KOMENTÁŘ: Strana Padající Dolů aneb Tomio Okamura kráčí ve stopách Petra Fialy
„Odříkaného chleba největší krajíc“ praví lidová moudrost v případech, kdy člověk najednou udělá to, čemu se dlouho před tím bránil nebo co kritizoval. Na Tomia Okamuru a jeho SPD tohle rčení sedí jak pozadí na hrnec. Tak dlouho kritizovali koalici SPOLU, až se sami vydali v jejích stopách. Ale má to háček...
Když už jsme u těch rčení, použijme ještě jedno: „Zoufalí lidé dělají zoufalé věci.“ Není tedy divu, že jsme v poslední době svědky zoufalých politických činů SPD. Napřed to začalo veskrze pitomou akcí „Bašta na Hrad“, pokračovalo zcela zbytečným znepřátelením si Andreje Babiše a sražením koaličního potenciálu SPD prakticky na nulu. Přešlapy stranického vedení nakonec vygradovaly ve spolupráci s Trikolorou – tou samou Trikolorou, jež od svého vzniku okopávala Okamurovi kotníky, přetahovala mu poslance a škodila jeho straně, kde se dalo.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Když tohle spojení vznikalo, četli jsme od představitelů obou subjektů cosi o synergických efektech, jež (údajně) způsobí, že když k nějakým devíti procentům SPD přičtete necelé procento Trikolory, nebude z toho 10, ale nejméně 15 %. Takhle si to někteří malovali. Místo efektu synergického se celkem očividně dostavil efekt antisynergický. Z 9 + 1 bylo 5,7. Spojení zafungovalo přesně opačně, než mělo. Tedy nezafungovalo vůbec. SPD letí dolů jak parašutista bez padáku a aktuální průzkum agentury Kantar jí přisuzuje prakticky stejná čísla, jaká reálně dostala v eurovolbách. Politické přešlapy a nevynucené chyby si vybírají svou daň.
ČTĚTE TAKÉ: Spolupráce ODS s „Dieselem a Fízlem“? S asociálem Šlachtou těžko, říká ostře senátor Jirsa
Tomio Okamura se sice se vznikem slepence inspiroval u Petra Fialy, ale Fiala dokázal (alespoň) napoprvé vyhrát. Okamura naopak se svým slepencem hned napoprvé vyhořel způsobem, který čekal jen málokdo. A místo toho, aby se z chyby poučil, vypadá to, že hodlá přilepit ještě další straničky. Například PRO Jindřicha Rajchla nebo podle některých informací i Svobodné.
Čtěte také
SPD se ale u ODS neinspirovala jen samotným vytvořením slepence, ale také způsobem, jakým byl prosazen. Šéf občanských demokratů prostě vznik SPOLU domluvil s lidovci a TOPkou a pak už jen postavil členy vlastní strany před hotovou věc. Brblat si mohl kdo chtěl, jak chtěl, nic mu to nebylo platné. Okamura na to šel úplně stejně a je třeba dodat, že brblání v SPD proti spolupráci s Trikolorou bylo a dodnes je mnohonásobně silnější než v ODS. Už z toho je tedy vidět, že reálně se politika Tomia Okamury a Petra Fialy zase tolik neliší. Vnitrostranická (ne)demokracie funguje v obou subjektech zhruba stejně a oba politici jsou schopni popřít svá vlastní slova, když se to zrovna hodí.
Achillova pata slepenců je v tom, že je sice jistá část voličů chce, ale když pak skutečně vzniknou, nikdo z nich není příliš nadšený a málokdo je volí. Je to podobné, jako když si dívka po těžkém rozchodu usmyslí, že odteď už bude randit pouze s hodným a upřímným klukem. A když se takový nakonec objeví, odmítne ho a řekne „budeme jen kamarádi“. Protože to prostě není ono. Spojování ve skutečnosti nikdy neprobíhá tak idylicky, jak si ho část voličů ve své hlavě vysní. Ani jak si ho vysní ti, kteří se spojují.
