KOMENTÁŘ: Nazývejme věci pravými jmény. Starouškovné je předvolební úplatek

Když začala v Česku koronavirová krize a vláda přijímala první restriktivní opatření, říkal jsem si, že se Babišův kabinet na kronaviru takzvaně buď udělá, nebo naopak oddělá. Většina lidí se asi shodne na tom, že po stránce zdravotnického dopadu pandemie si vláda v zásadě zaslouží pochvalu. Pokud jde o stránku ekonomickou, zejména s ohledem na různé programy státní „nepodpory“ protiepidemickými opatřeními postiženým firmám, vysvědčení by bylo daleko horší.

Podle toho, co stále častěji zaslechnu ve svém okolí, soudím, že strany vládní koalice ztrácejí podporu voličů především z řad podnikatelů, kteří s oblibou dodávají „a to jsem toho Babiše kdysi volil“. Přitom to nejhorší máme pravděpodobně pořád ještě před sebou. Skutečný stav ekonomiky totiž zjistíme, až skončí program Antivirus, díky němuž se na trhu práce téměř žádné známky hospodářské krize neobjevují navzdory tomu, že česká ekonomika se ve druhém kvartále meziročně propadla asi o desetinu. Ekonomové věští, že na podzim už nezaměstnanost začne růst a počet nespokojených lidí se chtě nechtě bude zvyšovat.

Kampaň před sněmovními volbami začala

Členové vlády ani jejich mediální a další poradci nejsou hlupáci a jsou si moc dobře vědomi, že pro nadcházející troje volby (krajské, senátní a zejména sněmovní příští rok) bude třeba aktivizovat velkou skupinu voličů, kterou ještě kabinet hnutí ANO a ČSSD nestihl naštvat. A ať se nám to líbí, nebo ne, takovou skupinou jsou senioři. Průzkumy naznačují, že více než čtyřicet procent jejich hlasů by skončilo právě u větší ze dvou vládních politických uskupení.

Hnutí ANO si zkrátka nemůže dovolit o takovou sílu přijít, obzvláště když si samo musí být vědomo, že projevy hospodářské krize teprve přijdou. O stejnou skupinu voličů usiluje také ČSSD. Pozná se to například podle toho, že shoda na takzvaném rouškovném ve vládě nastala velmi rychle. Porovnejte s tahanicemi ministryně financí Aleny Schillerové (za ANO) a ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové (ČSSD) o to, jak a pro koho se zvýší rodičovský příspěvek. Proto by se rouškovné mělo nazývat spíše starouškovným. Buďme si jistí, že zápolení o hlasy seniorů bude s blížícími se volbami do Poslanecké sněmovny sílit.

Setkal jsem se s názorem, že bychom vládu za toto jednorázové přilepšení pro důchodce neměli kritizovat a už vůbec ho nenazývat předvolebním úplatkem. Protože tím vlastně říkáme, že senioři jsou tupé stádo, které se nechá koupit za pár zlaťáků. Je to ale sama vláda, která tímto krokem dává najevo, jak o seniorech smýšlí.

Plytká důchodová debata

Vrcholem všeho jsou povzdechy ministryně Maláčové o plytké debatě na téma, kde na to česká státní kasa vezme. Jak už jsem psal na začátku, státní kasa jistě patnáct miliard někde schrastí. Zaráží mě ovšem způsob myšlení člena vlády, který je mimo jiné zodpovědný za to, aby náš důchodový systém zůstal udržitelný i z dlouhodobého hlediska. Nebo je debata na toto téma rovněž plytká a únavná? Mimochodem, dodnes nevíme, co se píše ve zprávě OECD k české důchodové reformě, kterou Jana Maláčová slíbila zveřejnit do konce letošního června.

Jednorázový příspěvek seniorům je kontroverzní i z makroekonomického hlediska. Ekonomové napříč názorovým spektrem se během letních měsíců shodovali, že úkolem vlády je mimo jiné udržet kupní sílu obyvatelstva, jelikož spotřební výdaje domácností činí bezmála polovinu výdajů na český hrubý domácí produkt. Fajn, to dává smysl. Jenže udržet kupní sílu sotva dokáže patnáct miliard (mimochodem 0,27 % HDP), které přistanou před Vánoci v peněženkách českých seniorů. Nehledě na to, že z každé v Česku utracené koruny připadá asi osmdesát haléřů na zboží dovezené ze zahraničí. A to ani nevíme, jakou část z oné pětitisícovky senioři skutečně utratí a jakou uspoří na horší časy.