KOMENTÁŘ: Stát nemá peníze. Berme to jako fakt, přestaňme fňukat a zatněme na čas zuby

Kabinet Petra Fialy si vytyčil nesmírně obtížný úkol. Konsolidovat veřejné finance, které stojí na pokraji rozvratu. Jenže ať z vládních kruhů vzejde byť jen náznak nějakého opatření na osekání výdajů, posílení příjmů či udržitelnosti důchodového systému, reakcí je hlasitý odpor té či oné skupiny obyvatel, na něž má konsolidační úsilí dopadnout.

Nikdo se nechce vzdát peněz, které mu z eráru plynou, a zároveň každý chce do společné kasy odvádět co nejméně ze svých výdělků nebo majetku. A do toho slýcháme kritiku, že vláda málo pomáhá lidem a podnikatelům. Přijde vám to jako kvadratura kruhu? Nikoli, toto je už důsledek lobotomického zákroku.

Stát nemá peníze. Měli bychom to už konečně akceptovat jako fakt, o kterém se nediskutuje. K debatě je snad pouze způsob, jakým se ze stavu „jedna státní kapsa je prázdná a druhá vysypaná“ dostaneme alespoň k „státní kasa už má zakryté dno“. Jenže způsob, který nebude bolestivý pro nikoho, neexistuje. To je další fakt, který bychom si měli uvědomit.

K TÉMATU: Bude to bolestivé, ale je to potřeba. Daně upravíme, zátěž ale zůstane stejná, slibuje Fiala.

Chceme vůbec narovnat rozpočet?

Opravdu se nestačím divit. Vláda ještě balík opatření, kterými chce české veřejné finance postavit zpět na koleje, ani nepředstavila, a už se na ni snáší tvrdá kritika zleva i zprava. Uvažujeme o zvýšení odvodů OSVČ, naznačuje kabinet. Hanba, tohle si nedovolil ani Sobotka (někdejší předseda vlády a ČSSD, pozn. red.), začnou vládu okřikovat i někteří členové ODS.

Musíme omezit mimořádnou valorizaci důchodů, sdělí vláda na brífinku. Fuuuuj, jste asociální, křičí odbory. Když kabinet jedním dechem dodá, že věk odchodu do penze by měl postupně vzrůst až na 68 let, nenechá na ní nit suchou šéfka poslanců ANO a bývalá ministryně financí Alena Schillerová. Přitom v roce 2019 sama chtěla věk odchodu do penze zvyšovat. Tehdy se dokonce dostala do křížku s ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou (ČSSD).

Dobrá, tak tedy zvyšme daně z nemovitostí, které jsou u nás jedny z nejnižších v rámci zemí OECD, navrhne ministerstvo financí. Jste zloději, chcete danit majetek, který byl pořízen z již jednou zdaněných peněz, křičí už úplně všichni.

Ignorovat varovné kontrolky se nevyplatí

Připadám si jak v nějakém absurdním dramatu. Sledujeme klasické NIMBY (not in my back-yard), tedy „ne na mém dvorku“. Chceme vyrovnané veřejné rozpočty, ale každý si přeje, aby to nebylo na jeho úkor. Jenže to zkrátka nejde. Každý se budeme muset trochu uskromnit. Protože čím dříve to uděláme, tím menší (a kratší dobu trvající) bolest budeme muset překonat.

Je to stejný princip jako s porouchaným automobilem. Pokud začnete ignorovat varovné kontrolky, vůz ještě nějakou dobu bude jezdit. Jednoho dne ale klekne a ze silnice se budete muset nechat odtáhnout. A jestliže se na ni budete chtít vrátit, bez (nejspíše hodně nákladné) opravy to nepůjde. V tu chvíli už je pozdě bycha honiti a zpytovat svědomí, že jste přece jen měli zajet do servisu v momentě, kdy se rozsvítila první kontrolka.

Varovná světélka českých veřejných rozpočtů blikají už čtvrtý rok. Tempo růstu veřejného dluhu je suverénně nejvyšší v celé Evropské unii (za pouhé tři roky stoupl v poměru k HDP o polovinu). Výrazně narůstají (a narůstat budou) platby úroků z dluhu, které mají z loňských 50 stoupnout do dvou let na 100 miliard korun. Přestaňme se tedy alespoň na pár let ptát, co pro nás může udělat náš stát, a raději se ptejme, co můžeme udělat my pro něj. Pro začátek by stačilo přestat fňukat a zatnout zuby.