KOMENTÁŘ: Fialův komoří Lang, Rakušanův astrolog aneb Kdo nám vlastně vládne?

Komoří Lang dává císaři Rudolfovi II. podepisovat jakési listiny, protože má císař zrovna namočené pero. Podvodník magistr Kelley obelhává panovníka slibem, že mu oživí Golema, a dvorní astrolog veličenstvu radí kupovat obzvláště vypečené rohlíčky z místní pekárny, od které dostává provize. Když na tyhle scény rok co rok koukáme ve filmu Císařův pekař, je to velká legrace. Jakmile si však uvědomíme, že stávající česká politika vlastně funguje dost podobně, je humor ten tam a jde do tuhého.

Jednou z dlouhodobých bolestí našich politiků, takovou jejich Achillovou patou, jsou lidé, jež je obklopují. Rádci, poradci, lobbisté, šedé eminence, zkrátka všichni ti, kteří tvoří bezprostřední okolí našich politiků. Političtí pamětníci si v této souvislosti jistě vzpomenou třeba na někdejší vlivné mocenské duo Topolánek – Dalík. To se stalo doslova symbolem prolnutí politiky s lobbingem. Svého času se také hojně probíral tandem Miloš Zeman a Miroslav Šlouf. A dvojice Petr Nečas a Jana Nagyová? To už je v podstatě samostatná kapitola. Ale abychom nechodili pro příklady daleko do minulosti, můžeme se podívat na Pražský hrad, kde je spojení mezi prezidentem a jeho přítelem po boku na velmi podobné bázi a má solidně nakročeno k tomu, aby se také jednou stalo pěkným symbolem prolnutí politiky a byznysu. Hranice mezi tím, kdo rozhoduje, a kdo má jen radit, se začíná povážlivě stírat...

ČTĚTE TAKÉ: Špinavci a zapáchající kandidáti? Blažek odsoudil kádrování ve Sněmovně. Zmínil ale výjimku

Je pozoruhodné, že nejrůznější poradci jsou často těmi, na které politik doplatí, kteří ho stojí celou jeho pracně budovanou kariéru a image. Když před lety Mirek Topolánek říkal svému pobočníkovi: „Marku, s tebou já stojím a padám,“ možná ani nevěděl, jak moc pravdivá tato slova jednou budou – a že vlastně budou platit i pro řadu budoucích politiků a jejich poradců.

Na své radily ale začínají doplácet i ti politici, do kterých bychom to ještě nedávno neřekli. Nejkřiklavější příklad z posledních týdnů je premiér Petr Fiala. Ten se napřed nechal partou svých marketingových čáryfuků zahnat s košíkem do německého supermarketu, aby se z následné mediální reakce dozvěděl, že vyslyšet jejich rady byla kolosální chyba. Chyba, již nakonec i veřejně uznal. Kauza nepřiznaný milion v kampeličce je další šlamastykou, do níž se Fiala dostal tím, že poslouchal špatné rady. Nu a co Rakušanova záležitost s videem ze šatny, jímž ministr vnitra pobouřil i ty koaliční partnery, kteří jinak jen servilně mlčí? Prostě další výsledek rad geniálních poradců.

Dá se naprosto chápat, že člověk ve vysoké funkci potřebuje mít ve svém okolí lidi schopné poradit v nejrůznějších otázkách – politických, finančních, byznysových, mediálních atd. Ale stejně tak je jasné, že tam, kde si politik nechá svého komořího Langa, magistra Kelleyho nebo pana astrologa přerůst přes hlavu, je na malér zaděláno. Lehkost, s níž se politici nechávají od svých poradců vtáhnout do absurdních marketingových kampaní, s níž jim svěřují rodinné finance nebo jim podřizují chod hradní kanceláře, je až zarážející. Tam, kde si klademe otázku, kdo nám vlastně vládne a na základě jakých rad, dostává demokracie tvrdě na zadek. Politik sám se pak degraduje jen na něčí mluvící hlavu, či tak přinejmenším na veřejnosti vypadá. Je volený zástupce, který má rozhodovat. A má také umět říci „NE“. Dokonce i těm, které má ve svém nejbližším okolí.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Rozhovor s americkým velvyslancem Bijanem Sabetem. Díky Česku jsem objevil stroj času, říká

Tagy: