Vít Rakušan a Markéta Pekarová Adamová Zdroj: Profimedia.cz
Korespondenční volba pro Čechy v zahraničí se na první pohled může jevit jako nevinná modernizace a posun vpřed, přináší ale hned několik rizik. Pětikoalice nesouhlasné podněty zatím buď nesmyslně škatulkuje, nebo zcela ignoruje. Mezitím ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) začátkem týdne požádal šéfku Sněmovny Markétu Pekarovou Adamovou (TOP 09), aby příslušný zákon zařadila k projednání.
Strany z pětikoalice tradičně vyhrávají volby v zahraničí. Proto je v jejich vlastním zájmu, aby Češi, kteří pobývají v cizině, měli ideální podmínky během voleb. Ve volném překladu – aby lístek koalice Spolu nebo STAN či Pirátů hodili do obálky a volili korespondenčně. Na druhou stranu lze pochopit i odmítavý postoj ANO či SPD, jelikož tato opoziční hnutí dopadají v zahraničí tradičně ještě daleko hůř než například v Praze.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Klíma končí ve funkci vládního zmocněnce. Mění kabinet v boji proti dezinformacím strategii?
I z toho důvodu často nemá smysl poslouchat názory politiků, kteří buď korespondenční volbu fanaticky podporují, nebo jsou kategoricky proti. Chybí totiž pragmatická a rozumná diskuse.
Korespondenční volba nehraje populistickým stranám do karet. Proto se jí tolik bojí.
— Markéta Pekarová Adamová (@market_a) February 12, 2023
Čím více našich občanů se ve volbách ale zapojí, tím silnější a odolnější naše demokracie bude. Svůj slib splníme! pic.twitter.com/PNSFMuFMkj
Asi nejčastěji o zmíněné legislativní změně mluví zástupci TOP 09, konkrétně šéfka strany a předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová. Pozadu nezůstává ani hnutí STAN v čele s Vítem Rakušanem.
Podle Pekarové korespondenční volba ze zahraničí:
- zvýší volební účast
- umožní lidem snadno vykonávat jejich právo
- ušetří lidem čas i peníze
- navíc už dlouho existuje v řadě západních zemích
Jenže pětikoalice už příliš nezmiňuje rizika, která s případným zavedením korespondenčního hlasování přichází. Ve veřejném prostoru se například skoro vůbec nemluví o tom, jak volby v Česku vykládá Ústava. Ať už jde o volby parlamentní či prezidentské, důležité je, že se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.
KOMENTÁŘ: Stát nemá peníze. Berme to jako fakt, přestaňme fňukat a zatněme na čas zuby
Kabinet Petra Fialy si vytyčil nesmírně obtížný úkol. Konsolidovat veřejné finance, které stojí na pokraji rozvratu. Jenže ať z vládních kruhů vzejde byť jen náznak nějakého opatření na osekání výdajů, posílení příjmů či udržitelnosti důchodového systému, reakcí je hlasitý odpor té či oné skupiny obyvatel, na něž má konsolidační úsilí dopadnout.
Člověk nemusí být expertem na ústavní právo, aby byl schopen položit pětikoalici klíčovou otázku: Jak chcete zavést korespondenční volbu pro Čechy v zahraničí a zároveň jim zachovat tajné hlasování?
Plenta totiž ve volebních místnostech nestojí jen tak pro srandu králíkům. Volič vhazuje lístek do obálky za plentou i z důvodu, aby nikdo neviděl, pro kterou stranu či kandidáta hlasuje, a aby nebyl nijak ovlivňován.
Markéta Pekarová Adamová a spol. můžou odpůrce škatulkovat do fanoušků SPD a tisíckrát opakovat, že korespondenční hlasování existuje v mnoha zemích na západ od nás. Na druhou stranu by ale pětikoalice měla přiznat následující věc: Při zavedení korespondenční volby nejsme schopni voličům nijak zajistit, aby je někdo blízký nenutil hlasovat pro někoho, koho volit nechtějí. Nechť si tuto věc – garantovanou Ústavou ČR – každý zajistí sám po svém.
Rizika převažují nad přínosy
Je třeba jasně říct, že ne každý kritik korespondenčního hlasování je staromódní ignorant, který chce před modernizací či digitalizací radši vylézt na strom nebo utéct zpět do jeskyně. Korespondenční hlasování představuje pro náš systém naprosto objektivní riziko a je otázkou, jestli za to stojí mírné zvýšení volební účasti.
Selhává také argument, že zaostáváme za zahraničím. Například prezidentské volby v Rakousku z roku 2016 se právě kvůli nesrovnalostem způsobeným nefyzickým hlasováním musely dokonce opakovat. Obrovské kontroverze kvůli korespondenci provázely i poslední prezidentské volby ve Spojených státech v roce 2020.
Je logické, že politické strany i hnutí po celém světě se více či méně upínají k populismu. Zapálený politik chce prosadit co nejvíce svých návrhů, zároveň si ale nechce znepřátelit voliče a dělá vše pro to, aby si udržel zákonodárnou či výkonnou moc i v dalším volebním období. I proto je na místě hnát politiky k větší odpovědnosti.
Co se více zamyslet a zůstat při zemi než se zbrkle hnát dopředu s velkým riskem? Korespondenční volba přinese pro mnoho Čechů nejistotu i pochybnost (ať už domnělou či oprávněnou) nad legitimitou výsledků voleb.
Je také na místě položit si otázku: Pokud si Čech žijící v zahraničí v období voleb neumí udělat čas na to, aby řádně volil podle současných pravidel, jde o chybu v systému, nebo spíš o svobodnou volbu daného Čecha nevolit?
