Jedním z předmětů místy až fanatického boje o Hrad je strach z rozdělování společnosti. V podstatě je to hloupost, protože kdyby politika nerozdělovala, neměla by smysl, to bychom mohli rovnou obnovit Národní frontu. Můžeme mít naopak pocit, že se celé Česko krásně demokraticky rve, a tudíž náš politický systém bezvadně funguje. Jedna drobná potíž tu však je. Obsah, který oba kandidáti nabízejí, je z velké části falešný.
V reklamě, jak známo, fungují jednoduchá hesla, jakmile musí být zapojeny víc než dvě mozkové buňky, aby konzument sdělení zaregistroval a pochopil, je něco špatně. V prodávání zboží jménem prezident jsou velmi schopní spolupracovníci Andreje Babiše: Pavel = válka; Babiš = mír, to je ukázkový příklad. Jakmile se jednou mašinérie hesel a výkřiků rozjede, nejde to zastavit.
Ano, na rozdíl od reklamy na běžné zboží a služby politická kampaň přináší vášně. Velké vášně, protože mnozí lidé se s kandidáty ztotožňují víc než třeba s pastou na zuby. A nejen útok na své favority, ale dokonce nevůli toto „zboží“ kupovat, berou jako agresi vůči své osobě. Takhle to na sociálních sítích odnesl třeba muzikant a bývalý politik Michael Kocáb jen za to, že si dovolil nepochválit generála Pavla.
Zrádce, pustil se Síkela do Babiše. Nemůže být náš prezident, přitvrdil primátor za ANO
Andrej Babiš (ANO) je nejen lhář, ale i zrádce. Toto ostré vyjádření napsal o expremiérovi ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN). Reagoval na Babišův výrok, že by nedostál závazku vůči NATO a neposlal vojenskou pomoc, pokud by někdo zaútočil na Polsko nebo pobaltské státy. Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti) označil Babiše za bezpečnostní riziko, který by „zradil spojence“. Kritika zazněla i zevnitř opozičního hnutí – ostravský primátor Tomáš Macura (ANO) napsal, že „Andrej Babiš nemůže být prezident“.
Zatímco Babišův tým vytváří atmosféru očekávání třetí světové války, která vypukne pravděpodobně hned po inauguraci prezidenta Pavla, neúspěšná kandidátka z prvního kola Danuše Nerudová, toho času v Pavlově týmu, sahá po „metafyzickém“ termínu „zlo“. Neoznačila Babiše jako člověka páchajícího zlo – řekla, že on sám je zlo. Zatímco každý člověk občas, někdo více, někdo méně, páchá zlo, nikdo kromě zplozenců pekla (pokud na něj věříme) – ani kupříkladu Adolf Hitler – nemůže být sám zlem. Tím se dostáváme daleko za hranici běžného přehánění. Dál už to snad ani nejde.
A teď si pojďme říct, o co se tu vlastně miliony lidí tak hrozně hádají. Generál Petr Pavel je občanským kandidátem s podporou vládní koalice Spolu a po druhém kole de facto všech vládních stran. Připusťme, že má k Fialově kabinetu poměrně blízko. Víme o něm, že podporuje naše členství v EU a NATO a v ekonomických otázkách dá na své poradce. Jinak, pouhých pár dní před finálním rozhodnutím, nevíme téměř nic.
Andrej Babiš sice nejnověji odmítl vyslat vojáky na pomoc hypoteticky napadenému Polsku či Pobaltí, čímž by porušit povinnost vyplývající z členství v Severoatlantické alianci. Na druhé straně, jak už bylo řečeno, bylo to v rámci kampaně, v níž je možné téměř všechno. Z Babišových minulých kroků (například z reakce na zjištění tajných služeb v kauze Vrbětice) nelze vyvozovat, že by jako prezident chtěl vystupovat z EU nebo NATO.
Evropské volby
Babiš by nejspíš jako prezident šel „vládě po krku“, jak kdysi coby šéf opoziční ČSSD říkal Miloš Zeman. O politické přestřelky by jistě nebyla nouze. Babiš a celé jeho hnutí ANO však programově není jasným protipólem vládní koalice.
A přitom dva nesmiřitelné tábory obyvatel Česka – jak ukazují nejen průzkumy, ale i výsledky prvního kola prezidentské volby stejně jako loňské komunální a předloňské sněmovní volby – se tvoří především na základě sociálních rozdílů. Bohatší (žijí častěji ve městech, ale i například v menších obcích Středočeského kraje) volí Pavla, chudší Babiše.
Toho Babiše, jenž například skálopevně odmítá zvyšování přímých daní, jako by opisoval ze závěru ideové konference ODS. Šéfa hnutí ANO, které vzniklo jako středopravicová alternativa k „tradičním“ stranám a jež ze značné části tvoří bývalí členové středových a pravicových stran. Byznysmen Babiš záhy zjistil, že se volné místo na trhu nachází spíše nalevo, a tak nasadil levicovou rétoriku.
Vášnivě se tu teď přeme o něco, co je zcela nesmiřitelné jen svou formou, svým povrchem, ale nikoli obsahem. Daleko smysluplnější by bylo, kdyby proti Pavlovi stál řekněme kandidát sociální demokracie. Nejenže Šmardova strana svého člověka do boje o Hrad neposlala, ale v konečné osmičce uchazečů nebyl jeden jediný zástupce (tradiční) levice. Pokud podle očekávání Babiš volbu prohraje (a za určitých okolností i v opačném případě), dostane levice novou šanci. Zatím však nic nenasvědčuje tomu, že by ji byla schopna využít.
