KOMENTÁŘ: Královnu překážkových dostihů jsem zachránila před jatky, tím to vše začalo

Její životní příběh nám poví zakladatelka Druhé šance – Domov pro ex-dostihové koně, z. s. Ester Rišková.

Do mého života vkročila v létě 2017, kdy se na FB objevila inzerce, že kobylka má čas do konce týdne, jinak skončí na jatkách. Dívala jsem se na ní, na její majestátní hlavu, bystré oko, vznešenost. A bylo mi to hrozně líto. Ale žila jsem v té době v Praze a kobylka byla v severních Čechách, párkrát jsem inzerát otevřela, četla komentáře, slova lítosti v komentářích se hromadila, ale nikde nikdo, kdo by opravdu nabídl pomoc. Bylo to nasnadě, 18letý kůň, času málo navíc inzerát i komentáře od zadavatelky zněly jasně –⁠ kobyla je velmi komplikovaná, zlá, nebezpečná, navíc je potřeba ji zaplatit a ještě doplatit dlužné ustájení.

Chvíli jsem ještě váhala, přemýšlela nad možnostmi, nad možnostmi časovými, finančními, budoucností, měla jsem tehdy nový vztah a i s tím bylo potřeba kalkulovat. Zároveň jsem se utěšovala, že přece nemůže být tak strašná. A tak jsem otevřela plechovku od čaje, kde jsem si spořila na dovolenou a napsala, že se o ní postarám. Začala jsem řešit, kde jí hledat ustájení, shánět kontakty na přepravce a s přítelem jsem se domluvili, že se tedy sestěhujeme a budeme hledat ustájení v jeho okolí.

Jeli jsme se na ní podívat, vyslechnout si její příběh a domluvit podrobnosti. Ne vážně, nikdo nepřeháněl, stála tam ve výběhu a vůbec k nám nešla, na pamlsky, mrkev. Nereagovala. A když jsme se k ní přiblížili – zlost, vztek, agresivita z ní jen sršely. Nakládali jsme ji uprostřed léta, 4 hodiny v úmorném vedru, kopyta lítala vzduchem, všichni jsme byli vyčerpaní, jen ona měla dost sil. Přesto, že ji bolely nohy po úrazech, byla schopná vytrvale odporovat. Není divu –⁠ naposled, když jela, byla nasedovaná a do vozíku ji bývalý majitel namlátil lopatou, vlastně všechno s ní dělal pod sedací, takže na ní reaguje zcela opačně, vyskočí jí adrenalin, sedace nefunguje, kobyla naopak vyděšená k smrti, co jí kdo zase udělá zlého.

Bohužel jsou to tak hluboké rány v její paměti, že veškeré úkony, které zavání omezováním její svobody, veterinární péčí, jsou velkým bojem o respekt. Když bylo třeba udělat ji ošetření zubů a krevní rozbory, museli jsme ji sedovat na třikrát, každý jiný kůň by už nebyl schopen ani stát, ona je schopná i v tuto chvíli stále hrabat kolem sebe a snažit se vysvobodit. Jsem velmi ráda, že ač musí jezdit přes 100 km, mám veterináře, který s ní neztrácí trpělivost a ona ho pustí k sobě. Vyzkoušela jsem jich bezpočet, u některých vyváděla už z dálky. Je to zlomená silná osobnost.

Když jsme ji přivezli, byl problém ji jen vyčistit, dva lidi byla schopná táhnout naprosto bez respektu kolem sebe, tolik zranění mi už způsobila, tolikrát jsem slyšela: „Nech ji utratit,“ ale nevzdala jsem to. Cizí lidi si velmi vybírá, na prstech ruky bych spočítala ty, kteří si ji můžou pohladit.

Nikdy už nebude „normální“, není se čemu divit, až mrazí z toho, co jsem slyšela o její minulosti –⁠ jak žila sama, zavřená ve tmě ve stodole, bez vody, bez žrádla, proto na něj potřebuje absolutní klid. Není radno po ní v té chvíli něco chtít, už jsem také schytala pořádný kousanec, když jsem ji chtěla vzít prázdný kýbl od krmení a ona usoudila, že ještě neskončila s večeří. Až vražedné sklony vyvolá historka jejího bývalého majitele, jak se vsadil, zda je březí a rozhodl se to dokázat bodnutím pletací jehlice do břicha. Chápu jí, nedivím se, že útočila i na lidi, kteří to s ní mysleli dobře, měla prostě strach jen z toho, aby se k ní někdo přiblížil.

Druhá šance –⁠ Domov pro ex-dostihové koně, z. s. se momentálně kvůli koronavirové krizi nachází ve velmi svízelné finanční situaci. Navíc spolku v únoru končí nájemní smlouva stájí a ty už jsou prodané, a tak chce Ester vybudovat koním trvalé zázemí jinde. Z toho důvodu vytvořila sbírku na Hithitu, kde může pomoci každý z nás jakoukoli částkou. Přispět můžete ZDE.

View this post on Instagram

A post shared by Druhá šance - Domov pro ex-dostihove kone, z.s. (@druha_sance_pro_kone)