Jana Maláčová představila návrh penzijní reformy pro Česko. Sehnat pro něho politickou podporu ale bude těžké. Zdroj: ČTK
Několikaleté úsilí Komise pro spravedlivé důchody vyústilo v představení návrhu penzijní reformy, která počítá s rozdělením průběžně financovaného pilíře a státem garantovaným minimálním důchodem. Ministerstvo práce a sociálních věcí má však před sebou těžký úkol. Získat pro poměrně solidní plán na změnu penzijního systému politickou podporu.
Prosadit změnu tak zásadního systému se v novodobé historii České republiky podařilo pouze jednou. Stalo se tak k 1. lednu 2013 za koaliční vlády pod vedením Petra Nečase (ODS). Do systému tehdy přibyl druhý pilíř, kam lidé mohli přesměrovat část odvodů, které předtím odváděli do pilíře průběžně financovaného. Jenže když Nečase v premiérském křesle vystřídal Bohuslav Sobotka (ČSSD), bylo čím dál jasnější, že se vše vrátí do starých kolejí. Stalo se tak ke konci roku 2015.
Zásadním problémem byla absence široké politické shody, a tak se dá bez jakékoli nadsázky říci, že Nečasova důchodová reforma měla ve své DNA zakódovaný zánik. K němu mělo dojít nejpozději ve chvíli, kdy se obmění vládnoucí garnitura.
Něco podobného nyní hrozí i návrhu reformy, kterou představila ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD). Sama ale věří v opak. Mimo jiné proto, že navržená reforma má podle ní podporu členů důchodové komise. Ta je totiž složená ze zástupců politických stran napříč spektrem odborů, zaměstnavatelů i dalších organizací.
Kritika ze všech stran
Jenže nelze nevnímat signály, které šance na brzké a hlavně stabilní přijetí důchodové reformy výrazně snižují. Zásadní ránu plánu Maláčové zasadila ministryně financí Alena Schillerová (za ANO). Ta ve čtvrtek na půdě Senátu prohlásila, že stávající vláda důchodovou reformu nepředloží, protože na přijetí změn už není do sněmovních voleb dost času.
Skeptický je také poslanec ODS a člen Komise pro spravedlivé důchody Jan Bauer, který považuje návrh na reformu penzí za nedotažený z hlediska příjmové stránky celého systému. Představený návrh dokonce označil za nouzový marketing, který nelze vnímat jako vážný pokus o reformu. Na Twitteru zase Maláčovou zkritizoval předseda pirátského poslaneckého klubu Jakub Michálek. Rovněž on si myslí, že ministryně práce a sociálních věcí v předloženém návrhu neříká, kde se na reformu vezmou peníze. „Už zase to řeší navýšením výdajů a nalezení zdrojů hází na další vládu,“ napsal.
Lepší dříve nežli později
Faktem je, že reformu jako celek lze hodnotit jen těžko. Její základní obrysy ale zní nadějně. Vydělení nultého pilíře s garantovaným minimálním důchodem a zachování zásluhovosti v pilíři prvním lze považovat za správný krok. Stejně tak snahu o větší přehlednost, aby každému bylo jasné, s jakým důchodem může ve stáří počítat.
Kosa na kámen ale bude opakovaně padat při debatách o tom, z jakých zdrojů nultý pilíř financovat. Tuzemský penzijní systém se totiž má ve stále menší míře spoléhat na odvody na důchodové pojištění, posílit se mají příjmy z běžných daní. To ale bude znamenat, že se stávající daně musí zvýšit nebo bude nutné zavést daně nové. O to se strhnou tvrdé politické boje, které nakonec mohou celou penzijní reformu poslat za svými předchůdkyněmi. Do šuplíků a do propadliště dějin. Jisté ale je, že čím později se v Česku k reformě penzí odhodláme, tím tvrdší změnu budeme muset podstoupit.
