Pokud by někdejší Sovětský svaz rozpoutal světovou atomovou válku, začala by možná v ukrajinském městě Pervomajsk. „Škoda, že Ukrajina nezůstala jadernou mocností a atomové zbraně jsme předali Rusku. Kdybychom si je nechali, ruská invaze by nikdy nezačala,“ říká pro CNN Prima NEWS 66letý Dmytro Mališevskyj, náměstek primátora v Pervomajsku, který leží v Mykolajivské oblasti. Rakety s jadernými hlavicemi na tamní základně byly kdysi namířeny na cíle v USA i západní Evropě, dnes by ale mohly mířit na Moskvu.
Dmytro Mališevskyj je na návštěvě v České republice a shodou okolností se potkáváme 25 kilometrů od někdejší sovětské jaderné raketové základny ve vojenském prostoru Libavá. „Ve svém věku už jsem pochopil, že dějiny plynou v jakési spirále,“ přemítá ukrajinský politik, když slyší o někdejších sovětských atomovkách v okolí. Sověti takzvaná sila pro rakety ve Staré Vodě na Libavé označovali jako točka sever (тoчка сeвер), ruiny betonových úkrytů pro rakety SS-20 s jadernými hlavicemi tam zůstávají dodnes.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Francouze na Ukrajině bychom zabili, hrozí Putinův muž. Na Paříž by poslal atomovku
Také současný náměstek primátora v 70tisícovém ukrajinském městě Pervomajsk v Mykolajivské oblasti žil v těsné blízkosti atomové základny. „Dneska je z toho unikátní Muzeum strategických raketových sil, jediné svého druhu v Evropě,“ vypráví. Jedním dechem ale dodá: „Určitě by teď bylo lepší mít funkční jaderné rakety než muzeum. Kdyby v devadesátých letech Ukrajina zůstala jadernou mocností, Putin by na současnou invazi ani nepomyslel. A byli bychom třetí nejsilnější jadernou mocností na světě.“
VIDEO: Rusové zaútočili na ukrajinský Černihiv
Převzali atomovky, chvilku počkali a zaútočili
Jenže Ukrajina se jaderných raket v letech 1991 až 2001 postupně vzdávala ve prospěch Ruska, které odměnou za tento krok zaručovalo Ukrajině suverenitu a nezávislost. „Ale jak už to tak bývá, Rusko smlouvu nedodrželo,“ zlobí se politik a připomíná takzvané Budapešťské memorandum o bezpečnostních zárukách z roku 1994. Dokument Ukrajině výměnou za atomové pumy zaručoval bezpečnost a územní celistvost včetně Krymu. Za Rusko ho podepsal prezident Boris Jelcin, za USA Bill Clinton, za Velkou Británii premiér John Major a za Ukrajinu prezident Leonid Kučma.
„Za předání jaderných zbraní Rusku nám všichni jmenovaní garantovali hranice na věčné časy. Rusko však memorandum porušilo už v roce 2014 a západní signatáři prakticky neprotestovali,“ připomíná Dmytro Mališevskyj. Rusko smlouvu porušilo přijetím Krymu do Ruské federace i destabilizací na ukrajinském Donbase. Na nerespektování memoranda upozornili jen premiéři Visegrádské skupiny a OSN přijala rezoluci o povinnosti dodržování územní celistvosti Ukrajiny.
Na Rusy platí jen hrubá síla
Původně sovětská základna jaderných zbraní v Pervomajsku na Ukrajině, dnes muzeum. Po roce 1991 byly rakety předány Rusku, které za tento krok slibovalo Ukrajině záruku územní celistvosti včetně Krymu. Zdroj: Muzeum strategických raketových sil, Pervomajsk.