Je tu ovšem ještě jeden problém a ten se týká reálného fungování takových formací. Slepence totiž vždy potřebují nosnou stranu. Ta nese finanční i politické náklady, ona má silou své podpory přenést trpaslíky přes pětiprocentní volební práh. A je vždy jen otázkou času, kdy „nosná strana“ pochopí, že trpaslíky vláčí za cenu vlastního neprospěchu, protože jí trpaslíci víc škodí, než pomáhají. Že volitelná místa, jež zaberou trpaslíci, ať už z Trikolory nebo z TOP 09, zaberou právě na její úkor. V trpaslících totiž není žádná přidaná hodnota. Kdyby byla, nebyli by to trpaslíci a nepotřebovali by žádného nosiče.
Trpasličí vs. nosné strany
Druhý problém pak je, že slepence typu SPOLU nebo SPD a Trikolora mohou fungovat jen v případě, že se jim alespoň nějak politicky daří. Pokud totiž dostanou něco kolem 20 %, znamená to, že jsou částečně uspokojeny jak zájmy členů nosné strany, tak i osobní ambice trpaslíků. Formace Petra Fialy tohle napoprvé dokázala: šéfku jednoho trpaslíka umístila na post předsedkyně Sněmovny, šéf druhých trpaslíků řídí ministerstvo práce a sociálních věcí a uspokojeny jsou i další „trpasličí osobnosti“, které tím pádem drží basu. pusu a krok. To vše za situace, kdy nijak zásadně neutrpěly mocenské ambice členů nosné strany. Jen za tohoto předpokladu může slepování fungovat – mimochodem evropské volby ukázaly, že i v případě SPOLU už to přestává nést ovoce, jelikož mandáty trpaslíků šly v eurovolbách celkem jasně na úkor ODS.
Čtěte také
Jenže pokud by se Tomio Okamura kromě Trikolory spojil i s PRO nebo se Svobodnými či s kýmkoli dalším, nebudou mít nikdy dvacet procent. Nebudou mít ani patnáct, ani dvanáct. Budou mít stěží těch 9 nebo 10, které byla SPD dříve zvyklá dělat sama, bez trpaslíků. Jinými slovy, takové spojení nebude účinné, protože nebudou uspokojeny trpasličí ambice, ani ambice SPD, která bude navíc cítit, že případné zisky pidistran byly na její úkor. Trpaslíci tak logicky nebudou držet basu (o puse a kroku ani nemluvě), v nosné straně bude vřít oprávněná nespokojenost a celé se to začne hroutit jako domeček z karet. Nespokojenost už ostatně začíná vřít i v ODS poté, co je spolupráce s TOP 09 a lidovci stála jeden europoslanecký mandát.
V případě SPOLU slepování zafungovalo jednou a dá se úspěšně pochybovat, zda bude podobně úspěšné i příště. Svou roli tu hrál také fakt, že šlo o něco nového, neokoukaného. Volič tedy dokázal přimhouřit oko nad tím, že je politické spojování vlastně výrazem zoufalství všech zúčastněných, kteří se společnou kandidaturou jen horko těžko snaží udržet se moci. Politické slepence si vždycky nesou tenhle nepříjemný odér zoufalství.
Volič ale zoufalství cítit nechce. Chce mít pocit, že volí naději, že hlasuje pro něco, co je alespoň trochu sexy. Proto taky ODS s trpaslíky kandidovala pod značkou SPOLU, aby se to dalo voličům prodat jako nová trendy záležitost.
Když skáčete bez padáku, většinou vám nijak nepomůže, že při tom držíte za ruku ještě další dva sebevrahy. Naopak, dolů poletíte o to rychleji. To platí nejen u parašutistů, ale i u politických stran...
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Okamura udělal pro selhání SPD v eurovolbách vše. Na „nové sekáče“ neměl, říká Stonjeková
Karolina Stonjeková, externí spolupracovnice CNN Prima NEWS, vystudovala politologii, mezinárodní vztahy, a také obor historická sociologie na Karlově univerzitě. Celý profesní život se živí prací v komerčním sektoru a pracuje jako PR konzultantka. Od roku 2019 do roku 2020 byla také komentátorkou FTV Prima.
