Ledecká promluvila o smlouvě
Po nějakém čase sportovní veřejnost řeší evergreen, kdy úspěšného českého sportovce vyrostlého mimo systém hodlá právě tento systém náležitě podojit. Trojnásobná olympijská vítězka Ester Ledecká si totiž nechce nechat mluvit do toho, kdo bude jejím osobním sponzorem, což se nelíbí bafuňárům Svazu lyžařů České republiky. Vše korunuje kolosální střet zájmů v podobě šéfa svazu Davida Trávníčka.
Ten problém se vrací jak bumerang. Vyhodíte ho dveřmi, přijde oknem. O čem je řeč? O nekonečných sporech špičkových českých sportovců a jakéhosi svazu, který prý zastupuje jejich zájmy navenek. A jako vždy jde o peníze, samozřejmě až na prvním místě. Aktuálně se problémy kolem (ne)podpisu reprezentační smlouvy týkají trojnásobné olympijské vítězky a české reprezentantky ve snowboardingu a alpském lyžování Ester Ledecké.
Zjednodušeně řečeno Svaz lyžařů ČR po Ledecké chce, aby se mu upsala na příští čtyři roky za 20 milionů korun. Jenže přibližně polovina z této částky by měla mít formu nefinančního plnění, tedy například v podobě poskytnutí vozidel značky Audi. Ledecká by s nabídnutou částkou mohla jen těžko financovat špičkový tým, který se o ni stará. A tím pádem by zcela logicky nejspíše nemohla zajíždět špičkové výsledky ve světovém poháru či mistrovstvích světa ani na olympiádě. A to jak na „prkně“, tak na lyžích. Ledecká tedy nechce nic jiného, než aby svá osobnostní práva mohla „prodat“, komu bude chtít.
Je to šprajc?
Svaz se však nechce „svých“ nároků vzdát. Ledeckou si nutně uvázat potřebuje, protože Svaz má svoje sponzory, jejichž plnění by ale bez Ledecké bylo nepochybně výrazně nižší. Podobné spory tu nejsou poprvé. Své by o tom mohli vyprávět další špičkoví lyžaři nedávné české minulosti. Například mistryně světa ve slalomu a bronzová z olympiády ve Vancouveru Šárka Strachová (dříve Záhrobská), olympijská vítězka v běhu na lyžích Kateřina Neumannová nebo vítěz Turné čtyř můstků a Světového poháru ve skocích na lyžích Jakub Janda.
Jakmile vystoupíš z řady, hned dostaneš pohlavek. To by tak hrálo, aby nám nějaký ten ptáček ulétl z voliéry průměrnosti a chtěl by o své kariéře rozhodovat svobodně. Ještě by se dalo pochopit, kdyby Svaz lyžařů nainvestoval do kariéry Ester Ledecké v minulosti miliony korun, a nyní by legitimně požadoval jakési plnění zpět. Jenže Ledecká je typickou představitelkou sportovce, který vyrostl mimo systém. Mimo ten systém, který z principu svého fungování neumí vychovávat vítěze. A tady už nejde jen o lyžování. Podpora průměrnosti se táhne napříč sporty.
Jistě se dá namítnout, že podobné reprezentační smlouvy podepisují také sportovci lyžařských velmocí jako Rakousko, Švýcarsko, Německo nebo skandinávských zemí. Jenže podmínky, které v jejich rámci dostávají tam, jsou s těmi českými nesrovnatelné. Otázkou samozřejmě je, jak by se to dalo změnit. Nevím, ale mohlo by se začít třeba tím, že do čela Svazu lyžařů by se nemohl dostat člověk, který předtím šéfoval agentuře, jež Ester Ledeckou mediálně i marketingově zastupovala. Možná by se tím předešlo spekulacím, že se nyní ze strany Svazu může vůči Ledecké jednat o dětinský šprajc.
