Každá krize je příležitost. Obdivuji inovace mladých lidí, říká návrhářka Matragi

Musela prodloužit výstavu a prodeje jí klesly, i když čtyřicet let před koronavirovou krizí jela naplno. Slavná módní návrhářka Blanka Matragi je nyní v Libanonu. Její návštěvy Česka jsou kvůli pandemii jen zřídkavé. I přesto v této krizi vidí příležitost.

Jak jste vnímala začátek koronavirové krize?

Před pandemií byla doba rozkvětu, nadbytku a spokojenosti. Doba, která nám dávala velké jistoty. Bylo samozřejmostí, že vše funguje, nebyl tu žádný strach a obavy z podnikání. Když přišel koronavirus, měla jsem obavy z toho, jak to bude dál s cestováním. Má práce se od něj odvíjí. Nevěděla jsem, jestli budu moci z Libanonu létat za svou klientelou, tedy i do Čech. Přála jsem si, aby se svět úplně nezastavil, aby lidé nepodlehli depresím a panice.

Jak často jste navštěvovala Česko?

Každé dva měsíce jsem jezdila do Prahy odevzdávat nové modely, fotit kolekce do butiku a provázet na mé výstavě v Obecním domě, která je teď pozastavená. Musela jsem ji prodloužit. Nyní ty návštěvy nejsou pravidelné. Opravdu se těším, až se vše vrátí do normálu. Chybí mi výzvy. Teď jsem v Bejrútu v Libanonu, kde mám salón také.

Denně jsem pracovala 10 hodin, má tvorba nebyla ničím limitovaná.

Jak vypadal váš klasický pracovní den předtím, než udeřila pandemie?

Čtyřicet let jsem jela úplně naplno. Jsem velký workoholik. Denně jsem pracovala skoro 10 hodin, má tvorba nebyla ničím limitovaná. Tvořila jsem modely pro náročné klienty, byly to velké výzvy, a zároveň jsem navrhovala a vytvářela kolekce do butiku. Ve všem se snažím pokračovat, ale v této době výroba není tak velká. Prodeje nám o 30 % klesly. Ale tvořím dál a snažím se udržovat svou mysl pozitivní.

Léta jste měla butik v Praze u Prašné brány, ale ten je nyní prázdný. Máte nové prostory?

Butik jsme přestěhovali krátce před začátkem pandemie do druhého patra Obecního domu. Vybrali jsme prostory s komorní až klubovou atmosférou, která dopřává klientům více soukromí.

Mnoho lidí se v této době dostává do finančních problémů. Myslíte si, že přijdete o klienty?

Myslím, že ne. Přišlo i mnoho nových klientů, kteří mě objevili právě na sociálních sítích. Stále létám za těmi, kteří jsou v Perském zálivu. Ti si objednávají zejména modely na unikátní příležitosti, třeba svatby. Vždy mi pošlou letenky a zkoušky i samotné předávání modelů probíhají osobně. Lidé si objednávají i na e-shopu.

A e-shop vznikl kvůli pandemii, nebo jste jeho prostřednictvím prodávala už před ní?

E-shop máme několik let. Nemáme tam ale klasické produktové fotky. Lidé mají rádi, když jsou modely nebo produkty nafocené autenticky v ateliéru nebo na modelce. Chci, aby se v tom lidé našli. V pandemii jsme nabídku na e-shopu rozšířili o knihy a katalogy.

Zaznamenala jste v on-line prostředí nárůst objednávek?

Vzrostl prodej knih, katalogů a grafických návrhů. Přece jen nám tato doba dala více času ke čtení a vzdělávání se. Každá krize je příležitost, máme čas na sobě pracovat a posouvat se. Pandemie zbrzdila rychlost a vytíženost lidí. V našich životech před pandemií byly materiální hodnoty na prvním místě, nyní lidé vyhledávají spíše smyslové zážitky. Snažím se, aby takovým zážitkem byly i moje šaty. Chci, ať jsou nositelem energie a předávají ji dál. Dávám do nich svou vizi, ta může ovlivnit zákazníka, ale i celý svět.

Autentičnost je záruka nezkopírovatelnosti.

Problém dnešní doby je, že lidi velmi rychle všechno zkopírují. Někdo si vyfotí šaty a za pár vteřin už se kopírují někde ve světě. Snažím se tvořit autentické autorské kousky, protože to je, myslím si, záruka nezkopírovatelnosti.

Blanka Matragi se narodila 20. února 1953 ve Světlé nad Sázavou. Studovala na střední odborné škole sklářské ve svém rodišti a posléze pokračovala na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. Po ukončení byla přijata do ateliéru oděvního výtvarnictví na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Tehdy začala tvořit na zakázku kostýmy pro celebrity (Lenka Filipová, Hana Zagorová) a filmové produkce. Seznámila se s Libanoncem Makramem Matragi, kterého si po dvouleté známosti roku 1979 vzala za muže. Poté, co v roce 1980 odpromovala, odjeli s manželem do Libanonu. V roce 1982 v Bejrútu otevřela salón Blanka Haute Couture. Postupem času začala oblékat královské rody a manželky ropných magnátů V Perském zálivu. V roce 1987 navrhla uniformy pro policejní a vojenské složky Abú Dhabí. Od roku 1997 se Blanka Matragi pravidelně vrací do České republiky, kde prezentuje svou Haute Couture tvorbu. Je držitelkou mnoha prestižních ocenění: Evropská cena za uměleckou a kulturní činnost (2002), Mezinárodní cena Salvadora Dalího (2002), Významná česká žena ve světě (2003), Lady Pro (2008).

Jaké dopady má pandemie na vaši tvorbu?

Vyzvala mě k přehodnocení toho, co lidé nejvíce žádají. Momentálně je to praktičnost, udržitelnost a multifunkčnost. Dělám modely, zejména šátky, které jsou opravdu multifunkční, dají se nosit jako šaty, přehoz přes plavky nebo dokáží ozvláštnit modely, které už klientům připadaly fádní. Také mám nové šaty, které zeštíhlují a jsou pro všechny příležitosti. Od oběda, přes večeři, až po divadlo nebo dovolenou. Nepodléhají žádným trendům. Udržitelnost není jenom v praktičnosti, ale i ve výtvarném aspektu. Je to něco, co udělá radost na mnoho let.

Jak vnímáte sociální sítě a jejich důležitost v této době?

Skrz sociální sítě se snažím šířit pozitivní energii. Moje profily jsou plné barev. Zároveň na ně dávám novinky, které se bezprostředně mohou objednat na e-shopu. Dnes jsou sociální sítě nedílná součást života. Je to jediný způsob, jak přežít a být v kontaktu se stálou klientelou, ale také je to prostředek k tomu, jak získat novou. Dokonce jsem udělala multimediální knihu, která je věnována mileniálům, mladé generaci. Mohou si ji stáhnout v aplikaci. Kromě psaného slova je tam několik multimediálních prvků, různá videa a fotografie ze zákulisí tvoření modelů. Myslím, že je to velmi inovativní. Dnešní doba si to žádá, je potřeba přicházet s novými věcmi. Velmi podporuji řemesla a obdivuji inovace mladých lidí, jak umí reflektovat dobu nebo jak dokážou recyklovat materiály.

Tagy: