KOMENTÁŘ: Pokles znalostí není to nejhorší. „Slepé“ české školství neumí pomoct
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
České školství trápí nízká podpora žáků od učitelů.
Rozdíly mezi školami v Česku dosahují 44 procent.
Stát při řízení vzdělávání rezignuje na sběr dat.
Úspěch dětí je příliš závislý na jejich zázemí.
Výsledky mezinárodního šetření PISA vzbudily řadu reakcí. Rozruch vyvolal především pokles znalostí matematiky a snižující se čtenářská gramotnost. České školství má ale i jiné závažné problémy, které by mělo řešit. Ať už jde o to, že necháváme žáky, učitele i ředitele bez dostatečné podpory, nebo o naši rezignaci na data.
Českem rezonují výsledky mezinárodního šetření PISA. Ukázaly, že ač jsou čeští patnáctiletí v matematické i čtenářské gramotnosti stále nadprůměrní, jejich výsledky se zhoršují. Stejné je to ale u žáků ve zbytku světa. Můžeme dále diskutovat o tom, jestli za tím stojí digitální prostředí, dobíhající dopady covidového období, nebo něco jiného.
ČTĚTE TAKÉ: Jsme vedeni k sobectví, varuje Prokop. Popsal absurditu u školáků i pozitivní krok vlády
Pro české vzdělávání ale z výsledků vyplývají i jiné zásadní problémy. A hledání jejich řešení pro nás bude výrazně složitější než pro většinu ostatních zemí.
Zdrcující vizitka českého školství
O některých problémech českého vzdělávání víme již dlouho a možnosti jejich nápravy máme promyšlené. Čeští žáci například vnímají podporu od svých učitelů jako druhou nejnižší ze všech zemí OECD, za Českem se v tomto srovnání nachází pouze Polsko.
Jen polovina českých žáků uvádí, že jim učitel pomáhá s učením. Pro srovnání: v EU jsou to průměrně téměř tři čtvrtiny. Méně než polovina českých žáků (46 %) potom uvádí, že se učitel zajímá o jejich pokrok. V EU je to průměrně o třetinu více.
I kdyby bylo Česko v gramotnostech na vrcholu žebříčku, tohle pro naše školství představuje zdrcující vizitku. Vizitku, která nám ukazuje, že musíme pokračovat v nastavených reformách přípravy a podpory učitelů. Tak, abychom je měli takové, že dokážou posunout skutečně všechny žáky ve třídě.
Čtěte také
To ale nepůjde bez ředitelů. Ti musí mít prostor a kompetence k tomu, aby řídili pedagogický proces ve škole a podporovali učitele. Právě ředitelé navíc klíčovým způsobem tvoří kulturu školy. Podle šetření PISA se české děti v pocitu sounáležitosti se školou řadí na úplný konec žebříčku, za námi už jsou jen Nový Zéland a Spojené státy.
Je proto třeba českým ředitelům poskytnout prostor a podporu, aby se místo administrativy a provozu věnovali lidem. Tak mohou ve svých školách budovat prostředí, kde se všechny děti budou učit naplno a s radostí.
Rezignujeme na data a problémy řešíme poslepu
Existují ale i oblasti, kde se hledání řešení pro Česko komplikuje, ačkoli by vůbec nemuselo. Česko totiž nezaostává jen ve vztahu žáků ke škole a učitelům. Smutný světový unikát představuje také v tom, jak moc rezignujeme na data. Bez nich přitom řešíme problémy českého školství poslepu.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Výsledky nejnovějšího šetření PISA například ukazují, že v Česku zásadně záleží na tom, jakou školu dítě navštěvuje. Zatímco ve Finsku nebo Norsku tvoří rozdíly ve výsledcích mezi školami méně než 10 %, v Česku je to 44 %.
Abychom pochopili, proč tomu tak je, navrhli efektivní řešení a ověřili, že funguje, potřebujeme plošná a dlouhodobá data o výsledcích vzdělávání v jednotlivých školách. Ta teď nesbíráme. I proto v Česku kvalita vzdělávání, kterou dítě dostane, i nadále závisí na tom, do jakého spádového obvodu se narodí.
Mrháme potenciálem dětí, úspěch je závislý na jejich zázemí
A nejde jen o spádový obvod, ale i o rodinu. Data z PISY ukazují, že v Česku stále přetrvává nadprůměrná závislost výsledků vzdělávání na socioekonomickém zázemí dětí. Tato souvztažnost je dokonce sedmá nejvyšší ze všech zemí OECD.
Ve většině ostatních vyspělých států dokáže školství posunout všechny děti, bez ohledu na jejich startovací podmínky, lépe než u nás. V Česku tak mrháme potenciálem velké části dětí. To je nespravedlivé pro ně, stejně jako ve výsledku i neefektivní a drahé pro celou společnost.
Čtěte také
Česko už začalo podnikat zásadní reformy k tomu, aby to tak nebylo, ať už jde o metodickou podporu učitelů v práci se žáky se sociálním znevýhodněním, nebo o finanční podporu škol pomocí indexového financování. Problémem zůstává, že ověřit, zda tato opatření fungují, dokážeme nyní jen omezeně.
Stát dlouhodobě a systematicky nesbírá ani informace o tom, kolik učitelů a kde v systému chybí, natož aby sledoval, jak se rozvíjí jejich kompetence v práci se žáky ze znevýhodněného prostředí. A k hodnocení dopadu na posun jednotlivých žáků v podpořených školách se z dat, která v současnosti sbíráme, nedostaneme vůbec.
Přeborníci na život v datovém vakuu
Skotsko či Nizozemsko, které v nejnovějším šetření PISA propadly, se nyní mohou opřít o vlastní systémy testování a sběru dat. Díky tomu odhalí příčiny a dobře zacílí řešení. Česko se musí spoléhat především na dílčí šetření, roztříštěná data nebo rovnou se vyrovnat s jejich absencí.
V tomto datovém vakuu jsme celosvětovým přeborníkem. Jak ukazuje mezinárodní srovnání PAQ Research, z 29 zemí je Česko jednou ze tří, které nemají ani jeden z osmi klíčových aspektů funkčního systému pro sledování výsledků vzdělávání.
Není divu, že zůstáváme na chvostu téměř sami. Řídit systém bez plošných, ucelených a podrobných dat je hluboce neefektivní. Člověk nemusí být zrovna ekonom, aby věděl, že s takovým přístupem k řízení by zkrachovala každá libovolná firma.
Česko s ním spravuje systém za stovky miliard korun ročně, kterým denně projdou téměř dva miliony dětí a 160 tisíc učitelů. Systém, ve kterém se právě teď rozhoduje o budoucnosti naší země. Vítejte.
Startovní čáry nemají rozhodovat
V podobné situaci před námi byla řada zemí. A často to byly právě výsledky šetření PISA, které odstartovaly v oblasti sběru a vyhodnocování dat zásadní reformy. Příkladem může být Německo na přelomu tisíciletí, kde celostátní propad v PISA vedl mimo jiné k zavedení národního systému testování.
Čtěte také
Podobně reagovalo na propad v PISA Irsko, když v roce 2006 spustilo program DEIS. V rámci něj začal stát sám sbírat data o výsledcích žáků a jejich socioekonomickém zázemí, aby věděl, kam cílit pomoc, a dokázal vyhodnocovat její dopad. Dnes i díky tomu mají irští žáci jedny z nejvyšších výsledků na světě a irský vzdělávací systém dokáže účinně stírat rozdíly mezi dětmi s různým socioekonomickým zázemím.
Tímto směrem, ač s dvacetiletým zpožděním, se musí vydat i Česko.
Autorka je výzkumnicí ve vzdělávání organizace Učitel naživo
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Chybějící peníze ve školství? Úřad Schillerové ukazuje na obce. Alibismus, zní z regionů