Ministr zahraničí Ruské federace Sergej Lavrov ovšem v roce 2014 tehdejší krotké výtky arogantně odmítl: „Ruská federace se podpisem Budapešťského memoranda o poskytnutí bezpečnostních záruk Ukrajině nezavázala, že bude uznávat výsledek ozbrojeného státního převratu.“ Ruská invaze na Ukrajinu z 24. února 2022 pak z memoranda učinila bezcenný cár papíru. „Kreml nedokáže udržet žádný slib. Na Rusy platí pouze hrubá síla a našich jaderných raket by se zcela jistě báli,“ říká ukrajinský politik.
Náměstek primátora někdejšího ostře střeženého raketového města Pervomajsk Dmytro Mališevskyj odkazuje na informační materiály místního Muzea strategických raketových sil. Návštěvník si tam dokonce může zmáčknout pověstný červený knoflík, i když ve skutečnosti není červený. Turista tam jeho zmáčknutím může pomyslně zahájit jadernou válku, a tedy i zkázu lidstva. Průvodkyně v muzeu třeba vypráví: „Raketa RS-22 váží 104 tun, měří 22 metrů a nese 10 jaderných hlavic. Výbušná síla jedné hlavice činí 0,4 megatuny, to je asi 27krát silnější bomba, než která smetla z povrchu město Hirošimu. Dolet 10 tisíc kilometrů, okamžitá likvidace živé síly protivníka se rovná milion lidí, další milion zemře na ozáření...“
Satan může zničit svět za pár minut
Muzeum v Pervomajsku opatruje i plášť pověstné ruské rakety Satan, útroby bomby jsou dávno v takzvaných raketových silech v Rusku. A modernizovanou verzí rakety nyní Putin vyhrožuje světu. Satan II váží 200 tun a jeho dolet činí 18 tisíc kilometrů, takže může z Ruska zamířit kamkoliv na světě, z Moskvy do Londýna mu to potrvá několik minut a jaderný výbuch dokáže zničit území o rozloze 550 tisíc kilometrů čtverečních, což je zhruba rozloha Francie.
Putin přitom ruská jaderná sila uvedl do režimu zvláštní pohotovosti hned na začátku invaze na Ukrajinu. A pohrozil, že Rusko může atomovky použít, pokud bude narušena územní celistvost jeho země. Hrozby jaderným útokem často opakuje také místopředseda ruské bezpečnostní rady a bývalý ruský prezident a premiér Dmitrij Medvěděv. „Kdybychom si nechali jaderné zbraně, tak by nám Rusko nemohlo vyhrožovat. Navíc bychom jakožto jaderná země mohli udržovat jakýsi balanc mezi Západem a Východem.“
Uvítání se nedočkali
Raketové silo RT-23 v Pervomajsku
I bez atomovek prý Ukrajina válku vyhraje, náměstek primátora 70tisícového Pervomajsku Dmytro Mališevskyj v to upřímně věří. A to přesto, že v Aleji slávy na místním hřbitově stále přibývají padlí hrdinové, leží tu třeba mladí vojáci Mikola Volodymirovič Mošul, Igor Viktorovič Iščenko, Vjačeslav Volodymirovič Demčenko... Jsou jich desítky. Pohřebiště se právě důstojně upravuje, počet padlých vojáků nemůže náměstek sdělit, tajný je i počet civilních obětí. „Ve městě plánujeme i vybudování Náměstí hrdinů,“ říká zástupce šéfa samosprávy.
V Pervomajsku se dříve běžně používala ruština, díky sovětské raketové základně bylo město v jakémsi přímém spojení s Moskvou. „Když Rusko začalo invazi, mělo skutečně pocit, že jeho armáda bude mnohde na Ukrajině dokonce vítána. V Moskvě neměli ani tušení, jak nás třicet let samostatnosti změnilo, že už tady nikdo nechce zpátky pod Rusko. Podcenili našeho ducha, že chceme být součástí svobodné Evropy,“ vypráví 66letý náměstek. Muž, který vlastně patřil k oporám sovětského režimu a za komunismu to stačil dotáhnout hodně vysoko. „Byl jsem prvním tajemníkem komsomolu v našem městě,“ říká. Tedy něco jako šéfem městského výboru Socialistického svazu mládeže (SSM) třeba v československém Olomouci.
