Pád dětí z rozhledny
Pochybili provozovatelé vyhlídky Triangl na Děčínsku, nebo vedoucí skupiny dětí? Jednoznačnou odpověď přinese až výsledek policejního vyšetřování, už nyní je ale jasné, že na rozhledně bylo více lidí, než kolik povoluje limit. Jak na kauzu nahlíží právo? A na co si mají rodiče dát pozor při výběru tábora pro své ratolesti? Redakce CNN Prima NEWS se zeptala ústavního právníka a advokáta Ondřeje Preusse, který rovněž poradil, jak je to se zodpovědností mezi vedoucími, když dojde na zranění mezi dětmi.
Případ z Děčínska, kdy z rozhledny spadlo osm dětí a mladistvý praktikant, prozatím poukazuje na selhání vedoucích. Ti si nejspíše neohlídali skupinku, která vylezla na vyhlídku a ignorovala bezpečnostní upozornění na cedulích. Plošina měla podle varování unést pouze čtyři dospělé lidi, v době nehody na ní ale mělo být 15 dětí. Opakované nedodržování bezpečnostních předpisů se pak stalo jedním z impulzů, proč vedení obce Markvartice plánuje atrakci zcela odstranit.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Vyhlídka půjde k zemi. Přináší víc starostí než radosti, oznámilo vedení obce k neštěstí na Děčínsku
Jedna z klíčových otázek v podobných případech vždy je, nakolik za neštěstí mohou vedoucí tábora – tedy osoby, které měly v péči dané děti. Druhá věc je potom odpovědnost provozovatele zařízení, kde se problém odehrál.
„Pokud vedoucí pustili děti na rozhlednu, která vypadá v pořádku, a zřítila se například vlivem nedostatku v údržbě, pak nemohou návštěvníci nést tíhu viny. Ta jde za vlastníkem či provozovatelem objektu, který má povinnost vše zabezpečit tak, aby nikdo nepřišel k újmě. Třeba zákazem vstupu, pokud si je sám vědom toho, že je dané zařízení nebezpečné a vyžaduje opravy,“ řekl redakci Preuss.
Pokud se celá událost ale odehrála tak, že táborníci ignorovali upozornění a provozní řád, pak jde odpovědnost za vedoucími. „Měli pohlídat děti tak, aby se na rozhlednu nenahrnuly najednou,“ pokračoval právník, který stojí za platformou dostupnyadvokat.cz.
Co se týče mladistvého praktikanta, který se zřítil z rozhledny společně s dalšími osmi dětmi, tam se posuzuje odpovědnost i způsobilost případ od případu. „Od někoho, kdo vypomáhá jako brigádník a není plnoletý, se dá očekávat určitá míra rozumnosti – třeba když jim je 16 nebo 17 let. Primárně je ale odpovědný ten, kdo tábor pořádá, případně kdo je dospělým vedoucím skupiny,“ podotkl Preuss.
Kdo může organizovat tábor? Téměř kdokoliv
Legislativa neklade žádné zvláštní nároky ani podmínky na organizátory táborů. V praxi je tak může pořádat kdokoliv, kdo nemá uložený zákaz práce s dětmi nebo mladistvými. Není proto od věci se zajímat, do jakých rukou jsou ratolesti svěřovány. „Vyplatí se zjistit si reference od předchozích účastníků. Pokud se nějací organizátoři osvědčí, pak u nich i v dalších letech vytrvat. Jistou záruku kvality a bezpečí poskytují tábory organizované zaměstnavatelem jednoho z rodičů. Ten se pak může snadno doptat na zkušenosti kolegů a nekupuje tak zajíce v pytli,“ poradil právník na svých stránkách dostupnyadvokat.cz.
Další relativní „jistotou“ pak bývají vedoucí kroužků, které dítě navštěvuje, například Skaut. Specifickou skupinu pak představují i organizátoři táborů, kteří pobírají dotace od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Ti totiž musí splňovat určité standardy, včetně povinného školení hlavních vedoucích.
Právě na nich leží největší tíha zodpovědnosti. I v případě nezletilých instruktorů platí, že samotnou organizaci vždy zaštiťuje plnoletá osoba. Co se týče táborových zdravotníků, nemusí mít nutně zdravotní vzdělání v podobě vysoké či střední školy. Zpravidla postačí absolvování akreditovaného kurzu Zdravotníka zotavovacích akcí v délce několika desítek hodin a složení závěrečných zkoušek.
Když už dojde ke zranění dítěte, musí se vyhodnotit několik klíčových faktorů. „V prvé řadě se zkoumá, zda k úrazu a škodě s ním související nedošlo porušením povinnosti provozovatele tábora, například při nevhodné hře či činnosti. Třeba když děti manipulují se sekyrou či s ohněm, aniž by byly předem řádně poučeny a následně ohlídány. Další variantou je, že by úraz způsobila jiná osoba. V takovém případě by se zkoumalo, zda došlo k nějakému protiprávnímu jednání dané osoby, které přímo vedlo ke zranění,“ zmínil možné scénáře Preuss.
Mnohdy si ale za úrazy může dítě samo svou neopatrností, v takovém případě pak vedoucí tábora musí pouze řešit s rodiči či příbuznými odvoz nezletilého účastníka. „Je o tom jen třeba informovat vedoucí a předat i písemné pověření jiné osobě, neboť bez něj by vedoucí neměli dítě vydat nikomu jinému než zákonnému zástupci,“ upozornil advokát. Co se týče náhrady nákladů na léčbu, lze předpokládat, že 100 procent dětí jedoucích na tábor má uzavřeno běžné zdravotní pojištění, protože kopie zdravotní karty bývá nezbytnou součástí přihlášky.
