Politici před volbami již tradičně slibují. Jejich sliby ale nebývají příliš reálné. Zdroj: ČTK
Pokud bychom měli brát vážně programy subjektů kandidujících v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny, museli bychom si myslet, že nejpozději 9. října ve 14 hodin se Česko změní v ráj na zemi. Strany slibují vyšší důchody, vyšší platy a bezbolestnou konsolidaci veřejných rozpočtů. Nic takového nás ale nečeká a politici by to měli jasně říci.
Důchody 18 až 19 tisíc do roku 2025, zvýšení platů státních zaměstnanců o další tři tisíce od ledna, přidávání důchodcům nad rámec zákonné valorizace a jistojisté nezvyšování daní. Takovými sliby nás politické strany častují zleva i zprava. Kandidáti do poslanecké sněmovny vytvářejí iluzi, že hned po uzavření volebních místností začnou Čechům, Moravanům a Slezanům létat pečení holubi do úst a že se Česko změní v ráj na zemi.
Ostrá hádka o rozpočet: Dramaticky jste zadlužila občany, vmetl Skopeček Schillerové
Může vláda za rostoucí inflaci, nebo je to vina České národní banky? Ve vysílání CNN Prima NEWS došlo k ostrému názorovému střetu mezi ministryní financí Alenou Schillerovou (za ANO) a poslancem ODS Janem Skopečkem. Schillerová svému oponentovi vmetla, že reaguje stejně hloupě jako další opoziční strany. Skopeček se ohradil a ministryni nařkl, že během svého působení v čele finančního resortu dramaticky zadlužila všechny české občany.
Politické strany a hnutí nám zároveň svorně zamlčují skutečnost, že všechny náklady vyplývající z předvolebních slibů dopadnou na střední třídu. Ostatně jako vždy, když se rozdává z erárního. Přestože někteří politici říkají, že si daňově posvítí na „superbohaté“ nebo na nadnárodní technologické či bankovní společnosti, nakonec to budete s největší pravděpodobností právě vy, kdo předvolební dárečky zaplatí. Ať už přímo, nebo v ceně zboží a služeb.
Nabídka kvalitního programu
Při pročítání ekonomických částí programů jednotlivých stran je mi smutno. Buď tam vidím nereálné ujišťování, že hrozící rozvrat veřejných financí lze srovnat snížením provozních výdajů státu (nikdo neřekne přesně, co to znamená), na vodě postavené plány, jak naplnit státní kasu (zapojením lidí z šedé ekonomiky do té oficiální), nebo lakování narůžovo, že jsme rozpočtově stále v pohodě a nic nám nehrozí.
Sám se považuji za příslušníka střední třídy a popravdě pro mě budou letošní sněmovní volby znamenat nejsložitější rozhodování vůbec. Chvílemi mám pocit, že o můj hlas vlastně nikdo nestojí. Přitom právě střední třída má největší volební sílu a její hlasy doslova leží na chodníku. Má ale o ně někdo zájem? Najdeme na aktuálním politickém trhu někoho, kdo za střední třídou přichází s nabídkou kvalitního… programu? Nemyslím si. Ale možná jen špatně hledám.
