Povinný podíl českých potravin na pultech tuzemských obchodů nás vrací do éry reálného socialismu. Zdroj: ČTK
Potichu a bez většího zájmu veřejnosti prošla Sněmovnou novela zákona o potravinách, která zákazníkům brutálně omezí výběr jídla na pultech tuzemských obchodů. A také ho zdraží. Už příští rok totiž budou muset někteří prodejci nabízet nejméně 55 procent potravin české provenience. V roce 2028 už to budou téměř tři čtvrtiny. Poděkujme poslancům ANO, ČSSD, SPD, KSČM nebo Trikolóry.
Pokud si někdo myslel, že koronavirová pandemie nadobro zabila nápad některých politiků na zavedení kvót na české potraviny, zmýlil se. Virus jen vytvořil kouřovou clonu, pod jejímž příkrovem se ministru zemědělství Miroslavu Tomanovi (ČSSD) podařilo dojednat podporu jedné z nejbrutálnějších regulací, které se maloobchod v polistopadové éře dočkal.
Už od příštího roku budou muset větší prodejny (pokud novelu schválí Senát a podepíše prezident) nabízet nejméně 55 procent potravin českého původu. V roce 2028 tento podíl stoupne na 73 procent. Pochopte, Česko je v krizi, a tak si musí zajistit potravinovou soběstačnost. A také přece musíme podpořit „naše“ zemědělce a chránit je i sebe před hamižným velkokapitálem z ciziny.
Podle zastánců názoru, že si co nejvíce věcí musíme vyrobit doma, potravinářský trh funguje asi takto: Okolní státy nás chtějí zbavit zemědělců, aby nás mohly nechat vyhladovět. Nikdo totiž nemá zájem cokoli prodávat, zboží se na pultech obchodů objevuje jen proto, aby nás dodavatel (výrobce, prodejce) ponížil a sedřel z kůže. Připadá vám taková úvaha postavená na hlavu? Správně. Na hlavu totiž postavená je.
Svoboda podle Trikolóry
Každá taková regulace ale nakonec vede k jedinému: Stvoří vítěze a poražené. Mezi vítěze můžeme zahrnout domácí agrobarony (budu slušný a jména neuvedu, to jistě zvládnete sami), poraženými budou všichni spotřebitelé. A nejvíce ti, kteří mají hlouběji do kapsy. Důsledkem totiž bude zúžení výběru a z toho zákonitě plynoucí zdražení a pokles kvality nabízených potravin. Protože tam, kde není konkurence nebo jí jsou výrazně přistřižena křídla, není ani páka, která by nutila kvalitou a cenou soutěžit o přízeň zákazníků.
Jaké z toho plyne ponaučení? Zhruba za devět měsíců nás čekají volby do Poslanecké sněmovny. Dobře bychom si tedy měli zapamatovat, kteří politici pro zavedení kvót na české potraviny zvedli ruce. Je jedno, jaký politický dres mají na sobě, všichni by se vešli do škatulky „národní socialisté“. Protože nic jiného než socialismus s nacionálním akcentem v tom fakticky není. Pikantní rovněž je, že pro potravinové kvóty zvedl ruku i takový obhájce svobodného podnikání jako Václav Klaus mladší (Trikolóra).
