Ministr vnitra a šéf vládního hnutí STAN Vít Rakušan Zdroj: Profimedia.cz
Občas se to tak „pěkně“ sejde. Jeden den si v médiích přečtete o tom, že syrský migrant pobodal ve francouzském městě Annecy několik tříletých dětí, které si hrály na hřišti. O den později následuje zpráva, že se skupina migrantů vyzbrojená noži chtěla zmocnit lodě plující z Turecka do Francie. A do třetice všeho „dobrého“ proběhne zpravodajskými servery informace o tom, jak se čtyři migranti z Egypta pokusili na pláži v Řecku znásilnit 17letou dívku. Ovšem to vůbec „nejlepší“ vás teprve čeká – zpráva, že náš ministr vnitra schválil v Bruselu princip povinné solidarity při řešení migrační krize. Zdá se vám to jako vtip? Ne, to není vtip! To je Rakušan!
V jedné klasické české komedii se praví: „...a protože dobrých zpráv je zoufale málo, je třeba dávat špatným zprávám humorná hesla.“ Na aktuální situaci kolem migrační dohody sedí tento citát přímo dokonale. Dobrá zpráva veškerá žádná, zato tu máme humorné heslo v podobě výrazu „povinná solidarita“ (vyšší metou by byla snad už jen povinná láska). Další humorný kousek je pak tvrzení, že jedině povinná solidarita nás uchránila od povinných kvót na migranty.
ČTĚTE TAKÉ: Hádka v koalici o migraci: Nahráváte převaděčům, řekl Zdechovský. Pirát Peksa nechápal
Bohužel je to pouze hra se slovy, protože výsledný efekt je stejný. Buď budeme muset přijmout migranty z migrací nejvíce postižených zemí, nebo budeme muset platit. 20 tisíc euro za každého odmítnutého, alespoň taková je částka, o které se aktuálně hovoří. Případně můžeme také poskytnout postiženým zemím své experty nebo techniku. Nicméně odborníci na migraci už teď přiznávají, že o tuto formu pomoci asi nikdo dvakrát stát nebude.
Striktně vzato je tedy úplně jedno, jestli nám někdo povinně nařídí kvóty, či jestli povinně solidárně nařídí, že určitý počet migrantů buď přijmeme, nebo zkrátka rozbijeme prasátko. Milovníkům matematiky jen doporučím, aby si cvičně pronásobili 20 tisíc euro aktuálním kurzem koruny a výslednou sumu ještě jednou znásobili – třeba nějakými deseti tisíci odmítnutými migranty. Jestli máte rádi hodně nul a částky v řádech miliard, přijdete si na své.
Polsko také přijalo Ukrajince, smlouvu však odmítlo
Že vám to vůbec nepřipadá jako výhra? Taky není! A nejenom kvůli těm penězům. Ale také proto, že odborníci na migraci už nyní připouštějí, že stejně jako nebudou přetížené země stát o techniku, nebudou dost možná stát ani o ty zmiňované peníze. Protože jediné, co budou chtít, je zbavit se žadatelů o azyl tím, že je fyzicky pošlou někam jinam.
Takže, abychom to zrekapitulovali: Máme tu humorné heslo v podobě výrazu „povinná solidarita“. Máme tu další humorné heslo, že povinná solidarita je snad v něčem výrazně lepší než ony povinné kvóty. Máme tu nově způsob, jak se dá povinná solidarita vyčíslit v eurech (jak se bude jednou vyčíslovat povinná láska, zatím nevíme, ale v Bruselu na to jistě přijdou, když bude třeba). A máme tu i ministra vnitra, který namísto, aby možné bezpečnostní hrozby odvracel, potenciálně pro ně otevírá prostor a ještě tomu říká „férové společné řešení“.
Nejhorší ze všeho ale je ta neskutečná krátkozrakost, s níž Vít Rakušan tvrdí, že se nás migrační reforma nyní nijak negativně nedotkne. Nebo že díky reformě (pokud ji posvětí i Evropský parlament a vstoupí v platnost), dokonce ještě vyděláme. Pravdou je, že přijetím více než 300 tisíc uprchlíků z Ukrajiny jsme dočasně z obliga. Jenže Ukrajince velkoryse přijalo i Polsko, a přesto Poláci novou dohodu EU nepodpořili a postavili se spolu s Maďary proti ní.
Z čistě krátkodobého hlediska se tedy situace má tak, že nás uprchlíci z Ukrajiny zatím „chrání“, ovšem jakmile tento faktor pomine, bude rázem všechno jinak. Přesně v tom se znovu ukázala omezenost a naprostá nekoncepčnost uvažování současné politické reprezentace, která je schopna vidět jen to, co je teď. Dnes, zítra, možná za rok nebo v nejlepším případě na konci svého volebního období. Ale co bude za několik let a jak moc mohou dnešní rozhodnutí zkomplikovat budoucnost, to už nevidí.
Přijdou klimatičtí uprchlíci?
Stejně jako nevidí ani to, že v sousedním Německu se celkem vážně debatuje o statusu „klimatického uprchlíka“ a o zavádění klimatických víz a pasů – a že (nejen) vládní Zelení se už těší, jak se Německo v této oblasti stane průkopníkem.
Na začátku jsme říkali, že dobrých zpráv je zoufale málo. Tak se v závěru pokusme alespoň jednu skutečně dobrou zprávu zmínit. Jak se říká, „není-li viník dopaden, musí být určen“. My ovšem za pár let viníka migračního maléru nebudeme muset ani hledat, ani určovat. My ho máme, známe a sám se nám na stránkách Ministerstva vnitra hrdě přihlásil k tomu, že viníkem je.
„Základ tohoto společného řešení položila během svého předsednictví Česká republika a prosazovala ho i včera v rámci předsednického tria s Francií a Švédskem,“ píše se na stránkách vnitra. Z čehož jasně plyne, že odpovědnost nesou Vít Rakušan i celá vláda. Jak víme, politici rádi házejí odpovědnost na své nástupce nebo předchůdce. V tomto případě ovšem mají smůlu. Tuhle odpovědnost jim, jako na potvoru, už nikdo nikdy neodpáře.
