Denver chtěl v roce 1976 uspořádat skvělou olympiádu. S odstupem času ji ovšem připomínají pouze propagační materiály. Zdroj: AP
Jak oslavit výročí 200 let od vyhlášení nezávislosti? Třeba tím, že uspořádáte zimní olympijské hry. Sportovní svátek se měl v roce 1976 konat v USA ve městě Denver, ale medaile se nakonec sbíraly na druhé straně Atlantského oceánu – v rakouském Innsbrucku. Mohla za to zloba amerických občanů, kteří olympiádu vyhnali do Evropy v místním referendu.
Organizátoři plánovaných her v Denveru selhali už mnoho let před tím, než měla být v Řecku zapálena olympijská pochodeň. Kandidaturu město ve státě Colorado získalo roku 1970, kdy v „souboji“ porazilo švýcarský Sion, finské Tampere a kanadský Vancouver. O více než dva roky později už právem pořádat velkolepou akci nedisponovalo.
Proč? Hlavním důvodem bylo popření hesel, se kterými měl Denver olympiádu uspořádat. Šetrnost a udržitelnost. Americká destinace chtěla ambiciózně nabídnout skvělou show a uskutečnit ji i s malým rozpočtem. Jenže občanům se plány funkcionářů vůbec nezdály.
„Naštěstí jsme byli příliš mladí a hloupí na to, abychom si uvědomovali, jak troufalé to bylo,“ řekl nedávno webu Washington Post Sam Brown, jeden z aktivistů, který se nakonec spolupodílel na „položení“ denverské olympiády. Vzniklo hnutí The Citizens for Colorado´s Future (Občané za budoucnost Colorada), které vykreslilo chystané hry jako skandální záležitost. A vlastně mělo pravdu.
Navzdory předpokladům měly vytáhnout z kapes daňových poplatníků spoustu peněz a poškodit životní prostředí. Zkrátka ještě posílit ze strany veřejnosti nechtěnou a už probíhající industrializaci v krásném prostředí Skalistých hor.
Nedostatek kapacity, bobisté 3000 kilometrů daleko
Do toho samotní lidé z organizačního výboru s odstupem přiznali, že si při debatách s Mezinárodním olympijským výborem (MOV) tak trochu vymýšleli. V rámci šetření totiž nechtěli stavět žádné nové hotely, proto se bez konzultace s nadřazeným orgánem rozhodli olympioniky ubytovat v univerzitním kampusu. Problémem bylo, že místo slibované kapacity 100 000 lůžek byli schopní v průběhu akademického roku zajistit pouze třetinu.
V podobném freestylu přistupovali pořadatelé i k tomu, jak to bude s areály. Nemáme žádný skokanský můstek, rychlobruslařský stadion nebo bobovou dráhu, ale to se nějak vyřeší. Třeba v případě bobistů navrhli, aby závodili v ledovém korytu, které mělo k olympijské trati velmi daleko. To MOV zatrhl a s těžkým srdcem rozhodl o tom, že bobisté budou soutěžit v Lake Placid. Na dráze vzdálené 3000 kilometrů.
Aby toho nebylo málo, v oblasti, ve které se měly olympijské hry konat, prakticky sníh nepadal. Ano, svět využívá sněhová děla už od roku 1954, nicméně spoléhat jen na umělý sníh znamenalo velkou finanční zátěž. Denverští pořadatelé přišli s ne o moc šťastnější variantou, že budou sníh dovážet kamiony. Nakonec přesvědčili MOV, že zajistí přepravu lyžařů do vzdálených areálů pomocí vrtulníků.
Drtivá porážka v referendu
Na tuto poměrně bizarní vizi nedošlo. Objevilo se příliš mnoho ukazatelů, které říkaly, že Denver nebyl šťastnou volbou. Úsporné hry nakonec neměly být vůbec úsporné. Budget se neustále navyšoval. Z původního skromného plánu počítajícím s 15 miliony dolary se mělo stát 92 milionů.
Nespokojení občané tiskli plakáty, rozesílali všemi směry dopisy s tím, jakým jsou chystané hry nesmyslem, nabádali k podepsání petice. Ta měla během tří týdnů 25 000 podpisů a dostala se do rukou MOV. Záležitost dospěla až do místního referenda, které skončilo pro olympiádu absolutním fiaskem. 537 440 voličů se vyslovilo proti dotování her ze státního rozpočtu, což byla jediná reálná možnost, jak olympiádu ufinancovat. Pouze 358 906 mělo opačný názor.
Na konci roku 1972 tak bylo i MOV jasné, že událost se v Denveru konat nemůže a rozhodl o přemístění akce pod pěti kruhy do Rakouska. Pro Innsbruck změna neznamenala žádné potíže. Zvláště proto, že zimní olympiádu hostil v roce 1964. A tak jen stačilo sportoviště lehce hodit do pucu.
