KOMENTÁŘ: Inflace zrychluje. Na vysokém růstu cen vydělává stát na úkor svých občanů
Pokud inflace přichází nečekaně a je dostatečně vysoká, přerozděluje bohatství. Zdroj: Profimedia.cz
Ceny se u nás v srpnu meziročně zvýšily o 4,1 procenta. Jde o největší zdražování od listopadu 2008 a Česko zcela bez nadsázky čelí cenovému šoku. Inflace je totiž vyšší než v červenci, přestože analytici i Česká národní banka očekávali, že tempo růstu cenové hladiny bude spíše stagnovat, nebo dokonce klesat.
V každé alespoň trochu kvalitní učebnici ekonomie najdete v kapitole o inflaci přehled důvodů, proč bychom měli usilovat o její minimalizaci a jak nám škodí, když se dostane na vysoké úrovně a dostavuje se nečekaně. Inflace totiž přerozděluje bohatství. A to tím více, čím je vyšší a čím překvapivěji přichází. Obě situace nyní nastaly právě v Česku.
Čtěte také
Znamená to, že někdo na neočekávané a vysoké inflaci tratí, jiný na ní vydělá. Aktuálně se tak mohou radovat zejména dlužníci, kteří platí svým věřitelům fixní úrokovou sazbu ze svých závazků. Reálně se totiž hodnota jejich dluhu snižuje, což jim hraje do karet. Věřitelé naopak pláčou. Ideálním příkladem je domácnost, která si stihla zafixovat hypotéku při úrokové sazbě, jež je dnes mírně nad dvěma procenty. Když totiž zohledníme rychlost růstu cen, skutečná (reálná) úroková sazba tedy momentálně činí minus dvě procenta. Jinými slovy, banka vám ještě „platí“ za to, že jste si u ní půjčili peníze na bydlení.
Stát jásá, vybere více na daních
Z inflace se radují také firmy, které uzavřely kontrakty se svými zaměstnanci s pevně stanovenou mzdou. Personální náklady jim totiž reálně klesají. Pokud jsou ale tytéž firmy v pozici dodavatelů a sjednaly se svými odběrateli pevné ceny za dodávané zboží, pláčou. A tak bychom mohli pokračovat.
Nemělo by však zapadnout, že na současném inflačním překvapení vydělává také stát. Nejvíce patrné to je a ještě bude u daně z přidané hodnoty. Ta se totiž vypočítává z finální ceny zboží nebo služby. Čím je tato cena vyšší, tím větší částku stát z prodávaného zboží vybere.
Čtěte také
Představme si, že cena zboží bez daně činí tisíc korun. Při 21procentní sazbě bude daň z přidané hodnoty dosahovat 210 korun. Pokud cena stoupne o čtyři procenta, pak už máme daňový základ 1 040 korun a absolutní částka daně z přidané hodnoty je 218,40. Tedy o 8,40 koruny více. Pro spotřebitele to ale znamená, že kupní síla jeho mzdy a úspor klesá. Domácnosti tedy prodělávají, stát vydělává.
Na úpatí inflační spirály
Zdražování však nejspíše jen tak nepoleví. Přestože se kupní síla českých mezd kvůli inflaci sníží, domácnosti jsou nabité úsporami. Pomohl jim v tom paradoxně covid a vládní podpůrné programy. Když nyní Češi vidí, jak rychle ceny zboží rostou, budou chtít své úspory raději utratit. Jednak aby předešli jejich znehodnocení, jednak v očekávání, že bude ještě dráž. Poptávka tak vzroste ještě více, a tak je možné, že inflace zůstane vysoká (a dost možná ještě zrychlí) i v dalších měsících.
Tím se ovšem otevírá Pandořina skříňka, respektive Pandořina státní kasa. Dovedu si totiž představit politiky, kteří situaci využijí a přispěchají s návrhem na další valorizaci penzí nad rámec zákona. Se stejným zdůvodněním jako loni: Senioři přece čelí vyšší inflaci než jiní. Lhostejno, že na to pamatuje již valorizační vzorec pro zákonné navyšování penzí. Je přece před volbami a z erárního krev neteče. Jsme tak nejen na úpatí další vlny epidemie koronaviru, ale možná také na začátku roztáčející se mzdově-inflační spirály. Uvidíme, co přijde, ale nebude to hezký pohled.
Čtěte také
Petr Musil byl ekonomický redaktor CNN Prima NEWS a vysokoškolský učitel, v současné době působí jako člen Národní rozpočtové rady.
