Lidé potřebují terapie u psychologů, ale část z nich přitom nemůže kvůli rozhodnutí kabinetu pracovat ve svých ordinacích, zdůrazňuje předseda Unie psychologických asociací Michal Walter. Kritizuje vládu, že místo toho, aby nechala psychology pomáhat, vymýšlí sezení u terapeutů zdarma.
Kritizujete vládu za to, že téměř čtyři tisíce soukromých psychologů a psychoterapeutů nemůže poskytovat konzultace v ordinaci. V čem konkrétně vidíte problém?
Dochází k jakési diskriminaci. Psychologové, kteří jsou ve zdravotnictví, pracovat mohou. Soukromí psychologové a OSVČ pracovat nemohou, protože museli z nařízení vlády zavřít své provozovny. Takže například dopravní psychologové mají úplně stejnou akreditaci Ministerstva dopravy ČR a někteří pracovat mohou, někteří ne. Někdo to nedomyslel.
Jak vnímáte návrh premiéra, aby lidé měli možnost jít na deset sezení k terapeutovi zdarma?
Terapie zdarma je výkřik do tmy, je to PR jednoho nejmenovaného mistra politického marketingu. Ať nechají lidi pracovat a nikdo nemusí žádné terapie zdarma dělat. Jsou to opravdu nesmysly. Kdyby nechali soukromé psychoterapeuty pracovat, klienti dostanou služby, na které byli zvyklí. Řešením je, aby lidé měli přístup k terapiím. Ale vláda to lepí tím, že najednou začnou některým terapeutům slibovat, že jim budou terapie proplácet. To ani nikdo nechce. Připadá mi neuvěřitelné, že nikdo nedomýšlí souvislosti. Oni říznou a nepřemýšlejí, přitom by stačilo nechat soukromé psychology a psychoterapeuty pracovat. Posílal jsem panu premiérovi e-maily a žádost o výjimku, ale on ani nikdo jiný se neozval. Posílali jsme to 26. října.
Co v současné chvíli lidi nejvíc trápí?
Existenční problémy. Špatně jsou na tom lidé, kteří pracovali v gastronomii, hotelnictví, ale i letectví. Je plno pilotů, kteří jsou propouštěni. A jsou to třeba živitelé rodin a přišli o práci. Plno lidí je v ohrožení, protože ztratili zdroje příjmů. Mají hypotéky, půjčky, musejí platit alimenty. Z toho vznikají úzkosti, deprese, těch problémů je celá řada. Psychická kondice národa se markantně zhoršuje.
Když máte zavřené školy a staráte se o děti, těžko máte klid na terapii.
Můžete ale poskytovat terapie on-line. To nestačí?
Pro někoho to může být nevhodné nebo nedostupné. Ne každý má technické vybavení pro on-line komunikaci. Pro někoho může být nepříjemné svěřit se na dálku. Další problém je, že spousta lidí nemá doma klidné prostředí, které by zaručovalo dostatek soukromí. Když máte zavřené školy a staráte se o děti, těžko máte klid na terapii. Navíc já třeba pracuji jako dopravní psycholog a mám klienty jen řidiče, kteří potřebují dopravně psychologické vyšetření. To se ze zákona nesmí dělat on-line. Takže pak dochází k absurdním situacím, že klienti mají ze zákona nárok na vrácení řidičského průkazu, mají všechny papíry, všechny zkoušky. Ale protože nemají hotové dopravně psychologické vyšetření, řidičák jim nikdo nevrátí. Nebo profesionální řidiči chtějí nastoupit do práce, ale bez dopravně psychologického vyšetření nemohou profesi vykonávat. Takže mi volají firmy a říkají: máme řidiče, kteří u nás chtějí pracovat. A já jim nemohu pomoct.
Argumentem vlády asi je, že zavřela provozovny, aby se snížilo riziko nákazy.
Ale ta naše pracoviště jsou bezpečná. Máme roušky, mýdlo, teplou vodu, dezinfekci. Dají se dodržovat dvoumetrové odstupy. Služby jsou individuální, nejsou tam žádné skupiny lidí.
