KOMENTÁŘ: Pohraničí bojkotuje očkování. Na vině je i stát, jenž zapadákovy ignoruje

Neočkovaní senioři z pohraničí neumírají na covid jen proto, že podléhají neověřeným zprávám o zdravotním či dokonce smrtelném nebezpečí vakcín proti infekci COVID-19. Tyhle hoaxy sice po dědinách v pohraničí roztrubuje opravdu kdekdo, za zbytečná úmrtí v odlehlých částech republiky ale může i stát. Ten totiž pohraničí mnohdy ignoruje způsobem, jako by snad ani nešlo o součást České republiky.

V úterý jsem se toulal takzvaným Osoblažskem, což je jeden ze zapomenutých pohraničních výběžků Moravskoslezského kraje. A na mapě připomíná zub zaříznutý do ciziny, oblast je ze tří stran obklopena Polskem. Z české strany je pak osoblažský výběžek napojen pouze na vylidněné a ekonomicky stagnující území na hranicích okresů Jeseník a Bruntál.

Tamní dědina Slezské Pavlovice přitom nemá ani spojení s Polskem, silnice končí na hranicích, a to ve skutečné hromadě hnoje. Turisté sem v létě zabloudí jen ojediněle a v zimě se tu žije doslova jak na konci světa. Očkování první dávkou vakcíny tady zatím přijalo jen 48 procent domorodců. V konkrétních číslech to znamená, že 80 starousedlíků z populace 16+ vakcínu vytrvale odmítá, zatímco 73 občanů už si nechalo dát alespoň první injekci.

Od některých neočkovaných v obci slyším, že by si to možná nechali „také píchnout“. Ale to by je o tom musel přesvědčit odborník, k němuž by získali důvěru. Nikdo takový do Slezských Pavlovic zatím nepřijel a zřejmě se tam ani nechystá. Přitom práce by měl dost, v obcích u státních hranic je to podobné skoro v celé republice. Ať už jde o po válce znovu osídlené Sudety anebo autochtonní Beskydy, Valašsko či Slovácko. Praha je daleko, takže všechno, co se v hlavním městě vymyslí, se tu často zpochybňuje, protože těm „novotám“ nikdo pořádně nerozumí.

A v Praze přece vymysleli i vakcínu, tak proč by si ji píchali třeba beskydští goroli (horalé) z Bukovce na Těšínsku. V téhle obci očkování zatím odmítá 608 občanů nad 16 let, zatímco 486 lidí už injekci přijalo.

Horalé jsou sice svéhlaví, ale dokážou pomoc z Prahy i ocenit, kdyby ovšem nějaké byla. Když se totiž na chudou sousední obec Hrčavu za první republiky uspořádala v Praze sbírka, lidé z Hrčavy svoji dědinu z vděčnosti začali nazývat Malá Praha. Pomoci ani osvětě se pohraničí nebrání, jen na ni marně čeká. Na Bukovci i v obci Žítková na slovenských hranicích, kterou proslavil román Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně. Ani tam počet očkovaných zatím nepřesáhl 50 procent. A na Prahu už dávno zapomněla i zmiňovaná beskydská Hrčava, kde ve vakcínu věří pouhých 55 procent domorodců.

Ignorace státu směrem k zapadlým regionům má ovšem nezanedbatelné následky. Už tak dost vylidněné pohraničí nyní navštěvuje paní smrtka o něco častěji než třeba vesnice ve středních Čechách. Chýnice u Prahy totiž hlásí 90 procent naočkovaných a k tomuto číslu se těsně blíží třeba Chlum, Kozmice, Kuňovice a desítky dalších obcí ve stejném kraji. Dolní Pohleď má 96 procent očkovaných a Vidim dokonce 99 procent, jenže to jsme pořád v dosahu hlavního města.

Na Chebsko, Jesenicko, Valašsko či Slovácko ale jako by nešlo z centra vůbec dohlédnout. V takových regionech proto Prahu vnímají jako zlou macechu, k níž chovají i obrovskou nedůvěru. A tahle zloba se nakonec propojila i s odporem k vakcíně. Bohužel, tohle je vzdor, na který nakonec nejvíce doplácejí jeho strůjci, zatímco v Praze si jen poznamenávají do statistik, jak covid nenápadně vylidňuje pohraničí.

(Zdroj dat: ÚZIS ČR, stav k 8. lednu 2022)