KOMENTÁŘ: Nahraďme respirátory opět rouškami. Cestování bez klimatizace je utrpení

Cestování v těchto parných dnech může být samo o sobě vyčerpávající, vyloženě nesnesitelné se však stává, pokud člověk musí trávit i hodiny v plném neklimatizovaném vlaku v nařízených respirátorech. Lidé proto stále častěji bez nějakého viditelného společenského odporu respirátory odkládají. Pokud chce vláda, aby lidé pravidla ochrany úst v hromadných prostředcích i nadále dodržovali, musí co nejrychleji připustit, že roušky stačí. Jinak budou lidé opatření dodržovat stále méně. Z pochopitelných důvodů.

Minulý pátek odpoledne jsem vyrazil vlakem do Slezska. Svítilo sluníčko a venkovní teploty přesahovaly 25 stupňů. Z příjemně klimatizovaného mezinárodního expresu jsem v Zábřehu na Moravě přestoupit do spěšného vlaku směřujícího na Jeseník. Vozy byly plné studentů vracejících se na víkend domů –⁠ především z Olomouce a z Brna. Že se nebude jednat o příjemnou cestu, bylo jisté od samého počátku.

Tlačil jsem se v hloučku studentů v prostoru určeném pro kola, zbytek vlaku byl beznadějně plný. Starší souprava navíc bohužel nedisponovala klimatizací. Trávit přibližně hodinu a půl v respirátoru se zdálo takřka jako nemožné. Nesnesitelné to začalo být již po několika málo minutách. Respirátory proto postupně z obličejů mých spolucestujících mizely. Lidé si je buď sundávali úplně, nebo si je alespoň posunuli pod nos. Je to pochopitelné, zvlášť při představě, že někteří lidé se ve přehřátém vlaku tísnili již několik hodin od Brna či Olomouce.

Sebeodpovědnější člověk ve skoro třicetistupňovém vedru v nasazeném respirátoru trpí. Proto těch několik jedinců, kteří měli po celou cestu ochranu úst správně nasazenou, ostatním, kteří tento boj vzdali, nic nevyčítali.

Respirátory se odkládají také v Praze

Atmosféra ve společnosti se skutečně změnila. Během nejhorší pandemie byl asi každý svědkem situace, kdy se na člověka bez respirátoru či roušky namířila něčí hlasitá zloba, to už se dnes neděje. Ve vlaku k tomu přistupoval jinak i sám průvodčí při kontrole jízdenek. Osoby bez respirátorů nechal na pokoji a sám využíval krátké chvíle ve stanicích, aby si alespoň na moment respirátor z obličeje stáhnul.

Podobnou situaci zažívám celý uplynulý týden také v pražské MHD při teplotách přesahujících i třicet stupňů. Do redakce momentálně jezdím přes stanici Palmovka, kde přestupuji na obnovenou linku 19 do Strašnic. Přestože se jedná o linku novou, soupravy zde jezdí staré a také bez klimatizace. Přibližně 12minutová jízda je tak každý den v respirátoru utrpením.

Je již na denním pořádku, že lidé často nastoupí do vozu již bez jakékoliv ochrany úst, nebo si respirátor v tramvaji stáhnou alespoň pod nos. Nesetkává se to však s žádnou negativní reakcí spolucestujících. Někteří lidé zase začali znovu používat klasické roušky, přestože nařízení nadále nařizuje respirátory nebo jako alternativu dražší nanoroušky.

Návrat roušek?

Teploty minimálně k třiceti stupňům mají zůstat určitě do příštího týdne a zřejmě i dál. K čemu to tedy logicky povede? Stále více lidí bude v nepříjemných situacích respirátory sundávat bez nějakého většího společenského odporu. Není se čemu divit. Nejenom, že je tato ochrana úst při vysokých teplotách skutečně velmi nepříjemná, ale lidé už ztrácí také motivaci v podobě ochrany našich blízkých.

Alespoň první dávku očkování má již za sebou více než půlka dospělé populace a čísla nově nakažených se v posledních týdnech drží na mizivé úrovni maximálně několika stovek denně. Chápu vládní představitele, kteří se obávají nevyzpytatelné mutace delta, přesto postrádá smysl nařizovat lidem něco, co nebudou z pochopitelných důvodů dodržovat. Je proto načase, aby vláda co nejrychleji zvážila alespoň možnost náhrady respirátorů snesitelnějšími rouškami.

Tagy:

komentář roušky respirátory cestování koronavirus COVID-19