Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) zpod studené sprchy oprávněné domácí kritiky za kontraproduktivní výlevy na sociálních sítích o konfliktu Stát Izrael versus Hamás utekla na Ukrajinu. Budiž jí přičteno k dobru, že uctila památku československých vojáků bojujících po boku těch sovětských za druhé světové války, aniž do historie tahala současné dění.
Ještě předtím dala CNN Prima NEWS rozhovor, v němž se pokusila zahladit svá dřívější faux pas. Vzpomněla si například, že má řadu muslimských přátel. Fakt, že někdo vyznává danou víru, neznamená, že nese vinu za činy svých souvěrců, připomněla. Stižena argumentační nouzí také zkusila svá extempore omluvit připomínkou prezidentů Havla a Masaryka – v duchu lidskoprávní agendy a humanismu nelze mlčet ke zvěrstvům Hamásu.
ČTĚTE TAKÉ: Hamás plánoval mnohem obludnější útok. Vyšetřování odhalilo drastické záměry teroristů
Mrtvé civilisty v Gaze a potažmo na Západním břehu Jordánu však označila za „vedlejší škody“ (collateral damages). Přitom odkazovala na bombardování Berlína a Drážďan, které prý bylo nutné pro vítězství spojenců v druhé světové válce. Zalitovala Davidových hvězd v zahraničí a plivla na antisemitismus.
Jestliže se budeme držet skutečného humanismu a historických faktů, platí následující. Masaryk byl také velký přítel Srbska a s Havlem by se asi stěží shodl na bombardování Jugoslávie. Nikdo z nás by se jistě nechtěl stát „vedlejší škodou“, přičemž minimálně bombardování Drážďan vliv na vítězství již de facto vyhrané druhé světové války nemělo – umírali hlavně civilisté. Koho baví více beletrie než historické knihy, může si přečíst dílo Kurta Vonneguta Jatka č. 5.
Rozhovor s ministryní Černochovou. Podívejte se na video:
Co se týká samotného konfliktu na Blízkém východě, Černochová přiznala, že k OSN se měla vyjádřit jinak, aby „pan premiér neměl těžkou hlavu“. Nejde snad ale víc než o pohodlí pana premiéra o fakt, že hlasování Valného shromáždění projevuje politický názor světa? Moudrý politik pak neříká, že „to je vesmír, v kterém nechce žít“, tedy nezavírá oči před realitou jako malé dítě prskáním na sociálních sítích, ale snaží se přizpůsobit pragmaticky své kroky k dosažení svých cílů.
Katastrofální situace nemocnice v Gaze: Novorozence balí lékaři do fólií, pracují při svíčkách
Nemocnice al-Šífa v Gaze se ocitla v epicentru války mezi Hamásem a Izraelem a místní lékaři jsou zoufalí. Novorozence z inkubátorů prý musí balit do fólií, místo zářivek se v nemocnici pracuje při svíčkách, popisuje poměry v nemocnici americká televize CNN.
Exaltované vystupování na náměstích protentokrát s vlajkami Státu Izrael efektivní je? Přispěje k míru? A je každý, kdo nesouhlasí s aktuálním činěním státu izraelského premiéra „Bibiho“ antisemita? Jsou antisemity občané Izraele, kteří demonstrovali proti válce a za záchranu rukojmích? Je jím francouzský prezident Macron, který vyzval Izrael „Přestaňte zabíjet ženy a děti!“? Vede stávající tažení k cíli, tedy záchraně rukojmích a porážce Hamásu, nebo každá civilní oběť potenciálně vyrábí nové radikály? Může svět mlčet k civilním obětem?
Zatímco antisemitismus je xenofobní hnus, stejně jako kolektivní vina vůči komukoliv kvůli vyznání, názorům, původu nebo občanství, kritika chování Státu Izrael je legitimní stejně jako souhlas s ní. Myšlenku paní ministryně, že bombardování Gazy Izraelem je v pořádku, protože prý dotyčné varuje předem, lze metaforicky vyjádřit následovně.
Představme si české radikály napadnuvší zvířecky polský Těšín, načež Polsko – aby se dostalo k tunelům radikálů – bombarduje Český Těšín. A s ním celou severní Moravu, z níž není kam utéct kromě přelidněného zbytku Česka. Ten je pod blokádou a také může být cílem bombardování. Pomůže nějak civilistům varování, že za chvíli z jejich domu bude ruina?
Paní ministryně Černochová se dobrovolně postavila do čela aktivismu, schytává to tedy – bohužel pro ni – za všechny. Na poslední chvíli zrušená cesta ministra Síkely do Saúdské Arábie za energiemi a premiéra Fialy do Nigérie za kšeftem hlavně se zbraněmi může způsobit bolest hlavy, to má Jana Černochová pravdu. I bez bolesti hlavy je jisté, že zbyly jen oči pro pláč.
Je to symptom nemoci dvojích metrů, selektivně aplikované kolektivní viny a přílišného aktivismu na úkor pragmatismu. Jestliže se debatuje v samotném Izraeli o účinnosti a oprávněnosti přijatých opatření, jestliže část místních doufá, že se nevede válka útočná, ale obranná, jestliže debatují světové mocnosti a velmoci, můžeme debatovat i zde, aniž by se směšovaly dojmy a pojmy.