Válku vyhrají, jinak by stáž v Česku neměla smysl
Má tedy Ukrajina nějakou naději porazit Rusko, anebo alespoň zastavit další postup? „To není o naději, to je jistota. Kdybych tomu nevěřil, tak bych teď nejel do České republiky na stáž,“ říká Mališevskyj.
Do Brna přijel na stáž pořádanou Nadací Partnerství, která patří k nejstarším v republice. V roce 1991 vznikla z iniciativy tří amerických nadací na podporu mladé středoevropské demokracie. „Teď zase my pomáháme křehkým demokraciím na východě Evropy a zároveň tak splácíme dluh americkým zakladatelům nadace,“ vypráví ředitel Partnerství Miroslav Kundrata. „Pro představitele samospráv z nejvíce válkou postižených míst Ukrajiny pořádáme stáže, které jsou jakousi přípravou pro poválečnou obnovu Ukrajiny. Seznamujeme je s tím nejlepším, co vzniká v našich obcích a městech, se zdejšími firmami a odborníky.“
Miroslav Kundrata nepochybuje, že válka je strašná věc: „Totální destrukce tamních sídel ale dává i velkou šanci všechno obnovovat prostředky 21. století, v duchu udržitelnosti a energetické nezávislosti a za využití nejmodernějších technologií.“ Nebylo by to poprvé v dějinách. Poválečný technologický zázrak, jaký i s americkou pomocí zažilo západní Německo, také rozbombardovanou zemi změnil k nepoznání.
S Kundratem, náměstkem primátora města Pervomajsk a dalšími čtrnácti představiteli ukrajinských samospráv se potkávám v motorestu U Kyšky v obci Deštné, 25 kilometrů od oněch sovětských betonových sil pro jaderné rakety ve vojenském prostoru Libavá. Dmytro Mališevskyj utekl na chvíli z bojující Ukrajiny, neboť i Pervomajsk se může znova stát cílem ruských raket, jenže válka si ho našla i v Česku. Ale ta někdejší, které se říkalo studená.
Americké pochybení
Skanzen vojenské techniky Deštné. Zdroj: Ivan Motýl
Ukrajina po vyhlášení nezávislosti v roce 1991 napřed sama schválila „status Ukrajiny bez jaderných zbraní“. Po Kyjevu to žádali nejen Rusové, ale i Američané. Když se ale kolem let 1992 až 1993 začínalo z Ruska ozývat, že Krym by měl být předán Kremlu, část ukrajinských politiků zvažovala, že by se jaderné hlavice vracet neměly.
„Několik amerických politologů, jako například profesor Univerzity Chicago John J. Mearsheimer, v té době doporučovalo, že jaderné zbraně mají zůstat v rukou Ukrajiny pro případ agrese ze strany Ruska,“ píše se v diplomové práci Jaderné odzbrojení Ukrajiny, kterou na Masarykově univerzitě v Brně obhajovala Olena Muzychko. „Velmoci nás nakonec přesvědčily, abychom se podřídili Rusku, což ztvrdilo Budapešťské memorandum z roku 1994,“ rekapituluje Dmytro Mališevskyj.
A studená válka je v obci Deštné dokonce blíže, než těch 25 kilometrů. Necelý kilometr od motorestu je u lesa zaparkována vojenská technika, mnohé kousky pocházejí ještě z druhé světové války. Je to sbírka místního klubu vojenské historie. Stojí tu sovětské tanky i sovětské letadlo MiG 23, chlapy v mírové zemi prostě baví válka, i když ta skutečná je za humny. „Historie je jako spirála,“ znova uvažuje nad koloběhem dějin Dmytro Mališevskyj. Náměstek primátora z válečného města, které kvůli počtu padlých vojáků rozšiřuje Alej slávy na místním hřbitově...
