reklama

KOMENTÁŘ: Královnu překážkových dostihů jsem zachránila před jatky, tím to vše začalo

Druhá šance – Domov pro ex-dostihové koně, z. s. je spolek, který zajišťuje péči a trvalý domov vysloužilým koním, koním důchodcům, kteří už svým majitelům nevydělávají, neslouží, a ti se je tak rozhodnou dát pryč. Jedním z nejsilnějších příběhů svěřenců je příběh kobylky, kvůli které to vlastně celé začalo. Krásná bílá královna překážkových dostihů Relace se narodila 20. 3. 1999, není zdaleka nejstarší obyvatelkou spolku, zato prožila jeden z nejkrutějších životních příběhů.

reklama

Její životní příběh nám poví zakladatelka Druhé šance – Domov pro ex-dostihové koně, z. s. Ester Rišková.

Do mého života vkročila v létě 2017, kdy se na FB objevila inzerce, že kobylka má čas do konce týdne, jinak skončí na jatkách. Dívala jsem se na ní, na její majestátní hlavu, bystré oko, vznešenost. A bylo mi to hrozně líto. Ale žila jsem v té době v Praze a kobylka byla v severních Čechách, párkrát jsem inzerát otevřela, četla komentáře, slova lítosti v komentářích se hromadila, ale nikde nikdo, kdo by opravdu nabídl pomoc. Bylo to nasnadě, 18letý kůň, času málo navíc inzerát i komentáře od zadavatelky zněly jasně –⁠ kobyla je velmi komplikovaná, zlá, nebezpečná, navíc je potřeba ji zaplatit a ještě doplatit dlužné ustájení.

Chvíli jsem ještě váhala, přemýšlela nad možnostmi, nad možnostmi časovými, finančními, budoucností, měla jsem tehdy nový vztah a i s tím bylo potřeba kalkulovat. Zároveň jsem se utěšovala, že přece nemůže být tak strašná. A tak jsem otevřela plechovku od čaje, kde jsem si spořila na dovolenou a napsala, že se o ní postarám. Začala jsem řešit, kde jí hledat ustájení, shánět kontakty na přepravce a s přítelem jsem se domluvili, že se tedy sestěhujeme a budeme hledat ustájení v jeho okolí.

Jeli jsme se na ní podívat, vyslechnout si její příběh a domluvit podrobnosti. Ne vážně, nikdo nepřeháněl, stála tam ve výběhu a vůbec k nám nešla, na pamlsky, mrkev. Nereagovala. A když jsme se k ní přiblížili – zlost, vztek, agresivita z ní jen sršely. Nakládali jsme ji uprostřed léta, 4 hodiny v úmorném vedru, kopyta lítala vzduchem, všichni jsme byli vyčerpaní, jen ona měla dost sil. Přesto, že ji bolely nohy po úrazech, byla schopná vytrvale odporovat. Není divu –⁠ naposled, když jela, byla nasedovaná a do vozíku ji bývalý majitel namlátil lopatou, vlastně všechno s ní dělal pod sedací, takže na ní reaguje zcela opačně, vyskočí jí adrenalin, sedace nefunguje, kobyla naopak vyděšená k smrti, co jí kdo zase udělá zlého.

Bohužel jsou to tak hluboké rány v její paměti, že veškeré úkony, které zavání omezováním její svobody, veterinární péčí, jsou velkým bojem o respekt. Když bylo třeba udělat ji ošetření zubů a krevní rozbory, museli jsme ji sedovat na třikrát, každý jiný kůň by už nebyl schopen ani stát, ona je schopná i v tuto chvíli stále hrabat kolem sebe a snažit se vysvobodit. Jsem velmi ráda, že ač musí jezdit přes 100 km, mám veterináře, který s ní neztrácí trpělivost a ona ho pustí k sobě. Vyzkoušela jsem jich bezpočet, u některých vyváděla už z dálky. Je to zlomená silná osobnost.

Když jsme ji přivezli, byl problém ji jen vyčistit, dva lidi byla schopná táhnout naprosto bez respektu kolem sebe, tolik zranění mi už způsobila, tolikrát jsem slyšela: „Nech ji utratit,“ ale nevzdala jsem to. Cizí lidi si velmi vybírá, na prstech ruky bych spočítala ty, kteří si ji můžou pohladit.

Nikdy už nebude „normální“, není se čemu divit, až mrazí z toho, co jsem slyšela o její minulosti –⁠ jak žila sama, zavřená ve tmě ve stodole, bez vody, bez žrádla, proto na něj potřebuje absolutní klid. Není radno po ní v té chvíli něco chtít, už jsem také schytala pořádný kousanec, když jsem ji chtěla vzít prázdný kýbl od krmení a ona usoudila, že ještě neskončila s večeří. Až vražedné sklony vyvolá historka jejího bývalého majitele, jak se vsadil, zda je březí a rozhodl se to dokázat bodnutím pletací jehlice do břicha. Chápu jí, nedivím se, že útočila i na lidi, kteří to s ní mysleli dobře, měla prostě strach jen z toho, aby se k ní někdo přiblížil.

Druhá šance –⁠ Domov pro ex-dostihové koně, z. s. se momentálně kvůli koronavirové krizi nachází ve velmi svízelné finanční situaci. Navíc spolku v únoru končí nájemní smlouva stájí a ty už jsou prodané, a tak chce Ester vybudovat koním trvalé zázemí jinde. Z toho důvodu vytvořila sbírku na Hithitu, kde může pomoci každý z nás jakoukoli částkou. Přispět můžete ZDE.

Tagy:

Hlavní zprávy

Respirátory se vrací do hry i během výuky. Školáky i učitele chrání před karanténami

Školáci jdou z jedné karantény do druhé. A většinu času tak místo v lavicích tráví stejně na on-line výukách, přestože se tomu chtěla vláda vyhnout. Ve třídách se tak v praxi žáci střídají a učitelé musí balancovat mezi distanční a prezenční výukou. Školy se proto snaží společně s ministerstvem školství problémy vyřešit. A tak se vrací na scénu respirátory, díky kterým se lze karanténě vyhnout, pokud je mají děti i učitelé i během výuky.

Sledujte speciál Co Čech, to politik! Superdebata hvězd pandemie: Co nás čeká?

Dva roky s covidem změnily svět. Kdy začneme žít normální život? Je očkování jediná cesta, nebo se covid stane normální chřipkou? Sledujte speciál pořadu Co Čech, to politik! V superdebatě o pandemii uslyšíte názory z obou stran rozděleného národa. Exkluzivní speciál můžete sledovat v neděli 30. ledna na CNN Prima NEWS i přímo zde v tomto článku. Ve 22:30 bude první hodina diskuze mimořádně odvysílána na Primě.

reklama

Domácí zpravodajství

Dolejš ze slavné kapely Šlapeto umíral o samotě. Před smrtí zanechal mrazivý vzkaz

Smrt kapelníka legendární skupiny Šlapeto Radana Dolejše zasáhla jeho blízké, kolegy a také příznivce. Tělo známého hudebníka nalezli v neděli hasiči v jeho bytě. Co bylo příčinou úmrtí, si nechává rodina pro sebe. Dolejš přitom až do poslední chvíle komunikoval se svými fanoušky na sociálních sítích. Několik dní před smrtí tam sdílel vzkaz, ze kterého mrazí.

reklama