Národní rozpočtová rada ve svém pravidelném stanovisku varuje před nárazem České republiky na dluhovou brzdu. Konsolidace veřejných financí prý bude muset probíhat mnohem razantněji, než jak plánuje ministerstvo financí. Hrozí nám jinak zhoršení úvěrového ratingu, což by mělo za následek zvýšení výdajů na platby úroků z českého veřejného dluhu.
Už za půl roku bude vrcholit kampaň před volbami do Poslanecké sněmovny. Přestože hlavním tématem pravděpodobně stále bude krocení koronavirové pandemie, měli bychom si být vědomi, že před vládou z voleb vzešlou bude stát možná ještě složitější úkol než zajištění očkování dostatečného počtu obyvatel a zajištění kýženého návratu do normálu.
Tím úkolem bude uzdravení veřejných rozpočtů, které se za pouhých dvanáct měsíců zcela vymkly z kloubů. Současné šéfce státní kasy se podařilo širokou veřejnost přesvědčit, že pokladna je bezedná a že si náš stát může dovolit utrácet téměř neomezeně. Pod roušku anticovidových hospodářskopolitických opatření se schovala spousta dalších pastí, které ale vyplavou na povrch, jakmile pandemie skončí.
Pustíme si před volbami žilou
Bohužel i za přispění opozičních stran, které nebyly schopny vystoupit ze svých ideologických stínů a nic nebraly v potaz varování špičkových tuzemských makroekonomů. Ačkoli ministryně práce a sociálních věcí za ČSSD Jana Maláčová nedávno varovala před vznikem pravicové vlády složené z hnutí ANO, ODS a TOP 09, za vyjevený přístup zejména ANO a ODS k veřejným financím by se nemusela stydět ani ultralevicová frakce uvnitř sociální demokracie.
Co z toho plyne? Odhaduji, že státnímu rozpočtu bude ještě do voleb pořádně puštěno žilou. Hnutí ANO si je dobře vědomo, že největší voličskou základnu má mezi seniory, a tak se nebude štítit jejich dalšího uplácení. Na předvánoční rouškovné (či stresovné, říkejme tomu, jak chceme) možná budeme ještě vzpomínat jako na drobný příspěvek na dárečky pro vnoučata.
Po volbách přijdou na řadu nepopulární opatření. Jiná možnost nebude, nechceme-li, aby za nás konsolidaci veřejných financí později prováděl někdo jiný – například zástupci Mezinárodního měnového fondu. Přestože se dnes Alena Schillerová tváří odmítavě k otázce možného zvyšování daní, bude-li dál sedět ve své židli na Letenské ulici, začnou její úředníci možná ještě v říjnu připravovat analýzu, kde by se daně daly zvýšit. Vzhledem k tomu, že zdanění práce je u nás ultravysoké, prostor je už pouze pro růst zdanění spotřeby (DPH, spotřební daně) a majetku (to je u nás jedno z nejnižších ve rámci vyspělého světa a volají po něm ne zcela nevýznamní ekonomové).
Řádění Skopečkova pera
Pokud však čas oponou trhne natolik, že se ve funkci ministra financí ocitne třeba Jan Skopeček (ODS), Mikuláš Ferjenčík (Piráti) nebo kdokoli jiný, bude postaven před nepříjemnou realitu. Vzpomeňme, že především z řad ODS neustále zaznívají hlasy, že pro zrušení superhrubé mzdy (tedy radikální snížení zdanění výdělků fyzických osob) zvedla ruku, aby vytvořila tlak na snižování vládních výdajů.
Bude vskutku zábavné pozorovat řádění Skopečkova pera, kterým škrtá tu deset, tu třicet, támhle padesát miliard na výdajové straně. Bude rovněž zajímavé sledovat, jak ministr financí za ODS vysvětluje „svým“ hejtmanům, hejtmankám, starostům a starostkám, že jim vláda nebude moci poslat peníze, na které byly samosprávy zvyklé. Opozice začne oprávněně vytahovat Kalouska, jenž je dodnes v povědomí nemalé části voličů uložen jako fiskální ďábel.
Současná pravicová opozice se po případném volebním vítězství nevyhne ani otázce zvyšování daní. Je velice pravděpodobné, že pod tíhou reality bude muset opustit svá ideologická klišé s odkazem na Lafferovu křivku (která mimochodem v praxi nefungovala ani za amerického prezidenta Reagana), a některé odvody směrem ke státu jednoduše zvýšit. Třeba si v ten moment dnešní apologeti bezhlavého snižování daní konečně uvědomí, že se dostali do pasti, kterou na sebe sami pomáhali líčit.