který nemá na svém místě co dělat.
Je dobře, když vězni dostávají romantické vzkazy? Nemůže to být pro ženy nebezpečné, že se na vězně uvážou?
Pokud se chtějí vázat na někoho, s kým nemohou reálně být a stačí jim ta komunikace, tak je to jejich problém. Normální člověk navazuje kontakt s někým, s kým se může setkat. Ano, je možné, aby přišla na návštěvu, ale postavit si na tom život, že budu kontaktovat doživotní vězně a navazovat s nimi romantické vztahy, tak je zřejmé, že má ten člověk nějaký problém sám se sebou. Není to normální, co si budeme povídat.
Jsou podle vás nějaké výjimky?
Samozřejmě výjimky potvrzují pravidlo. Vždycky to tak je, vždy se může stát všechno. V životě se může stát i to, co žádný scenárista nevymyslí.
